Attractive danger 2 *13

Velký dík patří těm věrných duším, kteří si najdou čas a napíšou vždycky k dílu pár řádků ^^ :-*

Edit: Přidávám ještě stále anketku! začíná to být vyrovnané! Hlasujte, hlasujte! :D

Celou tuhle situaci nebo spíše Billa bych přirovnala k vlně tsunami.

Viděla jsem, jak se blíží k Tomovi, ale byla jsem tak ochromená, že jsem nejhoršímu už nemohla zabránit.

Když se nic netušící Tom usmál, že vidí svého bratra, vytočilo to Billa úplně nejvíc a hned na to Tom jednu koupil.
"Bille, ne," teprve teď jsem byla schopná se pohnout a vběhla mezi ty dva. První ráně jsem zabránit už nestihla, ale dalším bych mohla.

Tom se chytil za tvář a syknul bolestí, zatímco se Bill napřahoval k dalšímu úderu.

"Bille přestaň" snažila jsem se zabránit Billovi, aby dal Tomovi další ránu, ale jenom natáhl ruku chytil Toma za límec od trička a odtáhl ho o kousek dál.

Zatímco Tomovi vrazil další, snažila jsem ho zastavit zezadu. Pokoušela jsem se chytit mu ruku a zabránit mu v dalších ranách.
Když se mi to konečně povedlo, už k nám přibíhala celá vyplašená Simone, která to celé sledovala.

---

"Co se to tu děje? Bille okamžitě nech svého bratra," křičela Simone na svého mladšího syna.

Dívala se na oba dva své syny a pohledem přejížděla z jednoho na druhého.

Byla očividně v šoku. Ani jsem se jí nedivila. Vypadalo to totiž, že si nalezená dvojčata relativně rozuměla. A teď tu Bill do Toma buší hlava nehlava.
Zhluboka oddechující Bill, Toma konečně pustil a se stále vražedným pohledem se podíval na svoji matku.

"Se zeptej Laury a toho svýho Toma, co se děje," procedil mezi zuby.
Simone vypadala snad ještě zmatenější než předtím a nezmohla se ani na slovo. Potom Bill věnoval podobný ne-li ještě horší pohled mě a dlouhými kroky zase rychle odkráčel pryč.

Obě dvě naráz jsme se vrhly na Toma a začaly ho ošetřovat. Naštěstí měl jen pár modřin, z nosu mu tekla krev a u oka bude mít pěkný monokl. Bill mu teda dal.

"Tome, jsi v pořádku," mumlala Simone a utírala mu pod nosem krkem.

"Nic mi není," snažil se Tom odtáhnout, ale Simone ho držela pevně.

Nešťastně jsem se dívala na Tomovu nateklou tvář a moc dobře jsem věděla, že to celé je moje vina.
Pak jsem si několik metrů od nás všimla celé vyplašené Abbie. Ach bože. Ona to celé viděla. Viděla jak její otec mlátí strýce Toma. Chudinka malá. Co musí asi právě teď probíhat v té její malé hlavičce?
"Abbie, pojď sem pojď,"natáhla jsem ruku směrem k ní.Chvíli váhala ale potom ke mně přeci jenom přišla.

S očima na vrch hlavy se mi vrhla do náručí. Když jsem ji slyšela natahovat, nadávala jsem si těmi nejhoršími nadávkami. Měla jsem raději mlčet.

"No tak, ššš, Abbie," tišila jsem ji, ale její brekot nabral na síle.

"Proč tatínek mlátil strejdu Toma?" zamumlala mezi breky. Odtáhla se, aby na mě viděla a čekala na svou odpověď.
"No víš on tatínek byl moc naštvaný, ale to už bude dobré víš? Už to nikdy neudělá," konejšila jsem jak ji, tak i sebe. Takhle v ráži jsem Billa viděla snad poprvé.

Jen co se Abbie vyplakala na mém rameni, hned se schoulila do náruče své babičky. Když jsem si byla jistá, že se Simone věnuje jí, přešla jsem k Tomovi.
"To jsem nechtěla, tohle opravdu ne," pípla jsem a pohladila ho po nateklé tváři.

"Tys mu to doopravdy řekla?" nemohl Tom uvěřit mým slovům.

Jen jsem němě přikývla.

"Tak to pak už všechno chápu," ušklíbl se Tom a utřel si zakrvavený nos.

"Tome, já…," fňukla jsem. už jsem začínala pomalu nabírat jako malá Abbie.

"Teď už to nezměníš," řekl Tom sice mírným hlasem, ale viděla jsem na něm, že by mi asi rád zakroutil krkem. Super, teď jsem na černé listině u obou dvou.

Vstal, setřel ze sebe mojí ruku a mířil pryč z pláže. Jenom doufám, že nejde za Billem, protože toho se ta bojovná nálada bude držet ještě nějakou chvíli, ale nebylo by vyloučeno, že by Tom mohl chytit ještě jednu.

"Tome, kam jdeš?" volala za ním Simone. Ale Tom se ani neohlédl a pokračoval dál. Proč jsou oba Kaulitzové, takoví tvrdohlaví? Jestli jde vážně za Billem, tak to nechci vidět.

Sedla jsem si vedle malé Abbie do písku a pohladila jí po vlasech.

Už nebrečela ale stejně měla pořád oči na vrch hlavy a střídavě koukala po nás všech. Byla ještě moc malá, aby chápala o co tu jde. Hned bych s ní měnila, ale ne, já musím být přímo uprostřed bitevního pole.

Hned na to si z druhé strany vedle Abbie sedla Simone a vzdychla.

"Já ty dva kluky prostě nechápu."

"Lauro, proč Bill vyřvával, že se mám zeptat tebe a Toma?" otočila se na mě a já v duchu zaklela. Doufala jsem, že na to, co Bill vyřvával, než odešel pozapomněla.

"No, víš asi bych ti měla něco vysvětlit…" řekla jsem a začala jsem vyprávět, jak to bylo všechno hezky pěkně od začátku.

Dee :-*