Back in town // 01

Na mini prolog, který nalezlete ZDE navazuji první kapitolu. :D
Doufám, že se ještě najde pár dobrých duší, kteří so to přečtou popřípadě okomentujou ^^ Dee :-*

---

Zamrkala jsem a pozorovala malé tečky světel, které byly s každou chvíli větší a větší, jak se letadlo přibližovalo ke svému cíli mezinárodnímu letišti v L.A.- mému domovu ze kterého jsem před necelým rokem prakticky utekla.

A teď jsem tu byla zpátky. Přišlo mi, jako bych odjížděla teprve před týdnem. A přitom to byl rok.
Rok a dva dny abych byla přesná. Duchem nepřítomně jsem procházela všechny ty pasové kontroly a stále přemýšlela, jestli se něco změnilo, zatímco jsem byla pryč.
Když se v mé malé příruční cestovní tašce nenašla žádná bomba ani drogy, jak by taky mohla, vešla jsem do příletové haly, kde se rodiny vítaly se svými členy či přáteli, kteří se jim vrátili.
Sledovala jsem to s trochou závisti.
Kdo by čekal na mě? Moje sestra? Ani náhodou. Můj ex přítel?
Tehdy než jsem odjela jsem mu dala na výběr, jestli se mnou pojede nebo ne. Vybral si tu druhou možnost. Vybral si zůstat. Tím byl jinými slovy mezi námi konec.
Jediný s kým jsem zůstala ve styku celou tu dobu, byla Veronica, moje nejlepší kamarádka.
Zůstaly jsme v kontaktu celý ten rok, co jsem byla pryč. Lhala dokonce i mému otci, že neví kde jsem, přestože to věděla. Když jsem se jí ovšem svěřila se svým plánem a s tím, že se chci vrátit, nebyla tím moc nadšená.
Přesněji nazvala mě bláznem a od té doby jsem s ní nemluvila. Jen než jsem nastupovala do letadla, napsala jsem ji krátkou textovku, že přiletím dneska večer.

Nečekám ale, že by tu na mě čekala. Unaveně jsem si povzdychla a sundala si mikinu. Bylo sice půl dvanácté večer, ale byl červenec a kalifornská léta byla opravdu horká a to i po západu slunce. Sedla jsem si na první volnou lavičku, co jsem našla a napsala krátkou zprávu Beatrice, že jsem doletěla v pořádku.
Beatrice je mámina sestra, má teta. První dva měsíce po mém útěku z L.A. jsem strávila u ní v Itálii, než jsem se pak vydala dál. To ona mi řekla o té svatbě.
O otcově svatbě, která se koná ode dneška za 14 dní. Svatbě, kterou se pokusím překazit. To je můj plán. Otec si chce vzít ženu, kvůli které jsem odsud vlastně utekla.
Nastěhoval si ji do našeho domu, kde se ona za velmi krátký čas hezky zabydlela. Chovala se jakoby celý dům patřil jí. Typická zlatokopka. Snažila jsem se otcovi otevřít oči, ale byl zaslepený samou láskou k ní.
Jednou jsme se s otcem ošklivě pohádali, ve vzteku zařval, že když se mi to nelíbí můžu jít. Chytla jsem ho za slovo a šla. Ani ne do 24 hodin jsem seděla v letadle do Říma.

A proto jsem tu zpátky, abych tu svatbu překazila a otci konečně otevřela oči.
Konec přemýšlení, vstala jsem, popadla svá zavazadla a otočila se k východu z letištní haly.
Když se naše pohledy po roce setkaly, usmála jsem se. Tak přece přišla. Stála několik metrů ode mě a čekala, až si jí všimnu.
"Ty jsi přišla," vydechla jsem, když jsem k ní pomalým krokem došla.
"Kryla jsem tě celý rok a ty si myslíš, že se teď s tebou po jedné hádce přestanu bavit?" ušklíbla se.
"Víš, řekla bych, že ti dlužím omluvu," podívala se mi zpříma do očí.
"Vím, co sis s tou mrchou před rokem prožila, je to bestie. Máš mou plnou podporu, ať už chystáš cokoli," uculila se a já se usmála, to byla moje Veronica.

Dee :-*