Attractive danger - The end

Tak nějak mi došlo, že vám pořád dlužím konec mafiána, už miimálně půl roku! :-/

Bill nasadil opravdu hodně ostré tempo, že jsem mu sotva stačila. Jeho jeden krok byly minimálně dva mé malé. Chápala jsem ho, strach o dceru ho hnal kupředu. Když jsme pře námi v dáli uviděli Tomovu postavu, jak v náručí svírá malou holčičku, Bill ještě zrychlil a už téměř běžel. Na chvíli jsem se zastavila abych se mohla pořádně nadechnout a oddechnout si. Našli jsme ji.
Dala jsem si ruce v bok a pozorovala jak k nim Bill doběhl a malou pevně sevřel v náručí. Pomalu jsem se dala do pohybu a stále ještě oddychovala jak kdybych běžela marathón.
S úsměvem na tváři jsem k nim mířila a byla jsem neskutečně šťastna, že to nakonec takhle dopadlo. Jakoby se najednou všechno ve mně uklidnilo, všechno pasovalo, přesně tak jak má. Jakoby to odteď už mělo být napořád. Usmívající se dvojčata, usmívající se nalezená Abbie.

---

Hned jak jsem k nim konečně dorazila, hned ke mně malá natáhla ručičky a dožadovala se i mého objetí.
"Ani nevíte, jak moc vám děkuji," slyšela jsem Billa a podívala jsem se jeho směrem.
Zrovna potřásal rukou jisté mladé tmavovlasé ženě. Patrně ona Abbie našla, docvaklo mi.
Usmála jsem se, hned mi ale usměv ze rtů zmizel, když do mě Tom ze strany drcnul a šibalsky pomrkával na tu mě neznámou Abbiinu zachránkyni a Billa. Jen jsem protočila oči. Tom musí hned za vším něco vidět. Zakroutila jsem hlavou a jen se na něj ještě zakřenila.

­---

Druhý den odpoledne jsme všichni seděli na pláži a v klidu se vyhřívali na slunci. Simone s Abbie na pláži stavěli hrad z písku, Bill s Abiinou zachránkyní Melody seděli opodál na baru a já s Tomem jsme se prostě jenom tak váleli.
Natáhla jsem ruku, abych si ze stolku podala orosenou skleničku s chladivým nápojem a podívala se na Toma válejícího se vedle mě.
"A jak to teď bude dál?" řekla jsem otázku která mě pálila na jazyku už od včerejšího večera.
"Co jak bude dál?" nakrčil Tom čelo a podíval se na mě zpod slunečních brýlí.
"My, tohle všechno," zamávala jsem kolem s sebe rukama abych dostatečně znázornila "tohle všechno".
"Jo tak, tohle všechno ty myslíš," uculil se a poposedl si, aby na mě lépe viděl.
"Tak to vím naprosto přesně," zasmál se. Povytáhla jsem obočí, jakože nechápu absolutně nic, což jsem taky nechápala.
"Tak Abbie je v pohodě, naše máti taky" začal Tom vysvětlovat svojí teorii.
"Bill u baru balí holku, která mu včera našla dceru," uculil se a mrkl směrem k baru, kde ty dva seděli a něčemu se smáli.
"A my jsme taky v pohodě ne?" mrkl na mě.
"Jasně v pohodě," zopakovala jsem po něm a musela jsem se usmát. To byla přesně ta Tomova jednoduchá chlapská logika.
"A ten tvůj malý mafiánský problém?" pohlédla jsem na něj a čekala, co mi odpoví na tohle. Jestli i pro tenhle problém bude mít své jednoduché řešení.
"Můj malý mafiánský problém," zopakoval po mě tentokrát on a usmál se pod vousy.
"Řekneš o tom Simone?" optala jsem se.
"Ona to tušila," zamumlal.
"Zeptala se mě na to, hned ten den na pláži, když jsme se procházeli," dodal. "Když zjistila, že je otec mafián, opustila ho, takhle to tehdy bylo," odtajnil mi něco z Kaulitzovské historie.
"Aha," pokývala jsem hlavou.
"Takže jsi jí řekl pravdu, že jsi to celé teď zdědil," odtušila jsem.
"Ne, řekl jsem jí, že jsem s tím už před časem seknul a nechci s tím už nikdy mít nic co dočinění," vybafl na mě.
"Tome ty jsi jí takhle lhal?" zamračila jsem se.
"A víš co to znamená? Že teď jí budu muset lhát i já!"
"Víš už jsem se smířila s tím, že jsi mafián, protože tě miluju, ale nechci tvojí matce lhát do očí a tvrdit, že jsi s tím seknul, když v tom pořád jedeš," stoupla jsem si vytočeně a nadávala ležícímu Tomovi, kterýž se očividně výborně bavil a s rukama založenýma na prsou mě pozoroval.
"Bavíš se dobře?" založila jsem si ruce v bok a zírala na něj. Tak já se tady rozčiluji a on se mi tady směje.
"Naprosto," potvrdil mi.
"Nejvíc, se mi líbila ta pasáž, jak si říkala, že mě miluješ," usmál se a olízl si nevědomky rty.
"A mé matce lhát nemusíš, protože to, co jsem jí řekl, je pravda. Opravdu jsem s tím sekl a nechci s tím mít už nic společného," odvětil mi s naprostým klidem.
"Cože?!" hlesla jsem. Trvalo mi chvilku než mi všechna jeho slova došla.
"Takže ty…ty…už…ne…tamto..," mluvila jsem jako idiot, neschopný normální srozumitelné věty.
"Ne, já už ne tamto," zasmál se.
"A víš proč?" vstal teď i on, stoupl si přede mě a chytil mě jemně za ramena.
"Protože tě miluju," díval se mi do očí a já věděla, že mi pro tentokrát říkal pravdu.
"A já tebe," zamumlala jsem a vpila se do jeho rtů.

The End