The Wedding - 2.kapitola

Děkuji za předchozí komentáře ^^

Přáli jste si Billa? Máte ho mít! :D Enjoy! :-*

---

II. kapitola

Odpoledne jsem se nechala Ianem přemluvit k potápění. Nejdříve jsem měla strach, ale nakonec se mi to opravdu líbilo. Měli jsme s sebou instruktora, takže po chvíli opadl i můj strach a začala jsem si to užívat. Vidět celý ten podmořský svět zblízka bylo nejen zajímavé ale také naprosto úžasný a nezapomenutelný zážitek. Ian byl stejně unešený jako já sama.

Teď už jsme spolu seděli na pláži a líčili si veškeré dojmy z potápění.
"Musíme si to zopakovat," mínil Ian.
"To rozhodně," souhlasila jsem.
"A co bys řekla, kdybychom ještě někdy vyzkoušeli třeba surfing nebo paragliding?" otočil se na mě dychtivě.
"Surfing klidně, to by mě také lákalo, ale na paragliding mě nedostaneš," smála jsem se.

"No tak Dawn, bude to sranda stejně jako potápění," snažil se mě nalákat, ale k něčemu takovému prostě mě prostě nezláká. Přišlo mi to vždycky příliš nebezpečně.

"Nemusíš se mě snažit přesvědčit, protože mě stejně nepřesvědčíš," kroutila jsem hlavou nad jeho snahy mě přesvědčit.

"A byla bych ráda, kdybys ani ty to nezkoušel, měla bych o tebe strach," zamrkala jsem.

"Dawn, o mě se bát nemusíš," smál se. Jen jsem našpulila rty a nic mu na to neodpověděla, ale stejně jsem si myslela svoje. Je to prostě nebezpečné a hotovo.

I přes všechny moje protesty, Ian se pro paragliding stejně druhý den rozhodl. Jeho věc. Já si vzala věci na pláž a zabrala si jedno z posledních volných lehátek, které zde byly. Prý by se sem na pláž měl snést.

Snažila jsem se nemyslet, na ten nesmysl, co jsi můj přítel vzal do hlavy a soustředit se na knížku co jsem si s sebou vzala, ale prostě to nešlo.

Každých pár vteřin jsem kontrolovala azurově modré nebe, kdy ho tam uvidím snášejícího se padákem. Vsadila bych se, že jsem nervóznější než on.

A to odnikud skákat nemusím. Když jsem se podívala na oblohu asi po sto první, uviděla jsem tmavý flíček zavěšený na červeno bílém padáku. Zatajila jsem dech, snad se mu nic nestane. Nevím proč, ale nemám tyhle ty akční radovánky moc v lásce. Za to Ian se v nich vyžívá až moc.

Sledovala jsem ho bez přestání až do chvíle, kdy se zase dotkl země. Teprve pak jsem si mohla konečně oddechnout.

"Už jsem se ti vrátil," zamumlal mi do ucha, hned jak ke mně celý rozjařený doběhl.

"Hm," utrousila jsem jen a hrála si na nedostupnou.

"No tak Dawn, viděl jsem, že jsi na mě koukala," ušklíbl se.

"Ach jo, si hroznej," plácla jsem ho osuškou.

"Náhodou příště bys měla jít se mou je to něco nezapomenutelného," básnil mi o svém seskoku.

"To víš, že jo," přikývla jsem ironicky.

"Ale ne vážně je to prostě boží," pokračoval v rozplývání. Když mi dovyprávěl seskok minutu po minutě, zadíval se na pláž, kde se zrovna několik lidí snažilo chytit vlnu na surfování.

Podíval se na mě s povytaženým obočím.

"Jdeme na to?" kývl směrem k surfařům. Musela jsem se usmát. S ním se prostě nikdy nemůžu nudit.
"Že váháš," usmála jsem se.

……

Stála jsem v obchůdku, kde jsme si půjčovali surf a ostatní vybavení a čekala až na mě přijde řada. Ian si ještě nechával vysvětlovat nějaké odborné surfovaní záležitosti od profíků, kteří se z těch lidí na pláži ukázali a já šla mezitím vrátit svůj surf.

Mrkla jsem na své plavky a přišlo mi, že horní díl se uvolňuje. Povzdechla jsem si znuděně a nohama se snažila udržet surf, abych měla volné ruce na převázání plavek.

Jenže zrovna když jsem si rozvázala uzel na horním dílu plavek, surf mi začal pomalu ale jistě sklouzávat.
"Sakra," zaklela jsem a nevěděla jsem, jestli mám dřív držet své plavky nebo padající surf. Než jsem se stihla rozhodnout, někdo jiný rozhodl za mě.

"Držím ti plavky, chytni ten surf," ozvalo se někde těsně za mnou.

Vůbec jsem v tu chvíli nemyslela, jestli ten hlas odněkud znám nebo ne. Ucítila jsem teplé dlaně, které chytly zavazování mých plavek tak, abych tu přede všemi nestála polonahá.

Neřešila jsem kdo byl ten kdo to řekl, prostě jsem to udělala. Protože než bych vymyslela jiný nápad, měla bych své plavky někde u kolen.

Volnýma rukama jsem rychlostí blesku chytla padající surf a když jsem se narovnala, můj neznámý zachránce mi už zavazoval plavky za krkem na pevný uzlík.

Hned jak uzlík dovázal a jeho teplé ruce opustily můj krk, otočila jsem se abych svému zachránci poděkovala. Ještě než jsem mu stanula tváři v tvář, už jsem litovala, toho že jsem se otočila. Stačila jediný pohled na jeho tělo a věděla jsem identitu svého zachránce.

Můj potetovaný expřítel, kterému byly milejší kresbičky na jeho tělo než jeho přítelkyně.

Když se naše pohledy jestli, všimla jsem si, že také netušil, komu to zachránil kůži.

"Dawn," vyhrkl.
"Bille," zamumlala jsem a skousla si ret.

On byl ten poslední, koho bych tady čekala.

Dee :-*