The Wedding - 1.kapitola

Díl opět po mega dlouhé době, ale prostě nemám absolutně čas :-/ Večer jsem vždycky unavená jako kotě a jsem ráda, když zapadnu do postele :D

Kdyby už někdo zapomněl prolog ZDE

---

I. Kapitola

Jen při vzpomínce na svatbu a na to všechno kolem ní jsem se v duchu usmívala. Už za pár týdnů, ze mě bude taky konečně vdaná paní.

Snad všechny mé kamarádky a známe už dávno mají svoje manžele, rodiny, popřípadě děti.

A teď se dočkám i já. Jak taky dlouho jsem na to vytoužené štěstí čekala. Myslela jsem si, že jsem ho našla po Billově boku, ale to jsem se spletla. Až s Ianem se konečně cítím dokonale šťastná.
Našla jsem v něm oporu a lásku, prostě všechno po čem žena od muže může chtít.

Dokonce i moje máti byla s Ianem spokojená, když jsem jí ho poprvé představila. Za což získal další plusové body. Mé matce se totiž nelíbí jen tak někdo.

Nadechla jsem se slaného mořského vzduchu a promnula si krk, který jsem měla z letadla ještě ztuhlý. Jakmile se Ian vrátí uléhám do postele a vstanu zní nejdříve zítra před polednem.
Dlouhé lety nejsou nic pro mě a časové posuny už tuplem ne. Zívla jsem. No jako bych o tom právě nemluvila.
Vstala jsem z křesílka a odnesla prázdnou sklenici od džusu dovnitř, nechtělo se mi zůstávat vevnitř samotné a tak jsem se hned vrátila na terasu, opřela se o dřevěné zábradlí a vyhlížela Iana.

Sotva jsem se opřela, už jsem ho viděla vycházet z moře. Jen co mě uviděl, usmál se a zamával mi. Zamávala jsem mu zpátky a spokojeně se usmála.

Dokonalejšího muže si nemůžu přát.

Pozorovala jsem ho, jak vychází po schůdkách nahoru na terasu a hned mu skočila do náruče.
"Je to tu opravdu krásné," zamumlala jsem a ukradla si jeho rty, které chutnaly po mořské soli.
"S tebou je to tu ještě krásnější," vydechl a natiskl se svým mokrým tělem na mé.
"Hej studíš," odtáhla jsem se od něj, ale on se jenom lišácky zasmál.
"Tak to se musíme jít zahřát do postele," zamrkal a já prostě nemohla odolat kouzlu jeho modrých očí. Chytil mě za ruku a táhl mě za sebou dovnitř do bungalovu.

……

Druhý den jsem se probudila a první co jsem uviděla byl dřevěný strop, chvíli jsem se nemohla zorientovat kde jsem a až po pár sekundách mi došlo, že jsme vlastně na dovolené a v našem bungalovu.

Podívala jsem se vedle sebe a zahleděla se na spícího Iana. Spal jako andílek. Nechtěla jsem ho budit a proto jsem se z postele vyplížila jako myška.

Otevřela jsem dveře na terasu a vyšla na terasu. Sluníčko bylo už dávno vysoko na obloze a na pláži jsem zahlédla i první nedočkavce, kteří se rádi připékají už od rána.

Sedla jsem si do křesílka, ve kterém jsem seděla už včera a nechala se ovívat slaným mořským vzduchem. Jak to tak vypadá, tohle křesílko bude moje oblíbené, pousmála jsem se. Je pohodlné a na takovém skvělém místě.

Lepší výhled bych si přát nemohla. Seděla bych tak a kochala bych se asi ještě dlouho, kdyby mě Ian neobjal kolem ramen.
"Jdeme na snídani?" zamumlal mi do ucha a pak mě do něj jemně kousl.
"Už mám hlad jako vlk," zasmál se.
"Toho jsem si nemohla nevšimnout," ušklíbla jsem se s úsměvem.
"Dej mi pár minut, jen se skočím převléknout, takhle v pyžamu tak přeci nepůjdu," lípla jsem mu letmou pusu a pádila se převléknout.

"Už máš vybrané svatební šaty?" zeptal se mě Ian u snídaně.
"No, úplně vlastně ještě ne," přiznala jsem.
"Mám jich několik vyhlédnutých, ale pořád se nemůžu rozhodnout, které jsou ty pravé," usmála jsem se. Chtěla jsem, aby moje šaty byly prostě perfektní, a proto jsem nad jejich výběrem strávila takovou dobu.

"Ty jsi taková perfekcionistka," smál se mi.

"To je možné, ale dělám to hlavně proto, protože chci, aby naše svatba byla perfektní."

"Neboj se zlato, určitě bude perfektní, když si beru zrovna tebe," usmál se. Oplatila jsem mu úsměv. "To si piš."

Celý den jsme se váleli na pláži a užívali si zaslouženého nic nedělání. Po celém tom shonu kolem přípravy svatby a všemožného zařizování okolo ní jsem potřebovala na chvíli vypnout a Ian zrovna tak. Nechala jsem své tělo na pospas hřejivých paprskům slunce, na tu svatbu bych ráda chytla alespoň trochu barvy.
"Tak mě napadá," začal Ian po chvíli.
"Mohli bychom vyzkoušet třeba surfování nebo potápění, co ty na to?" otevřela jsem jedno oko a zvedla sluneční brýle abych na něj viděla.
"A víš že to není vůbec špatný nápad," usmála jsem se.

"Opravdu? Spíš bych čekal, že mě s tím pošleš k čertu," smál se překvapeně.
"To jsem až taková semetrika?" zamračila jsem se.
"Jistěže ne, lásko," naklonil se ke mně a dravě mě políbil. Pak se hned odtáhl.
"No vlastně…někdy jsi," chechtal se.
"Já ti dám," praštila jsem ho pěstí do ramene.
"Dawn, ani nevíš jak moc tě zbožňuju," zavrkal mi do ucha.

"Ale vím," usmála jsem se.
Dnešní den lepší snad ani být nemůže.

Dee :-*