Attractive danger 2 *16

Užijte si dílek ^^ Chtěla jsem ji dopsat do konce roku, tak nevím už mi moc času nezbývá! :D

Prošla jsem dlouhou ulicí až na konec, prohledala jsem snad každý kout, ale Abbie nikde. Povzdechla jsem si a vydala se nazpátek.

Doufala jsem, že Bill s Tomem budou mít větší štěstí. Vracela jsem se stejnou cestou zpátky a znovu jsem kontrolovala každý kout, kdyby náhodou.

Lidí postupně přibývalo, po západu slunce se noční život zde teprve rozjížděl. V duchu jsem se modlila, aby Bill s Tomem měli větší štěstí v hledání Abbie.

Nedokázala jsem si představit, že ta malá je někde sama v zemi, kde nikomu nerozumí. Měla jsem o ní takový strach, kdo ví kde může být a jestli se jí něco nestalo. Snažila jsem se z hlavy dostat myšlenku na to, jestli ji možná neunesl nějaký Tomův protivník, aby se mu pomstil a požadoval za ni výkupné.

---

Pomalu jsem přicházela k místu, kde jsme se s dvojčaty rozdělili a viděla, že ani jeden z nich se ještě nevrátil. Sedla jsem si na lavičku opodál a čekala na ně.
PO chvíli jsem si všimla Billovy vysoké postavy v davu. Natahovala jsem krk, jestli po jeho boku neuvidím, také malou, ale když se dav rozestoupil, všimla jsem si, že je sám.

A jeho nálada byla ještě horší než moje. Nemohla jsem se divit, byla to jeho dcera, kdo se ztratil.

Blížil se ke mně a já jen zírala do jeho tváře a čekala, kdy se usměje a řekne, že ji našel a že čeká někde opodál, ale nic z toho se nestalo.

Němě jsem vyslovila otázku, jestli ji našel, ale jen smutně zavrtěl hlavou a nešťastně se sesunul vedle mě.

Hlavu dal do dlaní a smutně vzdychl. Trhalo mi srdce ho takhle vidět. Nejdříve jsem mu tak moc ublížila já a teď se do toho všechno ještě ztratila Abbie.

"Třeba bude mít Tom větší štěstí než my," zamumlala jsem a objala ho kolem ramen.

"Doufejme," zamumlal.
"Neodpustil bych si, kdyby se jí něco stalo," zašeptal sotva slyšitelně.
"To nikdo z nás," přitakala jsem.

"Není to tvoje vina, Bille," snažila jsem se ho trochu povzbudit.

"Já na tom mám taky svůj podíl," přiznala jsem si. Podíval se na mě a už se nadechoval, že něco řekne, když mu najednou v kapse zazvonil mobil. Okamžitě po něm sáhnul a přečetl si kdo mu volá.
"To je máma," podíval se na mě s nadějí v očích.

"Třeba se Ab vrátila do hotelu," zajiskřilo mu v očích, když si telefon přikládal k uchu.
"Vrátila se?" vyhrkl do telefonu dřív než se Simone stačila jen nadechnout.

O pár sekund později jeho náhlý úsměv zase pohasl.
"Aha," utrousil jen.
"Ne, zatím nic," povzdechl a projel si své krátké vlasy.
"Já ani Laura jsme ji nenašli, ještě ale čekáme na Toma," objasnil matce naší situaci. Pak jen poslouchal a sem tam přikývnul. Asi se ho Simone také snažila alespoň trochu povzbudit. Musím se přiznat, že jsem na chvíli stejně jako Bill začínala věřit, když Simone zavolala, že se tam Abbie objevila.

Když jsem ale pak viděla, jak Billův úsměv postupně uvadá, došlo mi, že Simone volá, aby se optala, jestli jsme jí nenašli my.

Bill stále ještě mluvil se svou matkou, když jsem uslyšela zvonit svůj telefon. Natáhla jsem se pro něj rychlostí blesku a přečetla si, že volá Tom.

"Tome?" přijala jsem hovor.
"Zkoušel jsem se dovolat Billovi, ale bylo to obsazený," bylo první co mi řekl. Nezněl ale moc šťastně, takže moje naděje, že ji našel on začala pomalu upadat.
"Jo, mluví zrovna s vaším matkou," vysvětlila jsem, proč mu bratr nebral mobil.

"Chtěl jsem se jen zeptat, jestli jste ji nenašli, já totiž moc úspěšný nebyl," odpověděl smutně.

Zhluboka jsem se nadechla a než jsem stačila odpovědět, Tom si odpověď domyslel sám.

"Takže taky bez úspěchu," hlesnul.
"Jo," vydechla jsem.

"Lauro, cože to měla Abbie dneska na sobe?" zeptal se najednou Tom dychtivě.
"Co měla na sobě? Hm, růžovou sukni a bílé tričko s nějakým potiskem," dolovala jsem z hlavy, co že měla vlastně na sobě.

"Proč se ptáš?" nakrčila jsem čelo.
"Myslím, že jsem jí naší našel," pousmál se Tom a byl to znát i na tónu jeho hlasu.
"Máš ji?" zalapala jsem po dechu a tím přitáhla i Billovu pozornost. Zrovna ukončil hovor se svou matkou a dychtivě mě pozoroval a čekal, co mi Tom ještě prozradí.

"Myslím, že jo, vidím ji, jdu pro ní, ozvu se," zamumlal a položil to.

"Tak co?" naléhal na mě Bill, zatímco jsem zmateně odtáhla mobil od ucha.

"Prý, že ji asi má, jde pro ní a že se ozve," zamrkala jsem.

Bill byl okamžitě na nohou.
"Jdeme," zavelel jako generál a vyrazil svým dlouhým krokem směrem, kudy šel předtím i Tom.

Dee :-*