Attractive danger 2 *15

Zůstali jsme na pláži až skoro do západu slunce. S Tomem mi bylo prostě skvěle. Nelitovala jsem svého rozhodnutí, i když někde v hlouby duši mě tížilo svědomí, jak jsem Billovi ublížila. Misím to s ním dát co nejrychleji do pořádku a hlavně se mu musím omluvit.

"Musím se Billovi omluvit," zamumlala jsem po chvíli do ticha, kdy jsme se jen dívali před sebe a Tom mě objímal kolem ramen.
"Hned jak ho uvidím," doplnila jsem.
"To já bych měl asi taky," povzdychl si Tom.

"Lhali jsme mu v podstatě oba," podíval se mi do očí, když jsem k němu natočila hlavu.

"To máš pravdu," přikývla jsem. Hned na to mě ale upoutal zvuk za námi. Otočil jsem se dozadu a polkla.
Směrem od hotelu se k nám hnal Bill a vypadalo to, že měl snad ještě horší náladu než před pár hodinami.

---

"Tome, řítí se sem Bill," zamumlala jsem a nespouštěla oči s Billa. Tom se okamžitě ohlédl směrem kterým jsem koukala i já a když uviděl Billa hned vstal. Udělala jsem totéž a instinktivně jsem si stoupla před Toma, aby ho Bill zase nemohl udeřit.

"Bille, prosím tě já…něch mě to konečně vysvětlit ano?" začala jsem mluvit ještě něž k nám funící Bill vůbec dorazil.

Když k nám ale dorazil, nezaútočil na Toma, jak jsem předpokládala, ale zvedl ruce v míru.
"Nebojte se, nic neudělám," vydechl a snažil se nabrat dech.
"Jde o něco vážnějšího," vyhrkl.
"Vážnějšího?" zděsila jsem se.
"Stalo se něco Simone? Nebo Abbie?"
"Abbie…ona…ona se ztratila," zamumlal zoufale.

"Ale to není možné," kroutila jsem hlavou.
"Vždyť jí hlídala Simone a..,"

"No právě, doplnil mě Bill, nějak jí neuhlídala a malá byla pryč," sedl si sklesle tam, kde jsem ještě před chvíli seděli s Tomem.

"Bille, ona se najde, určitě," sedla jsem si vedle něj a pohladila ho soucitně po rameni.
"Je to všechno moje vina," zaskučel Bill.

"Kdybych neudělal tu scénu a nepraštil tě," zvedl hlavu a podíval se na Toma, který ho taky sledoval.

"Tím se ti Tome omlouvám," smutně si povzdechl a čekal, jak na to zareaguje Tom.

"Není za co, brácho, můžu si za to vlastně sám," ušklíbl se a natáhl k Billovi ruku.

Ten ji bez váhání přijal a pak se ještě bratrsky objali.
Kdyby to nebylo za takové události, byla bych konečně šťastná, ale ne teď když je chudák malá Abbie kdo ví kde a za chvíli bude tma.

"A teď půjdeme najít tu malou mršku," pousmál se Tom.

"Nemůže být daleko, když se rozdělíme a projdeme nejbližší ulice kolem hotelu, musíme ji najít," organizovali dvojčata společně pátrací akci.

Vyrazili jsme společně směrem k městu, když mě napadlo něco, co doufám nebude pravda.
"Tome," zatahala jsem ho za ruku, aby nás Bill neslyšel.

"Hm?" otočil se na mě.

"Nemohl třeba Abbie někdo unést?" zvedla jsem tázavě obočí.
"Mám na mysli ty víš koho," naznačila jsem mu, kam svou otázkou mířím.

"Taky už mě to napadlo," pošeptal, "ale musíme doufat, že to tak není," mrknul na mě.

"Doufejme," přikývla jsem.

"S tím tvým mafiánstvím ses Simone ani Billovi nepochlubil co?" zeptala jsem se a tušila jsem, jak mi odpoví.
"Jasně že ne," potvrdil mi mou domněnku.

"Takže já půjdu vlevo, ty tudy a Tom napravo," rozdělil Bill trasy, které jsme hodlali prohledat, abychom Abbie našli.
"Kde je vlastně Simone?" podívala jsem se na dvojčata.
"Zůstala v hotelu, kdyby se malá třeba vrátila tam," odpověděl mi Bill.

"Tak jdeme na to?" mrkla jsem na ty dva.
"Jo, jasně, kdyby ji kdokoli z nás našel, tak volejte," ujišťoval se Bill.
"To je samozřejmost Bille," podívala jsem se na něj soucitně.
"My ji najdeme," pousmála jsem se, i když jsem do smíchu jsem měla hodně daleko.
"Dej pozor," zamumlal mi do ucha Tom, než jsme se rozdělili.

Dee :-*