Attractive danger 2 *14

Pomalu, ale jistě se blížíme k nezadržitelnému konci milí drazí ^^

"..a tak jsem to Billovi prostě musela říct a následky jsi před chvíli viděla," dokončila jsem své vyprávění.

"Tak to je docela síla," pronesla Simone.

"To mi povídej," přitakala jsem.
"Co s tím hodláš dělat?" podívala se na mě soucitným dojmem.

"To kdybych věděla," pokrčila jsem rameny.
"Víš co, ale nechápu? Proč na mě nejsi naštvaná? Vždyť jsem ti dá se říci rozeštvala syny," zeptala jsem se opatrně, aby si to ještě náhodou nerozmyslela. Usmála se a pohladila mě po rameni.

"Víš Lauro, vím, že jsou oba atraktivní a holky se na ně lepí jako vosy na med a taky chápu, že jsi neměla absolutní tušení, že ten Tom, kterého jsi poznala před lety je dvojče muže, se kterým si začala chodit," ušklíbla se.

"Vždyť jen jak to zní."

"Jako z nějaké telenovely," zasmála se a já spolu s ní.

---

"To ano, ale teď mě oba určitě proklínají," dala jsem si ruce do dlaní.

"Když já to dělala jenom proto, abych nikomu nelhala a nikoho nepodváděla," zafňukala jsem.

"Já tě chápu, holčičko," pohladila mě soucitně po rameni.

"Víš, taky jsem se rozhodovala mezi dvěma muži," prozradila mi.

"A vybrala jsem si otce dvojčat," povzdechla.

"Až pozdě jsem zjistila, že to není ten pravý a to už bylo pozdě," podívala jsem se na ní a viděla jsem, že toho druhého musela opravdu milovat.

"Takže vím, jak se cítíš, to mi věř," usmála se na mě.

"Rozhodně tě nebudu soudit, na to nemám právo."

"Simone, můžu se na něco zeptat?" zvědavost mi nedala a musela jsem zeptat.

"To víš, že můžeš," pousmála se.

"Hledala jsi ho? Toho pravého?" vyslovila jsem svojí otázku a dychtivě čekala na odpověď.

"Hledala, a jak dlouho, ale nenašla. Musel se odstěhovat a nikdo koho jsem se ptala netušil kde může být," pokrčila rameny.

"Sice toho někdy ještě teď lituju, ale zase na druhou stranu bych teď neměla ty dva," mrkla na mě.

"A Billa a Toma bych nevyměnila za nic na světě," usmála se a bylo vidět, že na ty dva opravdu nedá dopustit.

"Ale rozhodnout se musíš ty sama," zamumlala a já jen přikývla.

"To je právě to," zašeptala jsem.

"Nechtěla jsem ani jednomu ublížit," pípla jsem a hledala u Simone podporu.

"Ani já tehdy nechtěla, ale musela jsem," přidala se ke mně.
"A teď jsou na mě naštvaní oba dva," posmutněla jsem.

"Měla bych je jít najít," rozhodla jsem se. Musím to všechno dát do pořádku.

"Jen jdi, já tu zůstanu s Abbie," pokývala hlavou.

Nejdříve jsem zamířila do našeho hotelového pokoje, ale Bill tam nebyl. Vydechla jsem. Kde by jen mohl být? Vracela jsem se zpátky na pláž a chtěla se poradit se Simone, kde by ti dva mohli být. Ale hned jsem jednoho hledaného zahlédla se Simone na pláži. Jakmile mě zahlédla, vstala a mířila směrem ke mně.
"Promluvte si," pousmála se na mě.
"Díky," kývla jsem, chvíli jsem se za ní dívala pohledem, než jsem vykročila do jámy lvové.

"Musíme si promluvit," sedla jsem si vedle něj, ale ještě jsem se na něj neodvážila podívat.

"To bychom asi měli," přikývl.

"Fajn, tak já bych měla začít," nadechla jsem se. Seděla jsem vedle něj, ale stále jsem neměla odvahu se mu podívat do očí.

"Víš, když jsi řekl, že..že proti bratrovi nebudeš bojovat, tak jsem o tom přemýšlela a..a došlo mi, že pro mě znamenáš víc, než jsem si dokázala připustit," dostala jsem ze sebe první větu.
"A za to jsem se rozhodla bojovat," doplnila jsem.

Cítila jsem, že na mě podíval, ale stále jsem se dívala před sebe.

"I přes to, že jsem věděla, že to Billovi ublíží. Protože mi na tobě opravdu moc záleží, Tome. Já…já tě miluju," zamumlala jsem poslední tři slova tiše, ale věděla jsem, že mě slyšel.

"Lauro…já…já nevím, co mám říct," vyhrkl a šokovaně se na mě díval, ale v jeho očích jsem viděla, že byl rád, možná že i moc rád?
"Tak nic neříkej," usmála jsem se a natočila se k němu. Pochopil a v očích mu zajiskřilo.

"Máš pravdu nemusím mluvit, ale konat," zamumlal a ani jsem se nestačila nadechnout, když si mě za týl přitáhl a začal mě nenasytně líbat. A tentokrát už jsem se nebránila.

Dee :-*