Attractive danger 2 *07

Hohoooo tenhle díl se mi psal jako po másle! :D Za chvíli byl na psaný :D Kdyby se tak psal každej, bylo by to hned o něčem jiným :D

Šokovaně jsem se na něj otočila, jak se opovažuje takhle zeptat? To má takové vysoké sebevědomí, že si myslí, že bych s ním tehdy čekala dítě? No to je vrchol. Je snad ještě arogantnější než dřív.
"No to teda fakt není," ušklíbla jsem se a nechala ho tam stát.
Nasupeně jsem klusala k hotelu a ještě se ve mně všechno vařilo. Jak jsem se do někoho takového mohla zamilovat? A nebo ho možná ještě miluješ? Ušklíblo se moje podvědomí, ale já ho hezky rychle ignorovala.

---

"Idiot," ušklíbla jsem se polohlasně, když dohnal a znovu mě chytil za loket a otočil mě k sobě jako dnes odpoledne.
"To jako já?!" olízl si rty a v oči se mu pobaveně zaleskly.
"To jako ty," potvrdila jsem mu a snažila se ho od sebe odstrčit. Nebylo mi to ale nic platné, jeho stisk snad ještě zesílil.
"Okamžitě mě pusť," prskla jsem po něm. Jen se ušklíbl.
"Říkám ti, oka…," jeho rty mě uvěznily stejně jako jeho pevný stisk a já se nezmohla absolutně na nic. Byla jsem v jeho moci.

Cítila jsem, že do toho polibku dal všechny možné pocity, co v sobě dusil. Vztek, žárlivost a takovou vášeň a chtíč, až mě to úplně odzbrojilo.
Jen jsem bezvládně visela v jeho náručí a nechala se drtivě líbat.
Na nic víc jsem se nezmohla. Ani by mi to nebylo nic platné, svíral mě tak pevně, že jsem ani nic dělat nemohla.
Tak dravě a nenasytně mě líbal, že mě okamžitě začaly rty příjemně brnět.

I když mi v hlavě podvědomí radilo, že tohle není to správné, bylo mi to jedno. Poddala jsem se jeho rtům a začala jsem mu jeho vášnivé polibky oplácet.
Když jsme oba potřebovali načerpat alespoň trochu vzduchu do plic, nevzdálil se ode mě nijak daleko, opřel si čelo o to mé a propaloval mě svým hnědým pohledem.

"Jsi pořád stejně vášnivá, jako si pamatuji," usmál se.
"Ty abys neřekl něco vtipného," ušklíbla jsem se.

"Mám to v popisu práce," pokrčil rameny.

"Včetně zabíjení a únosů?" zakroutila jsem očima.

Povzdechl si.
"Pořád mi máš za zlé, že jsem ti tehdy neřekl celou pravdu hned?" založil si ruce na prsou.
"Tys mi jí neřekl, kdybych náhodou neslyšela rozhovor mezi tebou a tím tvým kumpánem, nikdy bych se to asi nedozvěděla," vrazila jsem mu.
"Řekl bych ti to," povzdechl si znovu.
"A kdy prosím tě? Radši bych měla jít, už si nemáme co říct Tome," řekla jsem o poznání mírně.
"Před pár minutami to tak nevypadalo," ušklíbl se.
"Před pár minutami nic, slyšíš? Byl…ehm byl to jenom takový dočasný výpadek.." zamumlala jsem.

"Výpadek," naštvaně našpulil rty.
"Jo, přesně tak," odkývala jsem mu, abych přesvědčila jak jeho, tak sebe.
"Dobrou noc, Tome," zamumlala jsem a vydala se zpátky do hotelu.

Potichu jako myška jsem se vrátila do pokoje. Bill celou dobu spal, takže si mého nočního výletu díkybohu nevšiml. Lehla jsem si, ale usnout jsem nemohla. Až moc živě jsem ještě měla v hlavě ten Tomův náhlý polibek. Přejela jsem si ukazováčkem po rtech.

Pořád jako bych ještě cítila ty jeho na svých. K sakru! Nadávala jsem sama sobě. Už se to znovu nesmí stát. Vůči Billovi to není fér. Proč mě ale srdce táhne pořád k Tomovi?! Zavrtěla jsem hlavou. Měla bych spát a přestat myslet na blbosti. Tak!

Ráno jsem samozřejmě nemohla vstát, když jsem usnula až kdo ví kdy. Jen tak nějak z dálky jsem slyšela, že na mě Bill mluvil, že jdou na pláž a spala jsem dál.

Procitla jsem znovu až před půl jedenáctou. Rychle jsem se osprchovala a spěchala dolů dát si něco k snídani. Jestli tam tedy ještě něco zbylo. Vyšla jsem z naší ložnice a potkala Simone.

"Míříš do lázní nebo na pláž?" usmála jsem se na ní, když jsem si všimla ručníku v jejich rukách.

"Do lázní, potřebovala bych konečně po dlouhé době pořádnou masáž," pousmála se a společně jsme vyšli z pokoje.

Procházela jsem chodbou k jídelně, když mě najednou za ruku někdo prudce stáhnul zpoza rohu chodby, která sloužila pouze pro zaměstnance. Než jsem se stačila byť jen nadechnout, abych mu vynadala, jeho rty si znovu našly cestu k těch mým.
Tentokrát jsem se od začátku snažila bránit a pěstmi ho mlátila do hrudi. Ale jemu to bylo naprosto jedno. Natiskl mě na stěnu a i přes mé protesty mě nenasytně líbal a tiskl se na mě svým tělem.

"A dost!" povedlo se mi, se mu vyvléknout.
"Lauro, no tak," zaúpěl a natáhl ke mně ruku. Ignorovala jsem ji a ustoupila o dva kroky.

"Už nikdy tohle nedělej, nikdy," varovala jsem ho.
"My dva jsme spolu skončili už tehdy, co ti na tom není jasné? Mám přítele, kterého miluju," vyhrkla jsem tu poslední větu a střetla se s jeho pohledem. Nevím jestli jsem si to jenom namlouvala, ale připadalo mi, že právě ta poslední věta ho ranila nejvíc.
"Já se jenom tak nevzdávám, nenechám si tě znovu utéct mezi prsty, tentokrát budu bojovat," řekl odhodlaným hlasem a prošel kolem mě.

Ještě chvíli jsem tam jenom tak stála a přemýšlela o tom, co se stalo. Nevyznala jsem se ve svých vlastních pocitech. Mám Billa ráda, miluji ho, ale když se Tom objeví v mojí blízkosti, nejsem si jistá ani tím, jak se jmenuji.

Nedokážu se ovládat. Pro boha, co budu dělat? Takhle to nejde. Tom tu krouží kolem hotelu, jako sup, kterému nedokážu uniknout.
Možná bych mohla přemluvit Billa, abychom jeli dříve domů. Jenže jakou si vymyslet výmluvu. Jemu, Simone a Abbie se tu ale líbí.

Zkusím něco vymyslet, plánovala jsem si, jak z téhle šlamastyky ven. Ale to jsem netušila, že to bude ještě horší, mnohem horší.

Když jsem uklidnila vykašlala jsem se na nějakou snídani, na kterou mě stejně přešla chuť a vydala se rovnou na pláž. Přicházela jsem k pláži a dumala nad tím, jakou výmluvu by mi Bill mohl sežrat, abychom odsud mohli odjet co nejdřív.

Když jsem pohledem zabloudila k místu na lehátkách, kde jsme většinou vždycky leželi, zůstala jsem stát jako když do mě uhodí.

Kousek vedle lehátek, vyráběl Bill s Abbie hrad z písku. Na tom by ovšem nebylo nic divného, až na to, že jim v tom ochotně pomáhal Tom.

Dee :-*