Innocent #04

Juhůůůů užijte si další díl a komentujte! komentujte! :D Nic se nebojte! :-)

Ušklíbla jsem se, když jsem ucítila, jak se zachvěl, když jsem se do něj zavěsila.
Bill ani nikdo jiný v dohledu a stejně jsem už měla v plánu jít, tak proč nevyužít toho, že mi to Tom sám nabídl že? Aspoň si ho můžu trochu proklepnout a vyzpovídat.
"Nebydlíš tady dlouho že jo?" začala jsem s první otázkou jen, co za námi zaklaply dveře klubu.
"A to jsi poznala jak?" uchechtl se a odemkl velké černé nablýskané Audi, okolo kterého jsme procházeli. Téda má snad lepší auto než Bill, a že Bill má opravdu luxusní kousek. Snažila jsem se na sobě nedat zdát, jak mě překvapilo do jakého auta nastupujeme. Chovala jsem se prostě tak, jako bych takových autech jezdila denně.

"Ještě jsem tě tu totiž neviděla," mrkla jsem na něj, zatímco jsem si zapínala bezpečnostní pás. Pousmál se a dlaní si přejel po strništi na bradě.

---

"A to tu v celém městě znáš každého?" mrkl na mě pro změnu on.
"Skoro," pokrčila jsem rameny a sledovala jak soustředěně sleduje vozovku před sebou.
"Ale máš pravdu," podíval se na mě na chvilku a pak znovu vrátil pohled na silnici.
"Přistěhoval jsem se teprve nedávno, bydlel jsem u otce v Hannoveru a teď jsem se přestěhoval k matce a k bratrovi," dodal.
"A tvé přítelkyni nevadilo, že jsi se přestěhoval tak daleko?" zeptala jsem se schválně a celá jsem se třásla na jeho odpověď.
"Kdyby nějaká byla, tak by jí to možná vadilo," utrousil, ale ani se na mě nepodíval.
Ha. Tak přece je pravda to, co se o něm povídá.

"Slyšela jsem, že chodíš i k nám na školu," pokračovala jsem ve svém zpovídání. Protože po té přítelkyně-otázce byl nějaký zamlklý.
"Všechna čest, opravdu jsi dobře informovaná," zasmál se a jeho smích byl prostě dokonalý, nemohla jsem se na něj vynadívat.
"Říkala jsem ti," odfrkla jsem si.
"A navíc v našem městě je jenom jedna univerzita ne?" ušklíbla jsem se.
"To je vlastně pravda," zamumlal.
"Kde bydlíš? Kam tě mám odvést?" změnil téma hovoru.
"Tady kousek, není to odtud daleko..," nadiktovala jsem mu svoji adresu a za chvíli už zastavoval před naším domem.

"Tak děkuji ti za odvoz, protože jinak bych asi ještě teď mrzla někde na autobusové zastávce," usmála jsem se na něj.
"Nemáš za co, udělal jsem to rád," přejel si zuby po spodním rtu a to mě donutilo zírat mu na jeho plné rty.
"Navíc by tě určitě někdo odvezl hm? Všichni ti musí zobat z ruky," ušklíbl se.
"Ehm ne," zamumlala jsem, nebudu mu říkat, že má naprostou pravdu a že toho ještě využívám ve svůj prospěch. Nebo bych mu rovnou mohla říct, že tak nějak příležitostně pospávám s jeho bratrem.
"Tak dobrou noc Summer," usmál se znovu tím svým úsměvem, kterým mě nevím proč úplně dostával do kolen.
"Dobrou noc a děkuju," mrkla jsem na něj a automaticky jsem se k němu začala sklánět.

Překvapeně zamrkal a sledoval moje počínání. To jsem považovala za dobré znamení.

Od jeho rtů mě dělily milimetry. Mohla jsem si z blízka prohlédnout ty jeho upřímné jiskřičky v jeho očích, jeho dlouhé řasy.
Lehce ale opravdu jenom zlehýnka, jsem se dotkla jeho plných lákavých rtů a měla jsem v plánu pokračovat, když se najednou odtáhl, jako kdybych ho snad uštkla.
"Takhle to nejde," zamumlal a podíval se na mě s ledovým klidem, zatímco já jsem byla vzteky celá ztuhlá. On se odtáhl? Jak jenom mohl? Půlka města by vraždila, aby byla na jeho místě a tedy objektem mého zájmu, ale on evidentně ne.
"Dobrou noc Summer," dodal ještě. Naštvaně jsem stáhla rty do tenké přímky. Dobrou noc? Seděl, díval se na mě a čekal až zmizím z jeho auta.
"Nazdar," procedila jsem přes zaťaté zuby. Fajn, jak chceš bude boj. Vztekle jsem si pomlaskla a hbitě vystoupila z jeho auta. Ani jsem se neotočila a vyrazila brankou k domu. Odmykala jsem a slyšela jak odjíždí. Teprve pak jsem se odvážila otočit směrem k silnici.

Vešla jsem do ztichlého domu, takže matka je zase někde pryč. Jak taky jinak.

Zkopla jsem boty vedle botníku a pokračovala nahoru do svého pokoje, aniž bych rozsvítila. Svlékla jsem se a rovnou vlezla do sprchy.
Potřebovala jsem přemýšlet a ve sprše se mi přemýšlelo nejlíp. Moje uražené já, se pořád nemohlo vzpamatovat z Tomova odmítnutí.
Další část mého já zase přemýšlelo tím směrem, že Tom bude pravděpodobně gay.

Ale pro růžový tým ho ale zase byla škoda. Povzdechla jsem si. Jen počkej Tome, mě jen tak nikdo neodmítá. Tomuhle Kaulitzovi taky musím přijít na kloub. Ještě bude žadonit a dolézat, aby mohl být v mé společnosti. Na to ať vezme jed.

V rychlosti jsem si umyla vlasy, zabalila se do mé oblíbené huňaté osušky a s polohlasným pobrukováním jsem si zpívala písničku z klubu, která mi utkvěla v hlavě. Ten problém s Tomem už jsem vyřešila - ještě bude litovat, že se dneska odtáhl.

Sáhla jsem po tělovém mléku, když mi v tašce zavibroval telefon.

Kdo zase? Protočila jsem oči a lovila v tašce. Překvapeně jsem pozvedla obočí, když jsem si přečetla Billovu smsku, ptal se jestli už jsem doma, protože mě v klubu nikde nemohl najít. To s divím, že je ještě schopen napsat smsku. V tuhle dobu už bývá normálně totálně pod parou.
Odepsala jsem mu, že mě to tak nebavilo a že jsem jela domů. To že mě domů vezl jeho bratr jsem úmyslně vynechala.
Sotva jsem mobil odhodila na postel a znovu sáhla po pleťovém mléku, znovu zavibroval.
"Můžu se stavit?" zněla další stručná zpráva od Billa. Aha, tak už vím, o co mu jde. Chce si zašukat. Ale tak proč by ne že. Odepsala jsem stručné OK a za necelých 15 minut už stepoval před domovními dveřmi. To byla rychlost.
Jen co jsem otevřela, ocitla jsem se v zajetí jeho rtů a nenechavých rukou. Uch. Takhle vášnivý a nadržený už dlouho nebyl, pomyslela jsem si a přizpůsobila se jeho tempu. Nohou za námi zavřel, vysadil si mě kolem pasu a mířili jsme přímo nahoru do ložnice.

Dee :-*