Attractive danger 2 *06

Jůůůůů tak jsem na vás o víkendu myslela a napsala jsem Vám tááááákhle dlouhý díl mafiána! :D Enjoy it ^^

Vjela jsem si nervózně dlaní do vlasů a mrkla na Toma. Vypadal opravdu vyvedený z míry až lehce v šoku.
"Tome, já ti to vysvětlím," natáhla jsem k němu ruku, ale udělal ode mě dva kroky dozadu a stále se na mě šokovaně díval, neschopen slova.
"Abbie??!" zaslechla jsem zpoza rohu Billův hlas a polilo mě horko. Bill.
Můj mozek ale jakoby najednou vůbec nereagoval. Totální overheating. Musím rychle něco vymyslet, křičelo moje podvědomí, ale mozek tuhle informaci, prostě nedokázal vykonat.

---

To už se k mému šoku zpoza rohu objevil Bill a mířil si to přímo k nám.

Když jsem situaci nedokázala vyřešit já, vyřešil jí Tom. Otočil se na patě a tak jak se rychle objevil, tak zase zmizel.

Zamrkala jsem, zhluboka se nadechla a snažila se hodit do klidu, ale šlo to opravdu těžko.

"Všechno v pořádku?" objevil se vedla nás Bill.
"Ehm jo, proč by nemělo?" pokusila jsem se o nenucený úsměv.
"S kým jste se tu bavily?" kývl v hlavou směrem, kde zmizel před malou chvílí Tom.
"Jen nějaký cizinec, který se asi ztratil," pokrčila jsem rameny a plácla první věc, co mě napadla.
"Aha," přikývl Bill a kleknul si k Abbie.

"No a co ty hm? Ty se jen tak sebereš a jdeš si na záchod a nikomu nic neřekneš?" káral malou a ta se na něj jen vesele šklebila.

Zhluboka jsem se nadechla, to bylo jen tak tak. Ještě pořád jsem cítila své splašené srdce, které mi divoce poskakovalo v hrudníku.
"Víš, jak se o tebe babička bála? Už nikdy sama nikam nechoď ano?" nakazoval malé Bill.

"Nepůjdu, nepůjdu," kroutila Abbie hlavičkou.
"Ale teď potřebuju čůrat," usmívala se.
"Tak pojď Ab jdem na ten záchod," chytila jsem jí za ručičku, usmála se na Billa a táhla jí na záchod. Zatímco Abbie byla v kabince, zírala jsem na sebe do zrcadla a stále jsem měla před očima to setkání s Tomem. Byl to opravdu on. Pousmála jsem je.
Jak je možné, že jsme na sebe zase narazili? A jak je možné, že moje srdce na Toma zase tak zareagovalo, tak intenzivně, až mě to samotnou překvapilo. A to jsem si myslela, že je to za mnou. Musela jsem si obličej umýt studenou vodou, abych se trochu probrala a vzpamatovala z toho co se stalo.

Vrátily jsme se s Abbie na pláž, ona hned Billa přemluvila do vody, šla s nima dokonce i Simone, ale já raději zůstala na pláži. Pořád jsem ještě nevydýchala toho Toma.

Měla jsem v rukou časopis, ale ani zhola jsem nevěděla, co se píše v článku, na který jsem tupě zírala.

V hlavě se mi zase promítalo, to léto, kdy jsem byla s Tomem. To jak jsme se poznali - tehdy když mě zachránil poprvé. Pak ta honička na dálnici, jeho zranění, ta noc v Římě, kdy jsme se spolu vyspali..

Ach bože, mám to před očima jako by to bylo včera. Vybavili se mi ale také ty neblahé vzpomínky - jak jsem zjistila, že je mafián a ještě později že není jen tak obyčejný mafián, ale rovnou mafiánský boss.
Ani jsem si nevšimla, že se Bill posadil na konec mého lehátka a promluvil na mě. Všimla jsem si ho až teprve, když mě pokapal studenou vodou.
"Cos říkal?" probrala jsem se a zahnala své myšlenky.

"To je ten časopis tak moc poutavý?" pozvedl s úsměvem obočí.
"Ehm jo," přikývla jsem.
"Kde zůstala Abbie?" všimla jsem si, že je tu sám.
"Zůstala s mámou ještě ve vodě," mrknul na mě a posunoval se blíže ke mně.

"Tak jsem toho využil a šel jsem tě pozdravit," zamumlal a přejel dlaní po mém boku, přes rameno až na krk.
"Bille," zamumlala jsem. Bral to jako souhlas a hned se ochotně sklonil, aby mě políbil. Vyšla jsem mu vstříc, rukama jsem si ho přitáhla ještě více na sebe, ale pak se mi najednou před očima zjevila Tomova tvář.
Odtáhla jsem se od Billa, který se na mě překvapeně podíval.
"Děje se něco?" pohladil mě po tváři.
"Já jen..jsem nějaká unavená," zalhala jsem.
"Nechceš si jít na chvíli lehnout na pokoj? Abys neměla úpal nebo tak," strachoval se.
"Ne, to je dobré," uklidnila jsem ho.
Proboha, já jsem se už musela zbláznit. Líbám se s Billem a vidím před sebou Toma. Věděla jsem, že nebyl dobrý nápad sem jezdit. Mám Billa, nemůžu přece pořád myslet na Toma, jenom proto, že jsem ho tu jednou potkala. A navíc Bill je skvělý, nezasloužil by si něco takového.

Večer, když jsme se vrátili po večeři do apartmánu, jsem nemohla usnout. Pořád dokola mi v hlavě vrtalo, jak jsme se tady mohli potkat.

Záměrně jsem Billa přesvědčila, abychom jeli na sever Itálie a ne na jih, do okolí Říma a Neapole. Ale ne, Tom jak je vidět, má prsty snad v celém podsvětí Itálii.
Opatrně abych Billa nevzbudila jsem vstala a šla si nalít vodu do obývacího pokoje.

Stála jsem u okna se sklenicí v ruce a znovu jsem viděla před očima Tomovu tvář, ale ne tu kterou jsem znala. Tu kterou jsem viděla včera a dnes.

Promnula jsem si kořen nosu. Potřebovala bych se v klidu a o samotě projít. Mrkla jsem na hodiny,půl třetí ráno. V takovou dobu se snad nikdo na pláži procházet nebude.

Rychle jsem na sebe hodila kraťasy a mikinu a s kartou od pokoje zamířila ven. Prošla jsem ztichlým areálem hotelu až na pláž, která zela prázdnotou.

Sedla jsem si do písku a dívala se na moře. Zbožňovala jsem ten pohled. Dalo se u něj dokonale přemýšlet.

A já měla v hlavě tolik věcí k přemýšlení a srovnání, až to nebylo hezké. Bill, Tom a naše společná minulost, o které jsem neřekla ani vlastní matce.
Billa mám ráda, opravdu ráda a nechtěla bych mu ublížiz. Je to dokonalý přítel, ale když jsem dneska viděla Toma a věděla jsem, že je to on..Cítila jsem zase na chvíli to co tehdy. Ten nekonečně silný pocit, který byl ve mně někde hluboko a v okamžiku, kdy jsem Toma uviděla, znovu vyšel na povrch. A to mě děsí. Dala jsem si hlavu do dlaní a snažila se vytěsnit všechny mé myšlenky. Chtěla jsem od toho všeho uniknout, i když jsem moc dobře věděla, že to není možné. Znovu jsem zvedla pohled k moři, když jsem na svých zádech ucítila něčí hřející dlaň.

Okamžitě jsem se otočila, protože jsem něco takového nečekala. Myslela jsem dosud, že jsem tu byla sama. Pohled na Toma, sedajícího si vedle mě, mě ale totálně rozhodil, že jsem nebyla schopna slova.
"Musíme si promluvit," upnul na mě svůj temně hnědý pohled a svou dlaň nechával stále na mých zádech, kde příjemně hřála.
"O čem chceš mluvit? O tom jak ti jdou tvoje mafiánské obchody?" ušklíbla jsem se.
"Lauro, no tak, nedokážu ani říct, jak neuvěřitelně moc jsi mi chyběla, snažil jsem se tě najít, ale všechny moje metody vždycky selhaly a ty se mě zeptáš na obchody?" vyjel na mě pro změnu on.
"Ne promiň, asi bych se měla zeptat, kolik lidí jsi zabil od té doby co jsme se neviděli," odsekla jsem a i když mi to bylo příjemné vyšklubla jsem se zpod jeho dlaně a o kousek jsem si od něj odsedla.

"Fajn, teď se budu ptát já," vyhrnul si rukávy u své mikiny a přisedl si zase blíž za mnou.
"Kdo je ten frajer, kterej nás odpoledne vyrušil a pak se po tobě na pláži sápal hm?" olízl si naštvaně rty.

"Co prosím? Ty jsi nás sledoval?" šokovaně jsem se na něj podívala. Co bych taky mohla čekat od mafiána jeho formátu že?

"Samozřejmě, a taky jsem viděl, jak sis to nechala líbit," odfrkl si.
"Je to můj přítel, samozřejmě, že jsem si to nechala líbit," vybafla jsem na něj a vstala odhodlaná odejít. Na takový rozhovor s ním nejsem zvědavá.
"Tvůj přítel??!" vstal taky a dal si ruce v bok.
"Můj přítel, slyšel si dobře," vystrčila jsem bojovně bradu.
"A teď když dovolíš, musím se k němu vrátit, už na mě v posteli, určitě čeká," řekla jsem schválně abych ho ještě víc vytočila a vykročila odhodlaně pryč. To co ale řekl, mě naprosto uzemnilo.
"A ta malá? Není náhodou moje?"

Dee :-*