Attractive danger 2 *04

Chčije a chčije už i tady :-/ Nééééééééé :D Ať se vám další díl líbí jako ty předešlé! :D :-*

"Dneska jsem tak neskutečně unavený," zamumlal Bill, když si po chvíli lehal vedle mě.

"To mi povídej," protáhla jsem se a natáhla se po lampičce, abych ji zhasla.

"Už máš nějaký plán na zítra?" otočila jsem se čelem k němu.

"Já?" podivil se.

"Jsem myslel, že ty," vysvětlil mi.

"Já? Jsem tady od toho, abych ti tu připravovala program dovolený?" zasmála jsem se.

"Ne, ty jsi tu kvůli něčemu jinému," zamrkal významně.

"Ááá no jo," protočila jsem oči.

---

"Hele nechtěl by si se třeba Simone zeptat, jestli už je jí lépe hm?" pobídla jsem ho.

"Ty se tady válíš, místo aby ses jí šel zeptat," významně jsem na něj mrkla.

"Stejně se mi celou cestu do hotelu zdála divná," mínila jsem.

"Zkus si s ní promluvit, tobě řekne víc než mě, jsi její syn," popoháněla jsem ho.

"Ty mě prostě nenecháš, klidně ležet že?" zvedl se s povzdechnutím.

"Přesně tak," ujistila jsem ho.

"A jdi už," sama jsem byla zvědavá, co bylo za tou Simoninou náhlou slabostí.

Když Bill zmizel u Simone v ložnici, přemýšlela jsem, co budeme dělat zítra.

Jestli ale bude stejné počasí jako dneska, tak na koupání můžeme zase zapomenout. Uvidíme.

Z tašky jsem si vytáhla notebook a pokoušela jsem se najít něco zajímavého tady v okolí, co bychom eventuelně mohli navštívit, kdyby bylo zase počasí jako dneska.

Nic moc jsem nenašla, až na jakýsi zámeček, jen několik kilometrů odtud. Tak aspoň něco, zaklapla jsem počítač, zrovna když Bill vcházel.

Hned jsem na něm poznala, že mu Simone pravděpodobně řekla příčinu své slabosti.Tvářil se ustaraně a přejížděl si dlaní po bradě.

"Co ti řekla? Je to vážné?" ptala jsem se hned.

"Ano i ne," odpověděl když si lehl zpátky vedle mě.

"Jak ano i ne," nechápala jsem.

"Tvrdila mi, že viděla mého bratra," zamumlal a znovu si přejel dlaní po tváři.

"Tvého bratra? Ty máš bratra? To slyším poprvé," zamrkala jsem. To je mi novinka. Nikdy mi neřekl, že má bratra.

"Víš je to komplikovaný," povzdechl.

"To znám, pokračuj," vybídla jsem ho.

"Jak jsem ti říkal, že se matka s otcem rozešla a on odešel do Itálie, tak on neodešel sám. Odešel s mým bratrem," objasnil mi.

"A..ehm a to ho Simone s ním prostě nechala jít?" opatrně jsem se zeptala, protože jsem tušila, že to bude choulostivé téma v téhle rodině.

"To víš že ne, prala by se za něj jako lvice, ale prostě nemohla, bylo to složitější," polkl.

"Nikdy si to neodpustila, že ho s otcem nechala odejít."

"To chápu," přikývla jsem a chytla ho povzbudivě za ruku.

"A dneska jí připadalo, že ho zahlédla v davu, to je to, proč se jí udělalo, najednou tak špatně," objasnil mi Simoninu dnešní nevolnost.

"A ty..ty ses ho nikdy nepokusil nějak kontaktovat?" zeptala jsem se Billa opatrně a stulila se do jeho náruče.

"Zkoušel jsem to, ne tak moc kvůli sobě, protože si na něj už moc nepamatuju, ale hlavně kvůli mámě, protože jí to celou dobu tíží," zhluboka se nadechl.

"Ale nechci na to teď myslet hm, stačí, že na to myslí máma," políbil mě do vlasů.

"Dobře, jdeme spát," pousmála jsem se a políbila ho na dobrou noc.

Tak to je mi novinka. Bill má bratra. Přemýšlela jsem nad tím celou dobu, než se mi podařilo usnout.

Druhý den mě probudilo sluníčko, které mi svítilo přímo do očí. Rozmrzele jsem otevřela oči a zabručela.

Takové probuzení se mi nezamlouvalo. Měla jsem chuť spát dál, ale to bych musela vstát a zatáhnout tu zpropadenou záclonu. A to se mi nechtělo ani za mák.

Otočila jsem se na druhou stranu postele, jestli Bill ještě spí nebo jestli už je taky vzhůru, ale k mému překvapení už v posteli ani nebyl. Sedla jsem si a rozhlížela se po něm, když se objevil ve dveřích do ložnice v plavkách, celý mokrý a s ručníkem kolem krku. Jen jsem zamrkala. Takhle brzo? A už se byl koupat?

"To už jsi se stihnul i vykoupat?" protřela jsem si ospalé oči.

"Přesně tak, dal jsem už dvacet bazénů," pochlubil se a neodpustil si mě pokapat studenou vodou.

"Necákej na mě," schovala jsem si nohu zpět pod deku do tepla.

"No tak vstávej, užijeme si ve vodě, dokud se malá nevzbudí hm?" lákal mě.

"Hm, musím říct, že to zní opravdu lákavě," připustila jsem.

"Proto to říkám," zaculil se a už mě tahal z postele.

"Jdu si dát dolu něco k jídlu a až se vrátím, tak ať jsi připravená," ukázal na mě svým dlouhým prstem.

"To neměl obavy," zasmála jsem se.

"Než vyjíš celou jídelnu, budu hotová," doplnila jsem a ještě jsem zaslechla jeho zamlaskání, než za ním zase zapadly dveře.

"Fajn," vyvlekla jsem se z postele do koupelny, abych si dala rychlou sprchu.

Rychle jsem se vysprchovala, osušila a rovnou na sebe hodila modré plavky a k nim to modré pareo, co mi Bill včera koupil.

Ještě jsem si do ruky vzala ručník a sluneční brýle a byla jsem hotová. A Bill nikde. Asi se zapomněl v jídelně. Sjela jsem výtahem do haly a zamířila rovnou do jídelny. Bylo mi jasné že ho tam najdu.

Nemusela jsem dlouho hledat, jen co jsem se rozhlédla, uviděla jsem ho. Seděl u stolu, před sebou dva rohlíky s marmeládou a futroval je do sebe. Když jsem si sedla naproti němu, překvapeně ke mně zvedl pohled.

"To už jsi hotová?" zamumlal s plnou pusou.

"Říkala jsem, že budu rychlá," usmála jsem se a dvěma prsty mu setřela marmeládu, která mu zůstala u koutků rtů.

"Ale že až tak rychlá, to jsem nečekal," usmál se a ukousl zbytek rohlíku.

"Tak jdem," kývl na mě.

"A co ten poslední rohlík? Ten tady necháš?" divila jsem se, že by ho tam nechal.

"Ne, ten sním cestou k bazénu," zasmál se a vyrazil přede mnou.

Jen jsem zakroutila hlavou. To byl celý on.

Dee :-*