Attractive danger 2 *03

Že jste to vy, tak jsem stihla další díl! :D Ach jo, to jsem si to zavařila :-/ jak to vlastně dopadne? když mě by se to strašně špatně psalo, kdyby to mělo dopadnout špatně pro Billa. Ale na druhou stranu, Tom je hrdina téhle povídky! Ach jo! Jak tohle dopadne?! Sama netuším :D Uvidím, jak to vymyslí fantazie. :D Ale přece jenom mě zajímá, jak to vidíte vy! S Tomem nebo s Billem? Hlasujte v anketce! Děkuji! A těším se na táááááákovou spoustu komentářů :D :-*

Když jsem ho konečně našla, zrovna vycházel z jednoho malého obchůdku s malou taškou v ruce.

"Konečně jsem tě našla," vydechla jsem, když jsem se k němu prodrala davem.

"To jsem ti tolik chyběl?" uculil se.

"Rychle pojď se mnou, tvojí máme se z ničeho nic udělalo špatně a i když už tvrdí, že je jí dobře, radši bychom se asi měli vrátit do hotelu," vysypala jsem na něj jedním dechem.

---

"Cože? Co se jí stalo?" vykulil hned oči.

"Sama nevím, prostě najednou byla bledá jako stěna," pokrčila jsem rameny.

"Kde je?"

"Nechala jsem ji s Abbie tamhle u toho stánku a šla tě hledat," kývla jsem směrem kde obě stály, tak jak jsem je opustila.

"Pojď, vrátíme se do hotelu," zavelel a táhnul mě za ruku ke stánku kde stála Simone s Abbie.

Museli jsme se zase prodírat strašnou spoustou lidí, takže nebylo ani divu když do mě v jednu chvíli někdo narazil. Zvedla jsem oči, abych se podívala na toho dotyčného a v tom jako by se mi zastavilo srdce.

Viděla jsem mu do tváře jenom na okamžik, než zmizel zase v davu. Ty oči. V prvním momentu jsem myslela, že to musel být Tom.

Ale pak když jsme si to v hlavě přehrála znovu a znovu, tak jsem usoudila, že mu byl prostě jenom podobný.

Ten muž měl s Tomem stejné pouze oči, jinak vypadl úplně jinak než on. Měl dlouhé vlasy sčesané do culíku a Tom měl přece vlasy smotané do malých copánků.

Bill má třeba taky podobné oči jako Tom.

Takových opálených Italů s hnědými oči tu je na každém rohu tucet. A já viděla prostě Tom v každém druhém.

Měla bych se s tím jít už asi léčit, jinak to nevidím. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a snažila se myslet na Simone a na to, aby se jí udělalo lépe. Sice tvrdila, že už je jí dobře, ale na očích jsem jí viděla něco jiného.

"Mami, jsi v pořádku?" vrhnul se k ní hned Bill starostlivě.

"Už je to v pořádku," mávla nad tím rukou.

"Ale," oponoval jí Bill.

"Žádné ale, už je mi dobře Bille, ale jestli chceš, vrátíme se do hotelu," nenechala Billa domluvit a sama už jsi diktovala podmínky.

Tak to už se jí asi opravdu ulevilo, pomyslela jsem si.

"Fajn, tak jdeme," povzdechl si Bill.

Celou cestu až do hotelu jsme oba Simone sledovali starostlivým okem. Opravdu mi nešlo do hlavy, že se jí tak najednou udělalo špatně. To mi hlava prostě nebere.

"Doufám, že bude v pořádku," pošeptala jsem směrem k Billovi, když jsme přicházeli k hotelu.

"To víš, že bude. Tu tak něco neskolí," usmál se a objal mě kolem ramen.

"Není ti chladno?" zamrkal na mě zpod svých dlouhých řas.

"Víš, že ani ne, ale můžeš mě takhle držet, je to příjemné," oplatila jsem mu úsměv.

"To jsem rád," zavrkal a políbil mě.

Když jsme se dostali do našeho apartmá, bylo už téměř pozdní odpoledne. Šli jsme si dát ještě pozdní oběd/večeři a pak hned Simone zmizela ve svém pokoji s tím, že si jde lehnout, aby jí bylo ještě lépe.

"Vážně je nějaká divná," utrousil Bill, co se za ní zavřely dveře.

"Vyspí se z toho a zítra jí bude lépe, uvidíš," povzbudivě jsem se na něj usmála.

"Za to my musíme teď vykoupat a uložit Abbie, to zase bude boj," zasmála jsem se.

"Ani bych neřekl, koukni na ní, je už unavená. Dneska hned usne," soudil Bill při pohledu na Abbie rozvalenou v křesle a zkoumající svůj nafukovací balónek.

"Snad máš pravdu, už se tady vidím v posteli," povzdechla jsem si a usadila se na gauč vedle Billa.

"Já už taky," zamumlal.

"Pro dnešek toho bylo dost, že?" podíval se na mě.

"To teda bylo," přikývla jsem.

Přesně jak Bill říkal, Abbie se nám povedlo vykoupat a uložit v rekordním čase. Takže jsem už za hodinu ležela vykoupaná v posteli.

Bill se ještě sprchoval a mě se zase v hlavě míchaly vzpomínky. Jednak jako vždy na Toma ale také ještě na toho muže z dneška.

Z těch které jsem za ty tři roky potkala, byl Tomovi absolutně nejpodobnější. Opravdu jsem tu chvíli na okamžik věřila, že hledím do očí Tomovi. Stejně to nechápu, po těch letech a já pořád nemůžu zapomenout.

Já vím byl to mafián, člověk se kterým jsem se nikdy neměla zaplétat, ale zase na druhou stranu tím vším mě vlastně lákal.

Vším tím nebezpečím, zkrátka celým svým životem. Toužila jsem po dobrodružství, ale že to bude zrovna až takové životu nebezpečné dobrodružství, to jsem nečekala.

"Nad čím přemýšlíš," vytrhl mě z mého neustálého přemýšlení Bill, který vyšel z koupelny.

"Ale jen tak," mávla jsem nad tím rukou a usmála se.

"Vlastně jsem ti ještě neukázal, co jsem ti koupil," došlo mu.

"No to jsi mi teda neukázal," zavrtěla jsem hlavou.

"Prosím," podal mi taštičku se kterou vycházel z toho malého krámku, když jsem ho našla.

"Co to asi bude?" nakoukla jsem do taštičky a vytáhla dlouhé modré pareo.

"Páni," řekla jsem uznale. Bylo moc pěkné, přesně se mi hodilo k mým modrým plavkám.

"Líbí? Říkal jsem si, že se ti bude hodit k těm tvým modrým plavkám," poškrábal se na neoholené bradě.

"Přesně to mě taky napadalo," usmála jsem se.

"Děkuju, moc se mi líbí," natáhla jsem se k němu a poděkovala mu polibkem.

"To mě těší," usmál se.

Dee :-*