Attractive danger 2 *02

Opravdu netuším, kdy přibude další díl, ale dám vám sem alespoň ten jeden :D Nemá cenu nic dál skrývat, když jste toho Billa poznaly, aniž bych použila jeho jméno. :D :D :D :D Těším se na vaše komentáře :-*

Když jsme konečně dorazili do hotelu, už jsem skoro napůl spala. Ploužila jsem se za Billem, Simone a hyperaktivní Abbie a duchem už jsem se viděla v posteli.

Naštěstí to netrvalo dlouho a za chvíli už jsme stáli v hale našeho apartmá. Simone se nabídla, že malou Abbie uloží, za což jsem byla jedině ráda. Dovlekla jsem se do naší ložnice, kufry nechala stát vedle skříně a svalila jsem se unaveně na postel.

"Copak, copak tady je někdo unavený," posmíval se mi Bill, když vešel do ložnice a uviděl mě rozvalenou na posteli.

"Totálně," zamumlala jsem a zachumlala se do měkkých peřin.

---

"No koukám, jindy by jsi už vybalovala a rovnala oblečení do skříně v úhledných komínkách," utahoval si ze mě.

"Máš štěstí, že jsem dneska tak unavená, jinak už by si měl na hlavě minimálně dva tyhle velké polštáře," hrozila jsem mu. Jen se zasmál.

"Jdu do sprchy," oznámil mi. Něco jsem zabručela v odpověď a pokračovala v usínání.

Ráno jsem se kupodivu probudila první. V celém apartmánu bylo ještě naprosté ticho. Dokonce i Bill ještě spal a to se v letadle dušoval, jak vstane hned brzo ráno, všechny nás vzbudí a půjdeme na pláž.

A teď si tu vyspává. No počkej.

Natáhla jsem se pro polštář, kterým jsem mu hrozila včera večer, když se mi posmíval a bez váhání ho majzla po té jeho spící tvářičce.

Musela jsem se smát, jak se chudák ta rychle probudil, když jednu chytil polštářem. Pár sekund trvalo, než mu došlo, co jsem udělala.

"No počkej," zahuhlal ještě rozespale, popadl svůj polštář a vrhnul se na mě.

"Nech mě, néé," bránila jsem se, ale byl silnější než já.

Mlátil mě polštářem, ale snažila jsem se mu ho zdárně oplácet, dokud nevyužil mé chvilkové nepozornosti a nepovalil mě pod sebe.

"Tak kdo má navrch teď hm?" ušklíbl se a za to dostal další polštářem.

"Jistě že…," já už jsem doříct nestihla, protože zčistajasna přitiskl své rty na mé. Pousmála jsem se, jeho oblíbená taktika.

"Tak ty takhle," zamumlala jsem, když jsem se po chvíli odtrhla od jeho sladkých rtů.

"Hm," zabručel a dožadoval se dalších polibků.

Nebylo nám ale přáno, za moment se zčistajasna otevřely dveře a v nich se objevila Simone.

"Abbie chce..jít na pláž," zarazila, když zjistila v jakém momentu nás zrovna vyrušila.

"Já..já," koktala a naznačovala, že vypadne, ale pořád se k ničemu neměla.

"Hm, tak to je super," usmál se na ní Bill a odlehl si vedle. Přemáhala jsem smích. Simone si opravdu myslela, že nás nachytala inflagranti.

"Půjdeme na pláž," zvedl se a s úsměvem zašel do koupelny. Simone se na mě omluvně zadívala a já stěží zadržovala smích.

"Tak já jdu Abbie připravit na pláž," odkašlala si a konečně zmizela ze dveří.

Bože to bylo vtipný, mohla jsem se konečně zasmát.

Chtě nechtě jsem vylezla z postele a zamířila na balkon s výhledem na moře. Jen co jsem otevřela prosklené dveře, překvapilo mě, že nebylo takové teplo, jako když jsme včera večer přijížděli. A na koupání to nebylo už vůbec. Jenom by se Abbie nastydla, to by nám tak ještě scházelo.

"Bille?" vešla jsem dovnitř a raději za sebou ještě zavřela dveře, aby ten chlad nešel dovnitř.

"Jo," objevil se hned vedle mě ještě mokrý ze sprchy jen s ručníkem kolem pasu.

"Je tam podstatně chladněji než včera," kývla jsem směrem k oknu.

"Pochybuju ale, že to bude na koupání," ztišila jsem trochu hlas, aby mě náhodou neslyšela na moře natěšená Abbie.

"Ach jo a Abbie už se tolik těšila," povzdechl Bill a sedl si na postel.

"No právě," přikývla jsem a sedla si vedle něj.

"Musíme vymyslet náhradní plán," usmála jsem se a bavila se chytáním kapiček vody stékajících po jeho nahých ramenou.

"Napadá tě něco?" podíval se na mě prosebným pohledem.

"Hmmm…ani moc ne," byla jsem zrovna zaujatá chytit poslední velkou kapičku.

"Posloucháš mě vůbec?" šťouchl do mě.

"Ehm cos říkal?" zamrkala jsem a upoutala na něj pozornost.

"Jestli tě napadá, jak bychom mohli Abbie zabavit?" usmál se.

"Jedině..," přemýšlela jsem.

"Že bychom se šli podívat do města, tam se určitě zabaví," pokývala jsem hlavou.

"Spousta krámů s hračkami, dětské kolotoče, my si můžeme dát nějaký dobrý oběd v restauraci, prostě letovisko, co tomu říkáš?"

"Jsi prostě geniální," usmál se svým okouzlujícím úsměvem a sklonil se, aby mě políbil.

"Viď?" zamumlala jsem.

Za půl hodiny už jsme byli připravení vyrazit na procházku do města, které bylo jenom kousíček od našeho hotelu. Když jsme Abbie slíbili, že jí koupíme zmrzlinu a spoustu dalších věcí, zapomněla na to, že nejdříve chtěla jít na nějakou pláž.

Hned u prvního stánku si vyžebrala zmrzlinu a u dalšího zase balónek. Procházeli jsme po hlavní třídě, se spoustou obchůdků a obchodů, restaurací a barů. Už jsem se nemohla dočkat, až do nějaké restaurace zapadneme.

Simone s Abbie v závěsu, obíhala všemožné stánky s šátky a klobouky, protože si prý zapomněla doma svůj slunečník a potřebuje si nutně nějaký koupit, aby pak na pláži nedostala úžeh.

"A co ty? Nechceš si taky něco koupit?" naklonil se ke mně Bill po chvíli, co pomáhal své matce vybrat ten nejvhodnější slunečník pro ní.

"A víš, že ani ne, všechno mám, nic jsem doma nezapomněla," pokrčila jsem rameny.

"Ale no tak, ani nic jen tak pro radost?" snažil se mě nalákat. Usmála jsem se.

"Tak víš co? Něco hezkého mi vyber hm," objala jsem ho kolem pasu a vlepila mu pusu.

"Nechám to na tobě," uculila jsem se.

"Fajn, uvidíš, že si ti to bude líbit," zamumlal a odběhl mi něco vybrat.

Připojila jsem se k Simone a Abbie, které zrovna vybírali barevné sluneční brýle pro Abbie.

Probírala jsem se s nimi barevnými dětskými brejličkami a té naší malé modelce slušely snad všechny. Úplně jako Billovi, tomu taky sluší snad všechno, co si na sebe navleče.

"Bože můj," zalapala najednou po dechu Simone. Zvedla jsem k ní hlavu od všemožných dětských brýlí. Byla najednou úplně bledá a držela si ruku na srdci.

"Simone, proboha co se stalo?" přiskočila jsem hned k ní.

"Je ti špatně? Mám zavolat doktora?" strachovala jsem se. Bill mi vyprávěl, že už jednou se jí udělalo špatně a tak jsem měla strach, jestli se to zase neopakuje.

"Babičko, co ti je?" tahala ji za rukáv malá Abbie.

"Ne, ne nic, už je to v pořádku," zhluboka se nadechla a zavrtěla hlavou.

"Jenom se mi na chvíli udělalo nevolno," usmála se křečovitě.

"No dobře, ale přece jenom jdu najít Billa a vrátíme se do hotelu ano?"

"Dobře, dobře, jak myslíš," přikývla Simone.

"Abbie, hlídej babičku, nikam se odsud nehněte, hned jsem zpátky," nakázala jsem malé a vydala se do davu, hledat Billa.

Dee :-*