Attractive danger *21

Jo jo je to tak mafián je už oficiálně dopsaný! Ale vy se ještě máte na co těšit :D

"Nepřemýšlel si někdy o tom, že bys toho mafiánství nechal a vrátil se třeba do Německa? Říkal jsi, že odtamtud pocházela tvoje matka ne?" ptala jsem se Toma, druhý den ráno, když jsme se ještě společně váleli v posteli.

"Kolikrát," usmál se.

"Ale nemůžu, nejde to. Přál bych si, aby to bylo tak jednoduché," povzdechl a založil si ruku pod hlavou.

"Nemůžu jenom tak říct, že končím a odjet," pousmál se.

"Je to mnohem, mnohem složitější," olízl si rty a zadíval se někam před sebe.

"Kdo je za tím vším? S kým to celou dobu bojuješ?" nenechala jsem se odradit, jeho strohými odpověďmi.

Nečekala jsem, že mi zrovna na tuhle odpoví, ale kupodivu odpověděl.

---

"Giuseppe, jeden z největších bossů v celý Itálii, nechtěl jsem se mu podvolit a uznat ho za velkého šéfa téhle oblasti a tak se mi začal mstít," vyprávěl mi Tom.

Samou zvědavostí a aby mi neuteklo ani jedno jeho slovo jsem se zvedla z jeho hrudi do sedu a pozorně poslouchala.

"Nejdřív jsem si myslel, že to nebude tak hrozné, že mi třeba ukradne auto nebo tak, ale když se stalo to s Isabelou…

"Musím se mu pomstít," podíval se na mě zapáleně a v jeho očích jsem viděla, že je na sto procent odhodlán svou pomstu vykonat.

"Nechci aby se ti něco stalo," přejela jsem dlaní po jeho svalnatém břichu a znovu jsem se k němu přitiskla.

"Nemůžu riskovat, že by se to, co se stalo s Isabelou stalo znovu," zamumlal a políbil mě do vlasů.

"Proto po nás na té dálnici stříleli, museli nás tehdy sledovat, cestou sem, i když jsme tak rafinovaně lezli přes plot," ušklíbl se Tom.

"Rafinovaně lezli přes plot, jo na to si ještě pamatuju," ušklíbla jsem se.

"A stejně to bylo na prd."

"Cos říkala?" zamrkal na mě.

"Nic, nic," uculila jsem se.

"Co kdybychom se ještě trochu pomazlili, než budeme muset vstávat hm?" mrknul na mě a mě bylo hned jasné kam tím míří.

"Tobě to nestačilo večer?" protočila jsem se smíchem oči.

"Ne ne, tebe já se nikdy nenabažím," zavrněl a už se dožadoval polibků.

***

Všude byla mlha. Všude kam jsem dohlédla. Byla jsem zmatená. Nevěděla jsem kam jít. Rozhlížela jsem na všechny strany a netušila jsem, kam se jen vydat. Měla jsem strach. Připadalo mi, jako by na mě někdo skrz tu mlhu viděl, ale já neviděla na něj. I kdybych sebevíc chtěla.

Najednou jsem uslyšela hlasy. Nerozuměla jsem jim, ale jedno jsem věděla jistě. Jeden z těch hlasů patřil Tomovi. Snažila jsem se přijít na to, odkud hlasy vycházejí.

Jednou mi přišlo, že z téhle strany, podruhé že z druhé. Už jsem propadala panice, když najednou mlha kolem mě začala pomalu mizet.

Trvalo jen chvíli než jsem mohla v dálce jasně rozeznávat dvě postavy. Rozběhla jsem se jejich směrem a teprve ve chvíli kdy se mlha kolem mě úplně vypařila, jsem spatřila, jak ten druhý člověk naproti Tomovi, kterému jsem stále neviděla do obličeje, drží v rukou zbraň. Zastavila jsem se a nasucho polkla. Mířil s ní přímo na Toma. Nevěděla jsem co dělat. Křičet, zavolat o pomoc, bylo zbytečné. Nikdo tu nebyl. V tu chvíli Tom pootočil hlavu a podíval se na mě. Viděla jsem jeho zoufalé oči, které se už vzdaly veškerých nadějí. Jeho rty neslyšně zamumlaly, že ho to všechno mrzí.

"Ne," vykřikla jsem a v tu chvíli se ozval výstřel…..

"Neéééé, Tome, néééé," mumlala jsem zmateně a až za nějakou chvíli jsem si uvědomila, že ležím v Tomově ložnici a celé to byl jen sen. Sen, výplod mé fantazie. Prudce jsem se posadila a zkontrolovala druhou stranu postele, ale Tom vedle mě neležel. I když to byl jen sen, automaticky se mi rozbušilo srdce.

Olízla jsem si vyprahlé rty a posadila se na okraj postele. Sáhla jsem po svých letních šatech, které ležely nejblíže a rychle se oblékla. Musela jsem se prostě ujistit, že Tom je v pořádku a tady domě.

V mžiku jsem seběhla schody do haly, když jsem uslyšela hlasy. Přesně jako v tom snu, hrklo ve mně. Rozdíl byl ovšem v tom, že mluvili německy, takže jsem jim mohla rozumět. Pomalu jsem se plížila k pootevřené místnosti, ze které hlasy vycházely a nakoukla dovnitř.

"Tome, Tome, proč ty si musíš pořád jenom komplikovat život," uslyšela jsem konečně zřetelně muže s dlouhými hnědými vlasy, který seděl v křesle naproti Tomovi, který seděl za stolem.

"Válí se to na mě samo, Geo," vložil si Tom hlavu do dlaní. Tak to bude zřejmě ten Georg, který mu nechal v Římě přistavit auto za hotel, došlo mi, když ho Tom oslovil jménem.

"Ta tvoje má asi přece nakonec pravdu," Tvoje? Tím myslí mě? Natahovala jsem uši, aby mi nic neuteklo.

"Jak to myslíš?" zeptal se Tom.

"Bylo by nejlepší, kdyby ses na všechno tady vysral a odjel," vpálil mu bez okolků Georg.

"Počkej, počkej než něco řekneš,víš že je to pravda, sám jsem ti to už několikrát říkal," krotil ho Georg, protože Tom už se nadechoval a chtěl mu odporovat.

"Tvůj otec umřel a přenechal ti tady po sobě válku mezi dvěma gangy a ty tu jednu z nich máš vést. To je přece naprosta šílenost," kroutil hlavou.

Tom jen mlčky přikývnul.

"Vsadim se, že tuhle tu podstatnou maličkost si jí neřekl co? Že jsi kápo, jednoho z největších gangu v Italii," chechtal se Georg.

Vykulila jsem oči. Tak tuhle maličkost mi opravdu neřekl. Myslela jsem, že je jen malý obyčejný mafián, jakých je tu plno. A on je…je jejich kápo? Dělá si ze mě srandu?

"Co kdyby si to tu Giuseppemu přenechal a vrátil se zpatky do Nemecka? Mohl bys třeba najít svojí matku a…

"Aby dostal, to co chce? Zbláznil ses? To přesně otec nechtěl. To prostě nemůžu, otec mi to tu přenechal a ja to taky dovedu do konce a do zdárného," bouchl pěstí do stolu.

"Tome, chlape a jak to chceš provest? Vždyť víš kolik má nohsledů, ty máš jenom pár lidí, nemáš proti němu šanci. Nemáš zkušenosti tvého otce," domlouval mu Georg.

"Musím pomstít její smrt," zvedl se Tom od stolu a začal přecházet po pokoji.

"Aha tak v tom to vězí, pořád ta tvoje pomsta, povzdechl si Georg a sledoval Toma, jak přechází po pokoji jako lev v kleci.

"Moje pomsta?" vykřikl Tom.

"Přece její smrt nenechám jenom tak být, vždyť jsem jí miloval Georgu, miloval," vyjel na něj jako smyslu zbavený.

Dee :-*