Attractive danger *20

Už 20. díl! :D To abychom se blížili do finiše co? :D

Když jsem se vzbudila venku už bylo šero. Automaticky jsem se otočila na bok na druhou půlku postele, kde jsem očekávala Toma, ale druhá půlka postele byla prázdná.

Zamrkala jsem, opřela se o lokty a zaposlouchala se, jestli náhodou neuslyším téct vodu v koupelně. Kde jinde by taky byl že?

V celém domě ale bylo ticho jako v kostele. Kde jen může být? Vrtalo mi hlavou.

Vstala jsem a hodila na sebe první, co mi přišlo pod ruku Tomovu košili, která byla hozená přes opěradlo křesla. Vykoukla jsem z pokoje, všude bylo naprosté ticho. Kam se ten Tom jenom vypařil?

Dole v obývacím pokoji ani v kuchyni nikde nebyl. Už jsem se otáčela směrem ke schodišti, že bych se mrkla ještě nahoře v ostatních pokojích, když můj pohled upoutaly pootevřené dveře na terasu. Že by byl tam?

---

Vyšla jsem na terasu a hned si Tomovu košili přitáhla více k tělu. Navečer už bylo venku chladněji. Na terase nebyl, ale všimla jsem si na stolu položené krabičky cigaret, takže tady byl a nemůže být daleko.

Zadívala jsem se na klidnou hladinu v bazéně na terase a na chvilku se posadila do proutěného křesla na terase.

Natáhla jsem ruku a stiskla v dlani krabičku od jeho cigaret. Nechápu co mu na tom chutná, ušklíbla jsem se a odhodila ji zpátky na stolek. Jen si tím ničí zdraví.

Vstala jsem z křesla a vydala se ho hledat do rozlehlé zahrady za domem. Ještě jsem neměla možnost se tam podívat, tak to alespoň teď můžu prozkoumat.

Svou rozlohou by určitě mohla zahrada konkurovat fotbalovému hřišti. Spousta exotických stromů, palem a květin.

Za domem se rozkládá velká květinová skalka s malým rybníčkem, ve kterém plavala spousta malých rybiček. Tom za to musel dát určitě balík.

I když v jeho případě se na peníze asi moc nekouká. Pokračovala jsem po pěšině vysypané drobnými kamínky a pak jsem ho mezi stromy spatřila.

V první chvíli jsem se usmála, že jsem ho konečně našla, ale když jsem si všimla, kde stojí, zatrnulo mi. Stál u hrobu. Ruce za zády a stále jen pohledem hypnotizoval hrob s křížem před sebou.

Panebože, zatrnulo mi a najednou mi všechno to s fotkou v jeho peněžence a dámským sprchovým gelem v koupelně začalo docházet.

Ještě chvíli jsem tam stála a sledovala ho. Pak jsem si dodala odvahu a pomalu se vydala směrem k místu, kde stál.

Byla jsem už kousek před ním, když mě prozradily mé kroky a Tom se spěšně otočil. Léty vytvořená praxe, pomyslela jsem si. Kdyby se za každým byť sebemenším šustnutím neotočil, mohlo by ho to stát i život.

"Ach to jsi ty," zamumlal.

"Jo," skousla jsem si ret.

"Moc mě to mrzí," zamumlala jsem se kývla k hrobu před námi.

"Neměla jsem nejmenší tušení…,"

"To je dobré," mávl rukou a stále upínal svůj pohled k hrobu.

"Je to už víc než rok, byla to podobná situace, jako když jsme jeli na letiště, taky nás pronásledovali v autě a stříleli po nás," povzdechl si a bylo na něm vidět, že je pro něj těžké o tom mluvit.

"Snažil jsem se udržet řízení a co nejdříve jim ujet, a pak když jsem se na ní po chvíli podíval, měla hrudník celý od krve. Dodnes jsem nepřišel na to, jak jí mohli trefit, ale prostě se to stalo," olízl si vyprahlé rty.

"Když jsme se dostali do bezpečí, hned jsem zavolal doktora, toho který mě ošetřoval.

Dělal co mohl, ale už jí nedokázal pomoci, bylo příliš pozdě," vydechl potichu svá poslední slova.

"Panebože, Tome, to mě moc mrzí," zamumlala jsem a na důkaz své podpory jsem mu stiskla dlaň ve své. Zadívala jsem se na upravený hrob. Moc hezky jí ho nechal udělat. Nebyl tam typický náhrobek, ale jen kříž s vyrytým jménem, datem narození a úmrtí. Před ním ležely čerstvě natrhané květiny.

"Víš tehdy, když jsem tě uviděl v té uličce, jak tě ty dva obtěžují…," začal po chvíli a tím upoutal moji pozornost od náhrobku.

"Najednou se ve mně něco vzbouřilo, prostě jsem tě jim tam nemohl nechat na pospas a pak když začala ta přestřelka na té dálnici, ztratil jsem nervy a možná jsem byl na tebe i hrubý, ale všechno to jenom proto, že jsem se bál, že by se historie mohla znova opakovat," vydechl a stiskl mi ruku na oplátku.

Objala jsem ho kolem pasu a přitiskla se k němu, jak nejpevněji jsem uměla.

"No, ale naštěstí se historie neopakovala," pousmál se hořce a přejel mi dlaní po zádech.

"Což jsem ale moc rád," podíval se mi do očí.

"Nerad bych přišel ještě o tebe, když jsem přišel o Isabelu," zamumlal a políbil mě na čelo.

"Nepřijdeš o mě," zašeptala jsem a políbila ho.

"Teď o takových věcech nemysli ano ? A pojď se vrátit do postele," zamrkala jsem na něj.

"Copak byla ti v posteli zima, když jsem tam nebyl?" ušklíbl se.

"Strašná, asi taková jako je mi teď," přitakala jsem a přešlápla na místě, opravdu nebyl dobrý nápad vyjít si jenom v Tomově košili. Ne že by mě tady někdo okukoval, to ne. Byl tu tak vysoký plot, že by to ani nešlo. O tom jsem se sama přesvědčila, když jsme sem s Tomem lezli a to ještě v místě, kde je zeď nejnižší.

"Tak to bychom se do té postele opravdu měli, co nejrychleji vrátit," zamumlal proti mým rtům.

"Než mi tu zmrzneš," zasmál se a poplácal mě po zadečku.

Dee :-*