Attractive danger *15

Můza nějak stávkuje, ale i tak se mi to podařilo po třech dnech konečně dopsat :D Teď už mi zbývá ještě finální díl Dreams a pak už se vrhnu na mafiána! :D Nečekejte ale nějak moc dílů :D Musímpsát taky kratší povídky! :D Když jsou moc dlouhé tak to pak už nebaví ani Vás ani mě :D

Seděla jsem na balkóně s hlavou v dlaních a nechávala se ovívat příjemně chladnějším vánkem. Což bylo oproti denním tropickým teplotám jako požehnání.

Nepoznávala jsem sama sebe. Myslela jsem, že mám všechno pod kontrolou a najednou aniž bych si toho jakkoliv všimla, dostal se mi pod kůži.

Překvapeně jsem se otočila do pokoje, když jsem uslyšela Tomův hlas. Zdravou rukou si u ucha držel telefon a mluvil italsky. Asi s tím svým známým doktorem, vydedukovala jsem si a pohled znovu stočila na osvícené město před sebou. Poslouchala jsem Tomův hluboký melodický hlas, který mi byl sympatický od první chvíle, co jsem Toma poznala.

---

Když ukončil hovor, slyšela jsem, jak se na posteli převaloval a pak zasténal bolestí. Povzdechla jsem si, už aby tady ten jeho známý byl, nemohla jsem se na něj dívat a vidět ho, jak trpí. Vstala jsem, promnula si krk a znovu vešla dovnitř pokoje.Hned jak jsem vešla, Tom se na mě podíval svýma skelnýma očima. Na čele měl kapičky potu a tváře načervenalé. Určitě měl vysokou teplotu. Trhalo mi to srdce ho takhle vidět. Nejradši bych si lehla vedle něj, objala ho a utěšovala jako malé dítě, když je nemocné. Ale on by tu určitě vedle sebe radši viděl tu svojí dívku.

"V klidu lež, přinesu ti mokrý kapesník, aby ti trochu klesla teplota," poručila jsem mu. Ze skříně jsem vzala kapesník a v koupelně ho namočila do studené vody.

Sedla jsem si na kraj postele a přiložila mu mokrý kapesník na rozpálené čelo.

"Uleví se ti," zamumlala jsem a pohladila ho po ruce.

"Nemusíš to pro mě dělat," stiskl mi dlaň a donutil mě tak se na něj podívat.

"Dělám to ráda, přece jsem tě nemohla nechat jen tak osudu napospas ne?" usmála jsem se.

"Klidně si mohla," ušklíbl se.

"Ty tak kecáš víš to?" pleskla jsem ho po ruce, když jsem svou dlaň vyprostila z jeho stisku.

"Radši mi řekni, jak jsem chceš propašovat doktora," podívala jsem se na něj a čekala co z něj vyleze. Bylo mi jasné, že v jeho stavu pro něj nikam sám nepůjde, takže pro něj budu muset jít já.

"No víš…" mumlal v horečce.

"Hele je mi jasný, že ho sem budu muset propašovat já," ujistila jsem ho, že on rozhodně nikam nemusí.

"No víš, pravda je taková, že netuším jak ho sem dostat," olízl si vyprahlé rty.

"Vůbec mi to nemyslí," zamumlal. Chudáček pomyslela jsem si.

"Tomu se ani nedivím, když máš horečku a jsi postřelený," skousla jsem si ret. Sice nejsem žádnej mafián, ale tentokrát je to na mě. Musím něco vymyslet.

***

Nahodila jsem falešný úsměv když se dveře výtahu přede mnou otevřely a namířila jsem si to přímo k recepci. Recepční byl opravdu rád, že mě zase vidí a ještě k tomu v půl druhé v noci. Vsadím se, že už mu musím být přinejmenším alespoň trochu podezřelá.

"Přejete si?" usmál se stejně falešně jako já.

"Ehm, dostala jsem hroznou žízeň a chtěla jsem se zeptat, jestli bych si ještě v restauraci mohla koupit něco k pití, ale jak vidím, tak už jdu asi pozdě že? Je zavřeno," usmála jsem se nevinně.

"A zkoušela jste minibar na pokoji?" usmál se znovu nechutně a myslel si, že mě dostal.

"Zkoušela," ušklíbla jsem se.

"Ale pokojová služba zřejmě nepovažovala za důležité minibar doplnit," uzemnila jsem ho.

"Tak v tom případě se omlouvám a jestli minutku vydržíte, přinesu vám vodu z restaurace, i když už je zavřená," nabídl mi.

"Děkuji, to by od vás bylo milé," usmála jsem se znovu jak nejfalešněji jsem uměla. Jakmile recepční zmizel za rohem, vchodové dveře se automaticky rozevřely a vešel ne moc vysoký, plešatý opálený Ital.

"Laura?" zamumlal pár metr přede mnou.

"To jsem já. Šesté patro a chodbou doleva," řekla jsem mu instrukce, přesně jak jsem sama vymyslela. Po chvíli hloubání jak doktora dostat nenápadně do hotelu, jsem Tomovi nakázala, aby mu ještě jednou zavolal a řekl mu ať počká nenápadně před hotelem a až já odlákám recepčního, který má jako jediný dole noční službu, dostane se dovnitř.

Jakmile doktor zmizel za rohem, objevil se v hale recepční a v ruce nesl vodu, kterou jsem si naporoučela.

"Prosím vaše voda," podal mi láhev

"Snad to bude pro tuhle noc už všechno," ušklíbl se.

"Snad," oplatila jsem mu stejným tónem a co nejrychleji se vytratila. Vyjela jsem výtahem do patra a kývla na u výtahu čekajícího doktora, aby mě následoval.

"Tady," odemkla jsem dveře a pustila doktora prvního do místnosti.

Jakmile Toma uviděl zakroutil hlavou a spustil na něj italsky, takže jsem se nechytala. Podle toho jak Tom chvíli na to, začal protáčet očima, bylo mi jasné, že ho asi doktor kárá. Podle všeho se znali moc dobře. Doktor musel vědět, jaký je Tom kvítko.

Stála jsem opřená o dveře opodál a sledovala jak se doktor dával do práce. Ani jsem si nevšimla, že s sebou měl velkou černou doktorskou brašnu, ze které teď začal vyndávat vše potřebné k Tomovu ošetření.

Prohlédl mu ránu a něco směrem k Tomovi zadrmolil. Tom si jen povzdechl a pokrčil rameny ve smyslu "když to musí být".

"Co říkal?" zamumlala jsem k Tomovi.

"Že tu kulku musí dostat ven," pootočil ke mně Tom hlavu. Polkla jsem.

"Jako ta-tady a teď?" koktala jsem.

"Klid, on to zvládne, už jednou mi kulku vyndával a ještě v o hodně horších podmínkách, je to profík," pousmál se Tom.

"Vypadá to, že spíš utěšuješ ty mě než já tebe," ušklíbla jsem se.

"Klidně jdi radši na balkon, než aby ses tu pak složila ještě ty," uchechtl se.

"Ne já..zůstanu tu s tebou," řekla jsem statečně i když jsem si ve skutečnosti nebyla vůbec jistá. Sedla jsem si opatrně na kraj postele a Tom mě zdravou rukou jemně pohladil po koleni.

"Jsi si jistá?" zkoumavě se na mě podíval.

"Ehm," mumlala jsem. Mrknula jsem na doktora, který si připravoval všelijaké doktorské nástroje a nasucho jsem polkla.

"Radši jdi vedle, vidím na tobě, že to není nic pro tebe," pobídl mě Tom.

"Ehm jo, asi radši jo," přikývla jsem. Stiskla jsem mu dlaň na důkaz podpory a šla najít útočiště na balkon.

Asi po půl hodině se mezi dveřmi na balkon objevil doktor a lámavou angličtinou mi řekl, že už kulku Tomovi vyndal a všechno je v pořádku. Píchl mu ještě něco na spaní, aby se pořádně prospal a načerpal síly a že právě usnul.

Poděkovala jsem doktorovi, za to jak Tomova ošetřil a pomohla jsem se mu nepozorovaně dostat z hotelu, tou samou cestou kudy se sem dostal Tom, jak mi předtím prozradil.

Zadní vchod pro personál a zásobování bývá špatně dovřené. Netroufla jsem si znovu pokoušet nervy hotelového recepčního.

Když jsem se vrátila zpátky do pokoje, zavřela jsem dveře a opřela se o ně. Zhluboka jsem vydechla a doufala, že to aspoň pro dnešek bylo vše.

Pozornost jsem stočila na Toma, který teď už relativně poklidně oddechoval na posteli. Teplota už mu musela klesnout a tím pádem se mu lépe spalo.

Rozhlédla jsem se po pokoji a uvědomila jsem si, že v tomhle pokoji je jen jedna postel.

Ta postel na které ležel Tom.

Takže pokud nechci strávit noc naskládaná v křesle, musím si lehnout vedle něj.

Jen jsem na to pomyslela, srdce se mi z bůh ví jakého důvodu rozbušilo.

Lehnout si vedle něj bude opravdu náročné. Ne že by postel byla malá nebo tak.

Spíš jestli dokážu jen tak nečinně ležet kousek od něj. Kousek od jeho opáleného sexy těla. Fajn. Lehnu si na svojí stranu, aby náhodou nehrozilo, že bych se ho byť jenom maličko dotkla a budu se snažit co nejrychleji usnout.

Ale na křesle se mi opravdu spát nechtělo. Ani za mák.

Opatrně jsem přešla k posteli na které ležel a dávala pozor, aby podlaha nezavrzala moc nahlas. Odkryla jsem přikrývku na volné polovině postele a opatrně si lehla. Už jsem sek Tomovi chtěla otočit zády ale nedalo mi to a musela jsem se podívat na jeho spící tvářičku. Kvůli zraněné ruce musel ležet na zádech, tak jsem na něj měla naprosto perfektní výhled.

Usmála jsem se. I když spal, měl nakrčené čelo a vyšpulené rty, jako malé dítě, které se vzteká.

Podepřela jsem si hlavu dlaní a sledovala každá jeho hluboký nádech a výdech, každý jeho byť jen sebemenší pohyb. Ale v duchu jsem si za to nadávala a snažila se myslet, na tu jeho drahou v peněžence. Ale čím dál tím víc jsem chtěla být alespoň jednou, alespoň dneska k němu přitulená. Usínat s pocitem, že leží těsně vedle mě. Bylo to silnější než já.

Vykašlala jsem se na všechny předsudky, na všechno co mi rozum radil a prostě to udělala. Přejela jsem si jazykem po rtech, pohladila ho po neoholené tváři a pak se sklonila a jemně ho na ni políbila. Vzpomněla jsem si na ten náš skoro polibek, než tohle všechno začalo, těsně před tím než mě vezl na letiště.

Kdybych mohla přetočit čas, na nic bych nečekala, přitáhla si ho a políbila ho jak nejlépe bych uměla.

Sice mě jeho rty lákaly i teď, ale takový ukradený polibek jsem nechtěla.

Vyvlékla jsem se ze své deky a opatrně, abych ho nevzbudila, jsem si vlezla k němu pod tu jeho. Och, taková vyhřátá. Přitiskla jsem se k jeho boku a hlavou se uvelebila vedle jeho ramena.

Ano, ano takhle se mi bude usínat naprosto skvěle. Nadechla jsem se jeno vůně, která byla všude kolem mě. Pochybuju, že se mi dneska bude zdát o něčem jiném než o něm.

Dee :-*