Sometimes dreams become real *36

Tak jsem ten díl konečně dopsala! :D už ho mám rozepsaný asi tři dny! :D

Dřevo příjemně praskalo, zatímco jsme seděli s Billovými rodiči u stolu a povídali si. Nebylo to ale takové to škrobené, nucené povídání to vůbec ne.

Billovi rodiče byli moc fajn lidi. Neumíte si představit, jak se mi ulevilo. Úplně normálně jsme se všichni u kafe mile pobavili. Ze začátku u oběda, jsem sice byla maličko nervózní, ale to se časem poddalo. Za pár minut, už jsem se vůbec necítila, že bych mluvila s cizími lidmi, které jsem dnes viděla poprvé v životě. Oběd byl také výborný, Billova mamka uměla opravdu skvěle vařit.

Trochu déle jsem byla ale nervózní z jeho bratra. Ale jen do té doby, dokud jsem nepřišla na chuť jeho humoru. Byl to egoista a komik zároveň. A jak jsem si všimla, úplně nejradši si dělal srandu z Billa.

Bylo pár minut před půl třetí, když jsme se s Billem zvedli a pomalu se vydali na cestu k našim. Chtěla jsem se cestou ještě stavit v nějakém nákupním centru a ještě jim rychle koupit nějaký malý dárek.

---

Chtěla jsem rodičům koupit dárky už dříve, ale ta má náhlá nemoc mi to trochu překazila.

Rozloučili jsme se se Simone a s Gordonem. Poděkovala jsem jim za skvělý oběd a dokonce se objevil i Tom, aby se s námi ještě rozloučil.

***

V obchodním centru jsme rychle vybrali pár drobností, nechali si to rovnou hezky zabalit a pak jsme hned pokračovali na cestě do Bavorska.

Po pár hodinách jsme se s Billem vyměnili za volantem, viděla jsem na něm, jak už byl unavený. Navíc za necelé dvě hodiny už bychom měli být na místě a místní silnice znám lépe než on.

Byla už tma, když jsem konečně zaparkovala před naším domem. Podívala jsem se na Billa, se zájmem se okolo rozhlížel.

"Tak tady jsi vyrostla?" mrknul na mě a usmíval se.

"Jo, přímo tady v malé alpské vesničce," přikývla jsem.

"Přesně takhle jsem si to tu představoval," usmál se.

"To jsem ráda," pohladila jsem ho po dlani a jemně ho políbila.

Hned na to jsem uslyšela otevření dveří, světlo na dvoře se rozsvítilo a ozvaly se hlasy mých rodičů.

"Wernere, už jsou tady," slyšela jsem volat svou matku.

Vystoupili jsme, rychle jsem zamknula auto a šli jsme naproti našim. Chytla jsem Billa za ruku na důkaz podpory, jako on mě u nich, ale myslím, že on se svým přirozeným šarmem získat si každého to nebude potřebovat. Mamka se nám už vydala naproti a mezi dveřmi se objevil můj otec.

"Ahoj mami,"objala jsem ji hned n přivítanou, když jsme se setkali.

"No ahoj, už jsme si mysleli, že dneska nedojedete," měla hned matka obavy.

"Ale prd, to jenom se Sarah pořád strachovala," došel k nám i můj otec a objal mě.

"No musím říct, že jsem délku cestu trochu podcenila," pokrčila jsem rameny a viděla, jak mamka i táta očima rentgenují Billa, stojícího vedle mě.

"Jo takže mami, tati tohle je Bill, můj přítel," představila jsem Billa. Všimla jsem si jak se mamka nejdříve zatvářila nějak podivně, nadechla se, jako by chtěla něco říct, ale pak si to rozmyslela a s úsměvem natáhla k Billovi ruku.

Vsadím se, že vím, co chtěla říct. Určitě jí bylo divné, že jsem řekla, že je to můj přítel.

Bill se s ní s úsměvem přivítal a pak si podal ruku s otcem.

"Tak půjdeme dál ne? Venku takhle večer už pořádně mrzne," zasmála se mamka a hnala nás všechny do domu.

"Ááá vůně domova," zamumlala jsem si pro sebe, když jsme se svlékali v předsíni ze zimních bund.

"Máte to tu moc pěkné," pochválil rozhlížející se Bill mým rodičům dům.

"To jsme rádi, že se vám tu líbí," culila se hned mamka a naváděla Billa směrem do obýváku.

Podávala jsem tátovi svou bundu, aby jí pověsil na věšák, když se ke mně naklonil.

" Já myslel, že chodíš s tím panákem v kvádru," pošeptal, aby nás Bill neslyšel. Ale ten už zašel s mamkou do obývacího pokoje a slyšela jsem, jak mu tam už něco vypravuje.

"Vysvětlím vám to potom, hlavně se na nic neptejte," zamumlala jsem směrem k otci a vydala se za Billem a matkou do obývacího pokoje.

Jen co jsem vešla do dveří, viděla jsem Billa usazeného u stolu a mamka před něj už rovnala talířky s tím co napekla. To je celá ona, hlavně, že jsem říkala, ať nic nepeče.

"Jen si vezměte, večeře bude až za chvíli, nevěděla jsem, kdy přijedete," přisunovala mu talířky div ne pod nos.

"Mami, říkala jsem ať nic nepečeš, přijeli jsme jen na pár dnů," zkřížila jsem si ruce na hrudi a podívala se na ni.

"No co, když přijede návštěva, tak přece napeču ne?" pokrčila rameny.

"Myslela jsem, že tu budete až do Nového roku," vytkla mi, když jsem řekla, že tu zůstaneme jen několik dní.

"To asi nebude možné," povzdechla jsem si.

"No nic, tak se tu posaďte a já jdu dodělat tu večeři," vstala a usmála se na Billa.

Sedla jsem si vedle Billa, který se už poslušně cpal dobrotám, které mu tam matka přichystala.

"Chutná?" podívala jsem se na něj se smíchem. Jen něco s plnou pusou zahuhlal.

"Jak vidím, tak asi jo," zasmála jsem se. Pokýval hlavou a ládoval se dál. Tak to mamka nepekla a nevařila nadarmo. Bill to zdlábne za chvíli.

"Jdu pomoct mámě do kuchyně, hned jsem zpátky," pohladila jsem ho po stehně a zvedla se z pohovky.

Jen co jsem vešla do kuchyně, matka ani nemusela nic říkat, stačil její výmluvný pohled, kterým mi naznačovala, že chce všechno vysvětlit. A hned.

Stoupla jsem si vedle ní, chtěla jsem ji pomoct, ale jen zavrtěla hlavou. Povzdechla jsem si a sedla si ke stolu.

"Co chceš slyšet?" založila jsem si dlaně pod bradou.

"Všechno," vybídla mě a dál připravovala večeři.

Nadechla jsem se a ve zkratce jí vysvětlila všechno, co se stalo od toho zářijového večírku, kdy jsme se s Billem poznali.

"No takže už jen čekám na vhodnou příležitost, jak říct Lukasovi, že se s ním rozcházím," uzavřela jsem svůj dlouhý monolog.

"Mami, myslíš, že…že jsem hrozná? Když se s ním chci rozejít kvůli Billovi?" vjela jsem si prsty do vlasů.

"Jestli je pravda, to jak je celou dobu v práci a skoro není doma, tak se nemůže divit," pokrčila máma rameny.

"Ale náš vztah už dlouho není to co to bývalo a prostě…prostě už ho nemiluju," vydechla jsem.

"No tak vidíš, nemiluješ ho," tak neděláš nic špatného, horší by bylo kdybys v takovémhle trojúhelníku chtěla zůstat.

"A navíc, tenhle Bill je mi mnohem sympatičtější než Lucas, to mi věř," mrkla na mě.

Dee :-*