Sometimes dreams become real *35

Máme tu to dlouho očekávané seznámení s rodiči :D Doufám, že si to užijete, stejně jako já jsem si užila, psaní této scény :D A doufám, že se zase objeví kráááásné komentáře. :-*

"Tak já jedu ano? Měj se tu," táhla jsem svou cestovní tašku ke dveřím do garáže a rychle se ještě loučila s Lucasem.

"Užij si to tam a pozdravuj rodiče," zvedl se ze sedačky a přišel se se mnou ještě rozloučit lehkým objetím.

"Čau, já už opravdu musím," vytrhla jsem se z jeho objetí a i když jsem měla čas, už jsem se těšila, až odsud vypadnu. Bylo půl jedenáctý a v jedenáct jsem měla být u Billa.

Tašku jsem hodila do kufru svého auta a usadila se na sedadlo řidiče. Vyjela jsem z garáže a zavřela za sebou automatickým ovladačem. Hned jak jsem odbočila z naší ulice do jiné, oddechla jsem si. Teď už vám nic nebránilo strávit několik dní u našich. Když nepočítám ten rodinný oběd u Billa.

---

Bože to bude trapas. Jen jsem na to pomyslela, zapotily se mi dlaně. Je to Billova matka. Chtěla bych na ní udělat co nejlepší dojem.

Aby si nemyslela, kdo ví koho si Bill našel. Mám strach, že se jí třeba nebudu líbit a Billovi mě bude vymlouvat. A co jsem slyšela, Bill na svou matku hodně dá.

Doufám, že před ní pomlčel o tom detailu, že bydlím stále se svým přítelem, který absolutně nic netuší. To by si jeho maminka o mě asi nic moc hezkého nepomyslela.

Ach a ještě Tom, jeho bratr. Znám moc dobře, jaký dokáže být bastard, když má špatnou náladu. To budu jak pod drobnohledem, nejen jeho matky, ale i bratra. Doufám, že mi to nedají tak moc sežrat.

Zastavila jsem na červenou a zhluboka vydechla. Pohledem jsem zkontrolovala růžové víno, které jsem jeho matce vezla. Bill mi poradil, že to má ráda.

Když na semaforu skočila zelená, nadechla jsem se a rozjela se. Už jen pár ulic a budu u nich. Sice jsem tam nikdy nebyla, ale GPSka mluvila jasně.

Po dalších pár minutách jízdy mi GPSka mi hlásila, že se nacházím v ulici do které jsem chtěla a já se rozhlížela, který dům by mohl být ten jejich. Aha tento.

Všimla jsem si otevřené brány a Billova auta na příjezdové cestě. Hodila jsem blinkr, vjela dovnitř a zaparkovala těsně za Billem.

Vyndala jsem klíčky ze zapalování, vzala víno, které pro jeho mámu mám, vystoupila a zamkla auto za sebou. Rozhlížela jsem se po krásné upravené zahradě a obdivovala, jak hezké to tu mají.

I když bylo všechno zasypané sněhem, bylo vidět, že se paní Kaulitzová o zahradu pěkně starala. Pochybuji o tom, že by Bill nebo jeho bratr dali ruku k dílu. Na to jsou určitě oba dva moc jíní.

Z pozorování zahrady mě vytrhlo až otevření dveří a následný štěkot. Zprvu jsem se lekla, že by to mohl být Tom, ale naštěstí to byl Bill, následovaný malým roztomilým kokršpanělem, který se mi hned začal vesele motat mezi nohama a dožadovat se mé pozornosti.

"No ahoj," sklonila jsem se k tomu skákajícímu stvoření, než ke mně Bill ode dveří dojde a podrbala ho po hlavičce.

"Ty jsi ale krásný pejsek," smála jsem se a na chvíli zapomněla, že jsem nervózní, protože mě Bill za chvíli představí svojí mámě.

"No tak dost, dost," krotil pejska Bill, když ke mně došel.

"Jen ho nech, je nejvíc roztomilý," usmála jsem se na něj a natáhla se pro polibek.

"Opravdu? Ještě víc než já?" uchechtl se.

"Tsssss," kroutila jsem hlavou a věnovala mu herdu do ramene.

"To si řekneme večer," zamrkal.

"Fajn, ale nečekej, že budeme u nás to.. to ne," zakroutila jsem rozhodně hlavou.

"O tom si taky promluvíme," stále se lišácky usmíval a sjel dlaní na můj zadeček.

"Bože, jsem tak nervózní," zamumlala jsem a objala ho pevně kolem krku.

"Nebuď bude to v pohodě," pohladil mě po zádech.

"Dokonce i Tom má dneska na něj dobrou náladu a nakázal jsem mu, aby se k tobě choval slušně," zasmál se, ale mě do smíchu dvakrát nebylo.

Zpoza Billova ramena jsem si všimla, jak se v pootevřených dveřích objevila středně vysoká žena s dlouhými tmavšími vlasy. Billova máma.

"Pojďte dovnitř, přece nebudete mrznout venku," zavolala na nás a mile se pousmála.

"Hned už jdeme mami," otočil se Bill na svou matku. Nervózně jsem ji úsměv oplatila, chytila se Billovy ruky a společně jsme se vydali za veselého štěkotu malého kokršpaněla do domu.

Jen co jsem překročila práh jejich domu, dýchlo na mě teplo domova. Z kuchyně se linula lahodná vůně vařícího se oběda a v domě samotném bylo příjemně útulno. Zuli jsem se v předsíni a pak jsem Billovi podala svůj kabát, který on hned pověsil na věšák vedle své bundy.

Jeho mamku ani bratra jsem tu nikde neviděla, asi byli už v obývacím pokoji. Nebudeme se přece seznamovat v předsíni mezi botami a kabáty.

Čekala jsem ještě na Billa, byla jsem nervózní jako už dlouho ne a ruce jsem měla jako kus ledu. Představovala jsem si ty nejhorší scénáře, co by se mohlo stát. Nebudu se jeho mamce líbit, při obědě určitě něco převrhnu, řeknu něco špatně… Ach bože. Já se asi zblázním. Neuvěřitelně jsem se těšila, až za pár hodin budu ležel na své posteli, ve svém dětském pokoji a doma u rodičů.

Bill vycítil moje rozpaky a zezadu mi přejel dlaněmi po pažích. Hned na to jsem ucítila lehké polibky na krku.

"Bude to v pohodě, jsem si jistý, že si tě máma zamiluje, stejně jako já," zamumlal mi do ucha.

"Snad máš pravdu," pípla jsem rozechvělým hlasem. Zhluboka jsem se nadechla a pokynula Billovi, že jsem připravená. Chytila jsem se jeho ruky, jako jediné opory, kterou jsem teď měla a nechala se jím vést do obývacího pokoje, přímo do jámy lvové.

Vešli jsme do velké příjemně vytopení místnosti díky krbu, který se v ní nacházel. Jen co jsme se objevili v místnosti otočily se k nám naráz tři páry očí. Jedny patřily Billově mamce, kterou už jsem zahlédla před domem mezi dveřmi, druhé jeho nevlastnímu otci a ty poslední Tomovy, byly téměř totožné jako ty Billovy.

"Dobrý den," pozdravila jsem je a sledovala Billovy rodiče, kteří se k nám hned s úsměvem vydali a dokonce i jeho bratr se zvedl ze sedačky na které dosud seděl rozvalený a sledoval televizi. Bill mi ještě naposledy stiskl ruku, aby mi dodal odvahu a hned na to, mi představil svou matku.

"Simone," natáhla ke mně s úsměvem ruku.

"A prosím tě budeme si rovnou tykat ano? Je to také příjemnější, než takové to rozpačité vykání. A navíc ještě nejsem tak stará ne?" dodala a zamála se, načež se hned ozvalo Tomovo pobavené zakašlání.

"Ale kuš," umlčela ho Simone.

"Určitě, moc ráda," pousmála jsem se, stiskla její ruku a trochu ze mě opadl první stud.

"Gordon," natáhl ke mně s milým úsměvem ruku, jako jeho žena.

"A taky mi prosím tě tykej, taky nejsem tak starý," zavtipkoval.

"Jasně, těší mě Gordone," smála jsem se. Jeho rodiče byli hned na první pohled moc milý a příjemní.

"A nakonec můj bratr Tom," poplácal ho Bill po rameni, když na něj došla řada.

"To nejlepší nakonec, znáš to," zamrkal Tom dlouhými řasami, stejnými jako má Bill a stiskl mi ruku.

"Jsem Tom," představil se.

"A mě můžeš vykat," ušklíbl se. Překvapeně jsem zamrkala, jak toto jako myslel a jak mám na to reagovat, ale Bill ho hned praštil do boku a zasyčel něco, co se k mým uším nedostalo.

"Dělal jsem si srandu," zasmál se hned na to Tom a podíval se na mě.

"Jasně, chápu," pousmála jsem se, ale cítila jsem se trochu nervózně, když si mě jeho bratr prohlédl od hlavy až k patě.

"Tak oběd už je na stole," objevila se ve dveřích Simone a všechny nás popohnala do kuchyně.

"Už jdeme," otočil se na ni Bill.

"Jo už jdeme," zopakoval po Billovi Tom.

"To se přece musí oslavit, že si Bill konečně přivedl holku," uchechtl se Tom a hned schytal další napomenutí od své matky.

Dee :-*