Sometimes dreams become real *34

Jste nejlepší! ^^ Moc děkuju, za takou hromadu komentářů, jenom jsem koukala, co se jich pod minulým dílem objevilo :-* jste zlatí!

Jenom kdyby to tak bylo u každého dílu :D:D:D

Říkala jsem si, že tedy hned musím napsat další díl :D:D Jak už jste si asi všimly, tahle povídka se blíží pomalu do finiše. Jak jsem to tak počítala asi cca 7 - 8 dílů, jestli se mi to podaří neprotahovat :D a pak se znovu vrhnu na mafiána. :D Hůůů a teď mířím na kutě :D

Většina lidí se těší na Štědrý den, protože stráví svátky se svojí rodinou, děti se těší na dárky a já? Já se těšila, až dnešek, který se neuvěřitelně táhl skončí a zítra budu moct s Billem odjet k našim.

To mi připomíná, že jsem jim to zapomněla včera zavolat.

Což bych asi měla, když se kdo ví po jaké době ukážu a ještě ne sama.

Odložila jsem mísu s bramborovým salátem, ve které jsem připravovala salát na večer a došla si nahoru pro mobil, abych mohla mámě zavolat, než se Lucas vrátí. Šel kupovat vánoční stromek, který ještě nebyl schopný opatřit.

---

Scházela jsem po schodech dolů a přemýšlela, co mámě vlastně řeknu. Jestli vůbec bude chtít abychom přijeli.

Dlouho jsme spolu nemluvili, pohádali jsem se, protože oni nesouhlasili s tím, abych odešla sem do Berlína. Bylo ale na čase, aby se všechny spory urovnali.

Sedla jsem si v kuchyni u stolu a vytočila mámino číslo. Při zvuku vyzváněcího tónu jsem nervózně bubnovala prsty o stůl. Slyšela jsem, jak to po několika zazvoněních vzala a ohlásila se.

"Mami?" řekla jsem a trochu se mi zadrhl hlas. Už je to dlouho, co jsem tohle oslovení používala naposledy v praxi.

"Adele," odpověděla mi mile a i když byla stovky kilometrů daleko, dala bych krk na to, že se usmála.

"Mami," zopakovala jsem, stačilo mi jen slyšet její hlas a připadala jsem si, že jsem zase doma.

"Já ehm..," začala jsem a nevěděla jak jí vysvětlit, že přijedu s Billem, i když vlastně oficiálně jsem ještě s Lucasem.

"Adele, já..víš, moc mě mrzí, to co se stalo…tehdy. Chtěla bych tě zase vidět, stýskalo se mi, holčičko. Jsem moc ráda, že tě po dlouhé slyším, ani nevíš jak. Přemýšlela jsem zrovna, že bych ti zavolala, ale předběhla si mě," vychrlila na mě.

"No vlastně proto ti volám, chtěla bych přijet na návštěvu, na pár dní teď mezi svátky," skousla jsem si ret a čekala, co ona na to.

"Opravdu? No to je skvělé a kdybys chtěla přijet?" slyšela jsem její veselý hlas. Byla jsem ráda, že měla radost, že mě neodmítla.

"No myslela jsem, že už třeba zítra?" zeptala jsem se a čekala, co ona na to.

"Už zítra?" řekla překvapeně.

"Nemám vůbec nic napečeno, ani uvařeno," slyšela jsem si strachovat se.

"Ne hned ráno, vyjedeme asi k večeru a hlavně prosím tě, nic velkého nechystej ano?," přemýšlela jsem, že se musím ještě Billovi ozvat a naplánovat v kolik vyrazíme.

"Přijedeme?" neuniklo mamce množné číslo, které jsem použila.

"Ten ehm Lucas přijede s tebou?" v jejím hlase jsem vycítila, že to už jí moc po chuti nebylo.

Viděla Lucase jednou v životě a vím, jak jí byl nesympatický.

A já už se jí teď ani nedivím.

"No ehm s ním ne, s někým jiným. To ti vysvětlím až osobně, je to moc komplikovaný víš?" nechtěla jsem po telefonu zacházet do detailů.

"Nebo přijedeš s dítětem? Neříkej mi, že už jsem babička a ani o tom nevím," smála se, ale otázku myslela vážně.

"Ne, proboha to ne," kroutila jsem hlavou, i když mě nemohla vidět. Nesnášela jsem ty kecy ohledně dětí díky Lucasovi. Vždycky mi z toho naskočila husí kůže.

"To se mi ulevilo," znovu se zasmála.

"Takže někdy na večer říkáš, dobře, budeme vás čekat."

"Jo, to je super, už se neuvěřitelně těším, až vás s tátou zase uvidím," zamumlala jsem.

"My taky, Adele," slyšela jsem si maličko popotáhnout.

"Takže zítra večer, ještě se ozvu, kdy přesně ano?" končila jsem hovor, protože jsem slyšela Lucase parkovat před domem.

"Ano ozvi, papa. Jdu hned říct tátovi, že přijedeš. Ten bude mít radost," loučila se máma a já byla šťástná, že po dlouhé době uvidím své rodiče.

Večeři i rozbalování dárků jsem nějak přežila, i když jsem stále byla napůl myšlenkami u Billa a napůl doma u rodičů.

Řekla jsem mu, že zítra dopoledne odjíždím k rodičům a že ani nečekám, že pojede se mnou.

Nic mi na to pořádně ani neřekl a jen mi to odkýval.

Tím jsem měla vyhráno.

Asi si ještě pamatoval, jak se na něj mamka dívala poprvé a doufám, že i naposledy.

Šla jsem poklidit ještě do kuchyně, nenápadně si hodila mobil do kapsy u bundy a musela jsem jít nutně vynést smetí.

Hned jak jsem byla bezpečně krytá u popelnic, vytáhla jsem telefon a vyťukala Billovo číslo.

"Lásko, už jsem si myslel, že se neozveš, celej večer na tebe myslím," přivítal mě místo pozdravu.

"Ach Bille, já taky," povzdechla jsem si.

"Přežila jsem večeři i rozbalování dárků, pak jsem mu řekla, že dopoledne jedu k našim a to neřekl ani popel," vychrlila jsem na něj, co se všechno událo.

"Super, už jsem se bál, že bude chtít jet s tebou," oddechl si Bill.

"No taky jsem se bála, ale naštěstí ne," zasmála jsem se.

"Už se na tebe zítra moc těším," zavrněla jsem do telefonu.

"Přijedu nějak dopoledne ano? A odpoledně můžeme vyrazit, jestli teda přežiju setkání s tvou rodinou," ušklíbla jsem se.

"Proč bys nepřežila, budou tě mít rádi, uvidíš," dodával mi odvahy.

"Ty zejtra odpoledne poznáš moji rodinu a já večer tu tvoji," snažil se to zlehčovat.

Domluvili jsme se, že pojedeme jeho autem a aby to nebylo nápadné, moje auto necháme u něj.

Bylo ale blbé se tam jenom otočit a hned zase odjet, tak Bill vymyslel, že tam zůstaneme na oběd a já se konečně setkám s jeho bratrem, matkou a nevlastním otcem.

No jsem zvědavá, jak to zvládnu.

Doufám, že na mě jeho matka nebudou koukat, jako na tu, co tahá jejího mladšího syna za nos a přitom žije s jiným.

"Bude to dobré," ujišťoval mě.

"Když to říkáš," snažila jsem se mu věřit.

"Budu se muset vrátit, stojím tady u popelnic a vynáším smetí víš? Mrznu tady kvůli tobě, abys věděl," smála jsem se.

"Toho si opravdu cením, ale hlavně, abys zase nenachladla," káral mě hned.

"Dobrou Bille," loučila jsem se.

"Dobrou," ukončil hovor.

Dee :-*