Sometimes dreams become real *33

Big apology :-/ včera večer jsem nad tím nějak usnula :D:D:D Tak ho tu máte až teď.

Ležela jsem v Billově objetí a on mě přejížděl dlaní po zádech. Bylo tak moc příjemné a uklidňující ležet v jeho náručí a o ničem jiném nepřemýšlet.

Žádný okolní svět v tu chvíli neexistoval. Jen my dva.

"Víš co bych si moc přál?" zamumlal po chvíli, kdy už jsem myslela, že usnul.

"Netuším," pousmála jsem se a dlaní přejela po vypracovaných polštářcích na jeho břiše.

"Až vydáme desku a pojedeme na turné, chtěl bych, abys s námi jela. Nemyslím na celé turné, jen na pár koncertů," doplnil, když jsem překvapeně zvedla hlavu.

"Až budu znovu zpívat na pódiu, chtěl bych tě tam mít víš? Ten pocit, že jsi tam, to by bylo něco nepopsatelného. Zpíval bych jenom pro tebe," zavrněl mi do ucha a políbil mě do vlasů.

"Jenom pro mě hm? To by sis ale nedovolil říct publiku šílených holek vřískajících tvoje jméno že?" dobírala jsem si ho.

"To bych řekl jednou a na další koncerty už by nám nikdo nepřišel," zasmál se hrdelním smíchem.

"To teda," smála jsem se s ním. Ráda jsem sledovala jeho smích. Když se smál, vypadal nejvíc roztomile a sexy zároveň.

---

"Vlastně jsem tě už na živo na koncertě viděla," přiznala jsem barvu a nejistě se na něj podívala. Dlouho jsem přemýšlela, jestli mu mám říct, že jsem byla jejich fanynka nebo ne

a došla jsem k závěru, že to snad náš vztah nijak neovlivní. Tedy doufám. Doufám, že se tomu jenom zasměje.

"Opravdu?" zaujatě se na mě podíval a upravil si polštář za hlavou.

"Ehm jo," pípla jsem a neměla jsem odvahu podívat se mu do očí. Raději jsem kreslila imaginární kolečka na jeho prsou.

"A kdy?" zeptal se mile.

"Na Zimmer tour," pousmála jsem se, jen jsem si na to vzpomněla. Toužila jsem se dostat do nejblíž. Co nejblíž, abych na Billa viděla co nejlépe a to se mi povedlo. Byla jsem v první řadě a on přímo přede mnou.

Byla jsem bláznivá puberťačka zamilovaná do svého idola.

Teď je to naprosto jiné. Miluju ho, ale ne protože je to ten Bill, ale proto, jaký skvělý člověk je.

S tou rádoby puberťáckou láskou se to nedá srovnávat ani za mák. Tohle je silnější. Mnohem mnohem silnější. Možná ta pravá láska kdo ví?

"Wow, kdybych to jen věděl," pousmál se.

"Kdybych věděl, že žena, do kterou budu milovat je tam někde v davu…," olízl si rty.

"Nebyla jsem jen někde v davu," ohradila jsem se.

"Byla jsem hned v první řadě, abych na tebe měla co nejlepší výhled víš?" zasmála jsem se.

"A jakej máš na mě výhled teď?" culil se a přitáhl si mě více do náruče.

"Hm, lepší než tehdy, mnohem lepší," naklonila jsem hlavu na stranu a šibalsky se usmála.

"No to bych řekl," přejel mi pažemi po zádech a natáhl se, aby mě políbil.

"Byla jsi naše velká fanynka?" odtáhl se na pár centimetrů, aby mi viděl to očí.

"Čekala jsem, že se na to zeptáš," vydechla jsem.

"Jo, byla," pokrčila jsem rameny.

"Měla jsem v pokoji vylepené tvoje plakáty a měla každé vaše cd," pousmála jsem se, když jsem si vzpomněla na tu dobu.

"Opravdu jenom moje a Tomovy ne?" přivřel oči do tenkých štěrbinek.

Zavrtěla jsem hlavou.

"Ne, Toma ne, ten mi byl vždycky nesympatický, jaký to byl frajírek víš? Ale ty..," odmlčela jsem se schválně a skousla si hravě spodní ret.

"Ale já?" pozvedl obočí a čekal na odpověď.

"Ty..ty..," napínala jsem ho. "Ty jsi mi byl vždycky sympatičtější víš?" přejela jsem laškovně dlaní po jeho boku.

"Hm, to se hezky poslouchá," zavrněl.

"Viď? A to jsem s tím výčtem ještě neskončila, byl jsi milý, hezčí, roztomilejší a zároveň víc sexy," dořekla jsem a skousla mu plný spodní ret. Hned si mě přitáhl za týl a políbil mě.

"To musíš zopakovat před Tomem, až vás seznámím," zasmál se, když se odtáhl.

"To si piš," odsouhlasila jsem mu, více se k němu přitiskla, začínala mi být trochu zima.

"Je ti zima?" zeptal se hned, když si všiml, jak jsem se k němu přitulila.

"Musí mi být zima, abych se k tobě tulila?" odpověděla jsem mu na otázku otázkou a lišácky se usmála.

"Tssss víš že jsi pěkná mrška?" chytil mě za bradu a drsně mě políbil.

"Teď mě napadá, já tu vlastně mám ve skříni, tu krabici, kam jsem si schovávala všechny ty plakáty a tak. Chceš ji vidět?" usmála jsem se a sledovala jeho horlivé přikývnutí.

Vstala jsem z vyhřáté postele a od jeho horkého nahého těla, hodila na sebe župan, který jsem měla položený u postele a pár kroky přešla ke skříni.Otevřela jsem ji a vyštrachala zdola zaprášenou krabici se spoustou vzpomínek.

Spolu s ní jsem se vrátila do postele k Billovi a dala mu krabici do rukou.

"Můžu?" podíval se na mě zvědavě.

"Jistě," usmála jsem se, usadila se vedle něj a sledovala ho jak zvědavě odklopil víko.

"Páni, tomu říkám sbírka," usmál se, když nahlédl do krabice plné výstřižků, plakátů a cd.

"Vidíš ty zažloutlé plakáty? Kolik let byly pověšené na zdi nad mojí postelí."

"Opravdu žádný Tom," usmíval se a prohraboval se plakáty na kterých byl on sám.

"Jo, tenhle jsem měla obzvlášť ráda, proto je z nich nejvíce zažloutlý," pokrčila jsem rameny.

"Jo, to je vidět," přikývnul.

"Ale já tu zrovna vypadám strašně," ohrnul nad sebou nos.

"Strašně? Ty jsi kecka," praštila jsem ho do ramene.

"Neuvěřitelný, kolik toho o nás máš," kroutil hlavou a stále se probíral se zaujatě všemi výstřižkami.

"Koukáš co?" stulila jsem se po jeho boku a pozorovala ho, jak se tím vším probírá.

Jak jsem ho pozorovala, napadlo mě, jak bychom i mezi svátky mohli být spolu.

Nevím ale jestli mu to mám navrhnout. Určitě chtěl být se svým bratrem a rodinou.

Nechci ho jim stále "krást". Chci jen být s ním. Ale když nic nezkusím, nic nezískám. Můžu se ho alespoň zkusit zeptat že? Jak to bude vidět on.

"Bille?" snažila jsem se získat jeho pozornost.

"Jo," brouknul a dále četl jeden starý rozhovor se s sebou.

"Víš, chtěla bych mezi svátky jet k našim do Bavorska. Nebyla jsem tam pořádně od té doby, co jsem se sem odstěhovala. Nebo vždycky jenom na skok a tak mě napadlo, jestli bys nechtěl jet se mnou," skousla jsem si spodní ret.

"Vím, že asi nebudeš souhlasit, protože chceš být se svým bratrem a rodinou a…,"

"Pšššt," přerušil mě.

"Pojedu moc rád, oni to pochopí," pohladil mě po paži a políbil do vlasů.

"Opravdu?" usmála jsem se. Přikývl.

"Ani nevíš, jak moc jsi mi teď udělal radost," zářila jsem.

"Nedělám to jenom pro tebe," pohladil mě po tváři.

"I já jsem vděčný za každou chvilku strávenou s tebou," přitiskl mě k sobě.

"U vás si to určitě užijeme," zamumlal.

"To určitě, když budeme spolu," souhlasila jsem.

Dee :-*