Attractive danger *14

Užijte si díl :-* Já mizím do města. ^^

Začínala jsem propadat panice. Jestli našli Toma, je jenom otázka času, kdy si přijdou pro mě.

Proč já kráva jsem ho tam jenom nechávala samotného, úplně jsem jim ho tam nechala na pospas, vjela jsem si rukou do vlasů a nervózně se za ně zatahala. Co mám teď asi dělat?

Lekla jsem se, když výtah s cinknutím zastavil v mém patře. Paráda. Teď se budu bát na každém rohu.

Jestli tam náhodou nečíhá někdo, kdo by mě chtěl zabít.

Podívala jsem se na svůj ustrašený pohled do velkého zrcadla po stranách výtahu a zakroutila jsem nad sebou hlavou. To jsem to dopadla.

Přejela jsem si dlaněmi přes bledé tváře a dodávala si odvahy, jen na to, abych vystoupila.

Odlepila jsem se od stěny výtahu a jen co jsem byla dva kroky venku z výtahu, uslyšela jsem pomalé šouravé kroky.

---

Cítila jsem, jak se mi rozklepaly ruce a v hlavě mi dunělo. Podívala jsem se chodbou která vedla přímo přede mnou ke dveřím svého pokoje. Jakoby najednou byly tak strašně daleko. Tam doběhnout nestihnu.

Když se výtah znovu s cinknutím zavřel, utrpěla jsem z leknutí další šok.

Sakra. Sakra. Teď mi odjel jediný únikový východ z téhle situace. Nadávala jsem, že jsem si nechala ujet výtah těsně před nosem.

Stála jsem na místě, ani se nehnula a snad ani nedýchala. Přišlo mi, že kroky taky utichly.

Ještě chvíli jsem čekala a když se nic neozývalo už už jsem chtěla vykročit a jít, když jsem ty kroky uslyšela znovu.

Zůstala jsem stát na místě a čekala, co přijde.

Když se ale zpoza rohu objevila Tomova napůl shrbená postava, spadl mi ze srdce takovej balvan, že to museli slyšet až ve Vatikánu.

"Tome," vrhla jsem se k němu a zranění nezranění ho pevně objala.

"Lauro?" cukl s sebou, jak se lekl, když jsem se na něj vrhla a zároveň taky bolestí.

"Oh, promiň," omlouvala jsem se mu hned.

"Bože, ani nevíš, jak jsem ráda, že tě vidím," pustila jsem ho a podepřela jsem ho.

"Víš, jak jsem se lekla, když jsem se teď vrátila k té lavičce a ty jsi tam nebyl?" podívala jsem se na něj naštvaně.

"Jo, to si dokážu dost dobře představit, ale naskytla se mi příležitost, jak se sem nepozorovaně dostat a tu jsem nemohl nevyužít," vydechl těžce a celou vahou se na mě opřel. Už mu asi docházeli síly.

"A? Jak si se sem tedy dostal hm? A jak si vůbec věděl v jakém patře mám pokoj?" dolovala jsem z něj.

"Netušil jsem v jakém patře máš pokoj, ale vyřešila si to za mě, když si se tady objevila," mrkl na mě.

"Ale teď pojďme raději do tvého pokoje ano?" rozhlédla se kolem a pobídl mě k chůzi.

To se mu lehko řeklo, když na mě prakticky visel že?

Když jsem s ním dopajdala těch pár metrů ke dveřím, znaveně se opřel o stěnu vedle dveří a vydechl.

"Hej, hej moc bych se o tu stěnu neopírala, chceš, aby tam po tobě zůstaly krvavé stopy?" vyjela jsem na něj, když jsem zvedla pohled od odmykání dveří.

"Mm jo, zase máš pravdu," pousmál se a opatrně se postavil.

"Tak, prosím," pokynula jsem mu, aby vešel první, když jsem otevřela dveře do pokoje.

Když nejistými kroky vešel, rozhlédla jsem se ještě jednou na všechny strany, jestli nás nikdo neviděl a zavřela za námi dveře.

"Lehni si tady, na tu deku," podepřela jsem ho hned, když jsem viděla, jak nejistě stojí na nohou.

"Ukaž pomůžu ti," podepřela jsem ho a pomohla mu se posadit na postel.

Jen co se usadil, opatrně jsem mu z rukou vzala mikinu nasáklou krví. Vzala jsem jí a odnesla do koupelny. Hodila jsem ji do vany, o to se postarám později.

Když jsem se vrátila, naskytl se mi pohled na Toma snažícího si vyndal telefon z kapsy kalhot.

"Ukaž pomůžu ti," vrhla jsem se hned k němu.

"Díky," zamumlal a opřel se o pelest.

"Kde máš ten mobil?"

"V pravý kapse, přední pravý kapse, neboj nemusíš mi sahat na zadek," uchechtl se.

Protočila jsem oči. To byl celý on.

Naklonila jsem se nad něj a zašmátrala ve velké kapse jeho volných džínů. Jestli jsem si myslela, že tam najdu jen ten mobil, tak jsem se spletla. Měl tam neskutečný čurbes.

První co jsem vytáhla byly dva prázdné obaly od žvýkaček, starý parkovací lístek a zmuchlaná vizitka.

"Musíš hlouběji," uculil se.

Sáhla jsem do kapsy podruhé a podle hmatu jsem ucítila kovové tělo mobilního telefonu.

Vyndala jsem ruku z kapsy a s úsměvem ji natáhla s mobilem k němu. Úsměv mi ale hned opadl a nahradil jej šokovaný výraz, když jsem viděla, co jsem ještě spolu s mobilem nechtě vytáhla. Otevřela jsem naprázdno pusu a už jsem chtěla nadávat, ale Tom se jenom nevinně usmál a tím mi vzal vítr z plachet.

"No co, pro všechny případy," nakrčil nos.

"Nikdy nemůžu vědět, která se na mě vrhne," uchechtl se.

Našpulila jsem rty, nijak jeho slova nekomentovala a co nejrychleji kondom z mobilu odhodila kdo ví kam a mobil jsem pak po něm doslova hodila.

"Hej," vztekal se.

"Vždyť jsem zas tak moc neřekl ne?"

"Neřekl, ale udělal," pomyslela jsem si a očima létala po místnosti. Bylo opravdu těžké se mu vyhnout, když máte jen jeden pokoj s koupelnou. A já teď opravdu potřebovala být na chvíli sama se svými myšlenkami.

Počkat! Byl tu ještě balkon. Ano to mohlo být moje útočiště. S povzdychnutím jsem se zvedla a vydala se na balkon. Cítila jsem v zádech jeho pohled, ale ani mě nenapadlo se otočit.

Sedla jsem si do proutěného křesla na balkoně a sledovala osvětlené velkoměsto.

Nechápu sama sebe. Vždyť..vždyť ho ani neznám.

Kdo ví co je zač. Samozřejmě je to děvkař, který mafián taky není že? V kapse má fotku své přítelkyně a určitě jí podvádí za každým rohem. Kdykoli se mu naskytne příležitost.

Jak se mi někdo takový může líbit? Jak to, že mě někdo jako on tak neskutečně moc přitahuje? Zoufala jsem.

Určitě bych pro něj nebyla nic víc než jedna postelová záležitost. Tím jsem si byla jistá. Ale proč zrovna on?

On, který není absolutně můj typ. Vždycky jsem byla na takové ty hodné kluky a ne na průseráře, typu jako je on.

A vida, stačí jet na dovolenou do Itálie a hned se mi pod kůži dostal právě někdo jako on - mafián.

Dee :- *