Sometimes dreams become real *28

Uff tak je to tu! Už asi mnoho dílů nezbývá :D Ale přesně Vám ještě nemůžu říct, kolik jich přesně bude :D Zase mě pak něco napadne a je to o pár dílů delší :D

Zvládla jsem Billovi ještě koupit bílou košili s límečkem posetým špičatými nýty, to se mu bude určitě líbit. Lucasovi jsem rychle vybrala ještě kávový balíček, který obsahoval jak velké balení jeho oblíbeného kafe, tak velký hrnek na kávu a ještě dvě obyčejné jednobarevné kravaty, na ty jeho veleslavná jednání.

Když jsem se celá unavená vrátila domů, úplně jsem cítila, jak mi v hlavě tepe a tváře jsem měla celé horké. Určitě musím mít horečku.

Vyndala jsem dárky z kufru a hned je radši odnesla schovat ho skříně. Zabouchla jsem za sebou zasunovací dveře skříně a přejela si dlaní přes rozpálené čelo.
Půjdu si lehnout ale ještě si udělám plnou konvičku čaje, aby mě tolik nebolel krk.

Ještě než jsem sešla dolů do kuchyně uvařit si čaj. Vzala jsem si z nočního stolku teploměr a strčila si ho do podpaží.. Sešla jsem do kuchyně a dala vařit vodu na čaj.

---

Sedla jsem si ke stolu a povzdechla si. Je to na pytel. Zrovna teď musím být nemocná.

Tenhle týden jsem chtěla být co nejvíc s Billem, protože se pak kvůli těm blbým Vánocům určitě dlouho neuvidíme. On bude se svou rodinou a já budu s Lucasem a pak chystám cestu za rodiči do Bavorska. Tak mě napadá, že bych jim to mohla dát teké vědět dopředu, než se tam pak objevit jak velká voda. Jestli budou vůbec rádi, že bych přijela. Od té doby co jsem se před pár lety odstěhovala, jsem tam byla všehovšudy asi jen dvakrát a to jen rychle na otočku.

Z přemýšlení mě vytrhlo pípání teploměru a následné houkání konvice. S vydechnutím jsem vstala ze židle a šourala se ke sporáku vypnout vodu.

Nalila jsem si plnou konvičku a s ní vyšla pomalu nahoru zpátky do ložnice. Lehla jsem si do postele, zakryla se dekou a ani nevím jak, za chvíli jsem nevěděla o světě.

Vzbudilo mě až štrachání, jak si Lucas lehal vedle mě do postele. Zamžourala jsem a všimla si, že za okny už je dávno tma a v pokoji svítila jen lampička na Lucasově nočním stolku.
"To už je tolik?" řekla jsem nakřáplým hlasem a hned jsem toho litovala, v krku mě pálilo jako čert.
"Jo půl desátý," odpověděl mi Lucas.
"Když jsem přišel, spala si jak zabitá, tak jsem tě ani nechtěl budit," vysvětlil.
Rozkašlala jsem se a sáhla po konvičce s čajem, který byl už ale dávno studený.
"Sakra," zanadávala jsem a vstala, abych si došla připravit nový pořádně teplý čaj, který by trochu ulevil mému bolavému krku. Vstala jsem ale asi příliš rychle a zamotala se mi hlava.

Ne nijak moc, abych to neustála, ale Lucas si toho také všiml.
"Není ti dobře?" podíval se na mě.
"Ne, už od rána mě bolí v krku jako čert, zítra si musím zajít k doktorovi," posadila jsem se zpátky na postel.
"Ukaž já ti ten čaj udělám," vstal znovu Lucas na nohy, přešel k mé polovině postele a natáhl se pro konvici.

"Díky," zamumlala jsem a natáhla se znovu do vyhřáté postele.
Zavřela jsem oči a za chvíli jsem cítila Lucasovu teplou dlaň na svém rozpáleném čele.
"Vždyť ty úplně hoříš," zděsil se.
"To vím i bez tebe," zaskřípala jsem zuby, ale asi mě neslyšel. Jedině dobře.

Když se za ním zavřely dveře, znovu jsem se zavrtala do peřin. Takhle špatně už mi dlouho nebylo. Ani nepamatuju, kdy jsem vlastně byla naposledy, tak nemocná, že jsem musela zůstat doma a ležet. Většinou jsem s kašlem a rýmou, někdy i maličko zvýšenou teplotou chodila úplně normálně do práce.

Tentokrát se mi to ale vymstilo.

Za chvíli se otevřely dveře a vešel Lucas s hrnkem mého čaje, ze kterého se ještě kouřilo.

"Tady to máš zlato," postavil hrnek na noční stolek a přisedl si na kraj postele.

"Díky," zamumlala jsem.

"Napij se, udělá ti to lépe," pohladil mě po tváři.

"Víš co, přinesu ti ještě mokrý kapesník, dáš si ho na čelo a uvidíš, že ti teplota hned klesne," byl najednou zase akční a zmizel v koupelně.

Natáhla jsem se pro hrnek a když jsem viděla, že na mě z koupelny neuvidí, natáhla jsem se pro mobil a vyťukala Billovi rychle zprávu. Že je mi líto, že se tenhle týden a přes Vánoce asi vůbec neuvidíme.

Hned na to jsem si i vypnula zvuky, aby Lucas neslyšel, až mi Bill odpoví.

Jakmile jsem odložila mobil na stolek a ruku schovala znovu pod peřinu, objevil se ve dveřích Lucas s mokrým kapesníkem.

"Tak ukaž ty můj Lazare,"cpal mi studený kapesník na čelo.

"To už zvládnu sama," chňapla jsem po kapesníku a sama si ho přidržela na čele.

Zaklonila jsem hlavu, opřela se o polštář, aby mi kapesník nespadl a upila čaj z hrnku, který mi Lucas podal.

Bylo mi nepříjemné, že pořád zůstával sedět a díval se na mě.

"Musí na mě být super pohled co? Nemocná a unavená," ušklíbla jsem se.

"Právě naopak," vydechl Lucas a nepřestával mě sledovat.

"Jsi dokonalá jako vždy," skláněl se ke mně, aby mě políbil, ale já uhnula.

Překvapeně se na mě podíval a já jen pokrčila rameny.

"Nechceš ode mě přece nic chytit ne?" zamrkala jsem a dělala, jak strašně moc mi záleží na jeho zdraví.

"Klidně to riziko podstoupím," uculil se a znovu se sklonil k mým rtům a já znovu ucukla.

"Promiň, ale já ne, nechci abys byl kvůli mně nemocný," pohladila jsem ho po tváři, hrnek odložila a otočila se na bok. Tím jsem mu dala snad dost jasně najevo, že chci spát. Po tom co se stalo včera jsem neměla pra žádnou chuť ho byť jen políbit.

Slyšela jsem, jak povzdychl, ale opravdu se zvedl a přesunul se na svou půlku postele. Zhasnul lampičku, ještě několikrát se převalil a pak jsem ho slyšela jen pravidelně oddechovat.

Všimla jsem si, že se mi na stolku rozsvítil mobil, když přišla nová zpráva. Hned mi to o něco zvedlo náladu. Musel to být Bill. Mrkla jsem se přes rameno, jestli Lucas opravdu spí a pak si hned zprávu přečetla.

To bych nevydržel. Zítra dopoledne se stavím. Lucas stejně doma nebude ne?

Usmála jsem se. Bill je zlatíčko. Že mě to nenapadlo hned, Lucas je celý den v práci, tak může klidně přijít.

Až se vrátím od doktora, napíšu ti. Odepsala jsem mu a za chvíli už tu byla další odpověď.

Tak jinak, přijedu hned ráno a odvezu tě tam, nepojedeš tam sama, když ti není dobře :-) Miluju tě Bill.

Horečka nehorečka najednou jako by mi bylo stokrát lépe. Nemohla jsem se dočkat zítřejšího rána, až mě Bill vyzvedne.

Dee :-*