Sometimes dreams become real *27

Co to s Váma je? dneska? :D:D vůbec žádné komentáře u článků? :-/ doufám, že povídkou Vám udělám radost :D A jestli uvidím ohlas přibude dneska i mafiánská! :D

Cestou do práce jsem se ještě stavila v lékárně a koupila si sirup proti kašli a doufala, že alespoň trochu zabere a nebudu muset jít k doktorovi a zůstat ležet doma.

Když jsem vystoupila z výtahu za doprovodu hlasitého kýchnutí, Monika se na mě hned překvapeně podívala.

"Copak něco na tebe leze?" přivítala mě otázkou.

"Už vlezlo," povzdechla jsem a vysmrkala se do kapesníku.

"Neměla bys raději zůstat doma?" podívala se na mě zkoumavě.

"Už si druhá, kdo mi to říká," zakroutila jsem hlavou.

"Vidíš, měla bys toho svého poslouchat, já mít takového chlapa jako ty," zasnila se.

Protočila jsem oči. Mile ráda bych ti ho přenechala. Vždycky, když jsem se s ní bavila, tak na něj pěla ódu. Kdyby jen věděla.

"Přišlo mi něco?" převedla jsem řeč jinam.

---

"Ne, dnes ne," zakroutila hlavou a já mohla v klidu odejít do své kanceláře.

Zabouchla jsem za sebou dveře a opřela jsem se o ně. Sakra, opravdu mi nebylo dobře. Dneska to tady ještě vydržím a zítra ráno si opravdu dojdu k doktorovi.

Svlékla jsem si kabát, uklidila ho do skříně, zasedla za svůj psací stůl a pustila počítač.

Zatímco se zapínal, měla jsem čas dát si sirup, který jsem si koupila. Zatímco jsem polykala hořkou tekutinu, doufala jsem, že třeba zabere a já nebudu muset zítra k doktorovi.

Protáhla jsem si záda a krk a zrovna se chtěla dát do práce, když se mi v kabelce rozezvonil mobil. Natáhla jsem se pro kabelku a vylovila zvonící telefon. Nálada se mi hned zlepšila o 100 % když jsem si na displeji přečetla Billovo jméno.

"Ahoj srdíčko," přivítal mě svým milým hlasem a ještě milejším oslovením.

"Bylo pak večer všechno v pohodě, když jsem odešel?" zeptal se hned.

"Ehm..jo všechno v pohodě," odpověděla jsem a byla jsem ráda, že mě přitom nevidí. Jen jsem si vzpomněla na to co se potom, když odešel dělo a bylo mi ze mě samé špatně.

"Dobře, to se mi ulevilo," oddechl si na druhé straně.

"Uvidíme se dneska?" začal hned zvesela.

"Bille, víš asi ne, je mi to líto, ale necítím se moc dobře, asi na mě něco leze. Bolí mě hlava a v krku mě pálí jako čert," povzdychla jsem si smutně.

"Jsi nemocná? A byla jsi u doktora?" začal se hned strachovat.

"No ještě ne, ale hned zítra tam budu asi muset zajít," pokrčila jsem rameny.

"Jestli se necítíš dobře, měla bys tam zajít hned," dával mi rady jak moje matka.

"Nejradši bych hned teď k tobě zajel a odvezl tě tam sám a pak bych se o tebe mohl starat, vařil bych ti čaj, dával ti prášky..," vyjmenovával akčně a já se musela usmívat nad jeho starostlivostí a péčí.

"Ach Bille, víš moc dobře, že tohle by se mi líbilo, ze všeho nejvíc," posmutněla jsem.

"Ale taky víš, že to nejde," polkla jsem. Chvíli bylo ticho, slyšela jsem jenom jeho hluboké vydechnutí.

"Zajdu tak zítra slibuju, dneska to v práci ještě vydržím a pak potřebuju ještě nakoupit několik dárku na Vánoce," rychle jsem zamluvila tu trapnou mezeru.

"A nechceš abych šel s tebou?" navrhl mi hned.

"To teda nechci,"zasmála jsem se.

"Jestli chceš být na Vánoce překvapený, co hezkého dostaneš, tak nechoď."

"Adel, prosím tě, hlavně nekupuj nic velkého ano? Nechci žádné velké materiální dárky víš? Jediné co bych si doopravdy přál je, abychom mohli být spolu oficiálně jako pár, abychom spolu bydleli, abychom….,"

"Mlč už," zašeptala jsem.

"Opravdu bys chtěl abychom tohle všechno?" pípla jsem dojatě a překvapeně zároveň. Opravdu mě tím dostal.

"Jistěže ano, nemám sebemenší chuť se o tebe s Lucasem dělit," řekl pevně a vzdorovitě, úplně jsem viděla, jak se u toho musel tvářit.

"Ach Bille, já bych si přála to samé a zrovna včera jsem nad tím přemýšlela a hned po Vánocích to s ním ukončím. Nemá cenu s ním žít, když už ho dávno nemiluju," přiznala jsem se.

"Opravdu a koho miluješ?" zeptal se šibalsky.

"To ti tak řeknu," zasmála jsem se.

"Budu muset končit, Tom mě zase shání, musíme natáčet, ale slib mi prosím, že zítra k tomu doktorovi hned ráno zajdeš!" káral mě.

"Slibuju," pousmála jsem se.

"Miluju tě," dodal na rozloučenou. Cítila jsem, jak mi úplně srdce poskočilo radostí.

"A já tebe," zamumlala jsem, ještě než ukončil hovor.

Položila jsem mobil na desku stolu a zasněně se dívala před sebe. To co Bill řekl bylo prostě krásné. Tak on už taky přemýšlel, nad společným bydlením. Ach, on je zlatý. Právě teď jsem se nemohla dočkat, až svátky konečně skončí a já budu moct od Lukase odejít. Kdyby to tak všechno vyšlo, byla bych neskutečně šťastná.

Bylo teprve půl třetí, když jsem to v práci zabalila. Jednak proto, že zázračný sirup z lékárny, na který jsem spoléhala ani za mák nepomáhal, a taky proto, že jsem se viděla doma v posteli horkým čajem v ruce. Musela jsem ještě na ty zpropadené nákupy vánočních dárků. Zrovna v tuhle chvíli bych celé Vánoce zrušila.

Vešla jsem do přeplněného nákupního centra a hned jsem měla chuť utéct. Venku byla zima jak na severním pólu a tady vevnitř bylo zase totálně přetopeno.

Když jsem se zapřemýšlela, co bych vlastně chtěla koupit za dárky, došlo mi, že absolutně netuším.

Povzdechla jsem si a procházela okolo nazdobených výloh a doufala, že mi něco padne do oka samo od sebe. Co by se Billovi mohlo líbit? Co má rád? Bála jsem se abych se trefila do jeho vkusu. I když to jeho extravagantního vkusu, abych se netrefila. Jemu se líbí snad všechno.

Zabrousila jsem do na pohled opravdu drahých šperků a po dlouhé chvilce rozmýšlení vybrala dva robusní prsteny, přesně takové jako on nosí. Jeden se zlatými ostny a druhý s černým velkým kamenem. Nechala jsem si je, ještě hezky zabalit a hned jsem vycházela z obchodu spokojenější.

Dee :-*