Sometimes dreams become real *26

To koukáte co? :D:D Jsem si trochu pohnula :D:D:D Musíte to konečně dostat, tam, kam plánuju už od začátku!

Hned jak Bill odešel pouklidila jsem v kuchyni a šla jsem si nahoru lehnout. Dole už bylo všude zhasnuto, tak jsem předpokládala, že Lucas už šel taky spát.

Když jsem ale otevřela dveře do naší ložnice, čekalo mě překvapení. A nemohla jsem řící, že zrovna milé.

Lucas seděl polonahý na posteli a vypadalo to, že čekal až přijdu. Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím.

"Půjdeš sem za mnou?" pomrkával na mě.

"Lucasi, dneska ne," povzdychla jsem si.

"Jsem utahaná z práce a ještě jsem musela celé odpoledne vařit večeři," přejela jsem si unaveně dlaní po čele.

"Adele, už zase? Pořád si jenom unavená, nebo tě bolí hlava. Jak je to dlouho, co jsme si spolu naposledy užili hm?" vybalil na mě.

Uhnula jsem pohledem. Měl pravdu. Snažila jsem se vyhýbat jakýmkoli intimnostem s ním.

---

"Jdu se koupat," přešla jsem jeho otázku a chtěla projít do koupelny.

Zastavila mě ale jeho ruka, která mě chytla nad loktem. Otočil mě k sobě a díval se mi smutně do očí.

"Adel, zlato no tak, už se mi po tobě stýskalo," přimhouřil oči.

"Tvoje rty, tvoje vlasy," vztáhl dlaň a pohladil mě s ní po tváři. Neměla jsem na výběr opřela jsem se do jeho dotyku a hrála, že se mi to líbí.

"Lucasi," už jsem se odvažovala, že mu řeknu celou pravdu, ale nenechal mě. Položil mi svůj ukazováček na rty.

"Pššt," zašeptal a tlačil mě před sebou k posteli. Když mě poprvé jemně políbil, chtělo se mi brečet. Chtěla jsem se s ním rozejít, ještě teď, ale neměla jsem k tomu sílu. Nemohla jsem ho opustit týden před Vánoci, to by bylo sprosté.

Musím si vzpomenout na to, jak moc mi tehdy pomohl, na to, že tak kde jsem, jsem jenom díky němu.

Zavřela jsem oči snažila se nemyslet na nic, jenom jsem se tupě nechala líbat a svlékat. Nebyla jsem nikterak činná.

Najednou se mi před očima objevil Billův smutný pohled, když odcházel a viděl, jak mě Lucas objímá a schválně před ním líbá. Bože, bolelo mě u srdce, jen jsem si na něj vzpomněla. Tohle se nikdy nesmí dozvědět.

To poslední co chci aby Bill trpěl.

Přísahám, že dneska to bude naposledy co já a Lucas. Už nikdy víc.

Svátky nějak přetrpím a pak to s ním skoncuju, navždycky. A jestli by Bill souhlasil, mohli bychom žít spolu. Usmála jsem se. Vidina společného života s ním, mi vehnala úsměv do tváře.

"Líbí se ti to?" ozval se Lucas nakřáplým hlasem, když si všiml, že jsem se pousmála.

"Jo," řekla jsem sotva slyšitelně další lež.

Najednou jsem vnímala, že jeho polibky a doteky nebyly takové něžné a procítěné jako Billovy. Teď mi připadaly spíš jako hrubé.

Když bylo po všem a Lucas se ze mě spokojeně odvalil, zachumlala jsem se do peřiny, co nejdál od něj, otočila se na druhou stranu, abych na něj neviděla a snažila se usnout.

Usnout a zapomenout, na to, co se před chvíli stalo. Na to, že jsem Billa vlastně podvedla. I když vlastně oficiálně podvádím já Lucase.

Setřela jsem si z tváře pár slz, které si našly cestu ven a zaslechla, že Lucas už spokojeně pochrupuje. Zato já nemohla usnout ani za nic.

Neustále jsem to měla před očima. Lucasovy nechutné vzdechy. Brrr. Otřepala jsem se. Jak jsem s ním ty roky mohla být?

Teď už jsem věděla, že jakmile bude po svátkách, tak se s Lucasem rozejdu. Mohla bych jet třeba po zbytek svátků a Silvestra k našim do Bavorska.

Nebyla jsem tam už ani nepamatuju.Určitě to udělá radost jak jim tak mě a já si tak ještě utřídím myšlenky a vymyslím, jak se co nejšetrněji rozejít s Lucasem.

Vsadím se, že on pak už stejně půjde do práce, takže nehrozí, že by tam jel se mnou.

Vstala jsem a vydala se do koupelny, konečně se vykoupat, což už jsem měla v plánu předtím.

Napustila jsem si plnou vanu vody a naložila jsem se do ní. Namydlila jsem se sprchovým gelem jako bych snad ze sebe chtěla smýt Lucasovy doteky a polibky.

Zavřela jsem oči, opřela se o chladnou vanu, protože jsem si zapomněla vzít ručník se kterým bych si podložila hlavu a přemýšlela jsem o tom, jak bych si přála vrátit se teď do ložnice, stulit se v Billově náručí a v klidu usnout.

Musím si s ním o tom promluvit, jak on vidí dál naši společnou budoucnost. O společném bydlení jsme vlastně nemluvili, ale připadalo mi, že když mě chtěl představit svému bratrovi, bude to vážné. Oni vlastně bydlí spolu, došlo mi.

To nevím, jak by se mu líbilo, kdyby si mě tam Bill nastěhoval. Ale kdybych před deseti lety věděla, že budu uvažovat, jaké by to bylo bydlet s dvojčaty, asi by mě ze samé radosti trefilo.

Když jsem cítila, že voda ve vaně vychládá, zabalila jsem se do dlouhé osušky a vypustila vodu. Sledovala jsem, jak voda pomalu odtéká a přemýšlela, jestli to všechno zvládnu.

Další velký krok v mém životě. První byl ten, když jsem se z malé bavorské vesničky vydala do velkoměsta. A druhý mě brzy čeká.

Osušila jsem se, vklouzla do své noční košilky a šla jsem si lehnout. Doufala jsem, že po dlouhé koupeli už bych mohla konečně usnout. A opravdu, jen co jsem zalehla nevěděla jsem o světě.

Ráno mě překvapivě neprobudilo zvonění budíku, ale škrábání v krku a ucpaný nos.

To mi ještě chybělo, abych byla nemocná, zaúpěla jsem a sháněla se po kapesníku a kapkách do nosu.

Jen co jsem ulevila ucpanému nosu, polkla jsem a ucítila pekelnou bolest v krku. Už to tak vypadá, dala se do mě nemoc.

Sešla jsem dolů do kuchyně, kde Lucas ještě snídal a postavila si vodu na čaj.

"Dobré ráno, lásko," pozdravil mě a usmíval se od ucha k uchu.

"Dobré," odpověděla jsem krátce a hledala v lince, jestli nemáme nějaký sirup na bolavý krk.

"Jsi v pořádku?" optal se Lucas, asi jsem vypadal hůře než jsem si myslela.

"Asi na mě něco leze," povzdychla jsem si a sedla si na židli vedle něj, poté co jsem vzdala pátraní po sirupu na kašel. Žádný jsem doma neměli.

"Měla bys zůstat doma," konstatoval Lucas a sám se zvedal a uklidil po sobě talířek do dřezu.

"Ne, dneska to nejde, možná až zítra," zakroutila jsem hlavou nad tím, že bych měla zůstat doma.

"Jak myslíš, ale vidím na tobě, že ti není dobře," dal mi pusu na čelo a natáhl se po své aktovce do práce.

"Zatím se měj zlato a nepřetahuj se dneska, když ti není dobře," mrkl na mě a zmizel v garáži.

Nalila jsem si vodu do hrníčku s připraveným čajem a sedla si ke stolu.

To mi ještě chybělo, abych byla nemocná. Ach, určitě to je proto, jak jsem se předevčírem ráno, tak lehce oblékla. Muselo mě ofouknout a teď z toho budu nemocná. Bill to přesně říkal, že jsem se měla obléknout víc. A navíc, ještě jsme pak dlouho stáli před restaurací u aut a loučili se. Až bože, teď si nemůžu dovolit být nemocná. Dneska jdu do práce stůj co stůj. A odpoledne bych se měla podívat na nějaké vánoční dárky. Nemám ani ň.

Dee :-*