Sometimes dreams become real *24

Tak jsem se do toho po dlouhé době dala :D Přiznávám, že teď nemám moc času a když nějaký mám tak myslím jen na blbosti :-/

A zrovna dneska jste se ptaly co je s povídkou :D:D:D Tak jsem se akorát trefila. Užijte si díl brouci ^^

Zavřela jsem oči, promnula si kořen nosu a v duchu si stále opakovala, že to zvládneme. Natáhla jsem se po sklenici s vodou, kterou jsem si před chvílí nalila a polkla pár loků vody.

Olízla jsem si rty, sklenici s tichým cinknutím položila zpátky na linku a loudavým krokem jsem se vydala do haly, kde už jsem slyšela Lucase, jak se s Billem vítá, jako by byli kdo ví jací kamarádi.

Stoupla jsem si nejdříve jen mezi dveře a sledovala jak do něj Lucas hustí nějaké ty své vlezlé kecy. Že mu na tom kšeftu opravdu záleží, bylo očividné. Kdyby mohl, připravil by tu Billovi snad i červený koberec.

---

Založila jsem si ruce na prsou a sledovala jak se Bill mile usmívá a přikyvuje, i když si ve skutečnosti myslí něco podobného co já. Obdivovala jsem ho, jak se dokázal tvářit a chovat mile a ještě se usmívat, i když na to třeba vůbec neměl náladu nebo chuť. Už byl asi zvyklý na leda cos.

Mohla jsem si prohlédnout jeho tvář aniž by si všiml, že se na něj dívám, proto a musela jsem uznat že jsem si vybrala dobře. To jsem si myslela, ale už tehdy když jsem si začala s Lucasem, ale jak jsem se mýlila.

Teprve s Billem jsem poznala, to co nikdy předtím. Jediný jeho pohled, úsměv a připadalo mi, že na místě zkolabuju a co teprve jeho doteky a polibky, při těch jsem mu tála v náručí.

Zatřepala jsem hlavou, protože mi došlo, že takové myšlenky jsou na následující asi tak dvě hodiny zakázané.

Když Bill zvedl pohled od Lucase a podíval se za jeho rameno na mě, Lucas automaticky následoval jeho pohled a taky se otočil.

"Á tady jsi zlato," zaculil se a udělal pár kroků ke mně.

Nezapomněl se ke mně hned naklonit a políbit mě na tvář. Má jediné štěstí, že to bylo jen na tvář. Ale i tak jsem cítila výčitky vůči Billovi, který to celé musel sledovat.

Podívala jsem se do jeho očí a naznačila "promiň", když se Lucas zase obrátil směrem k Billovi.

"Adel na Billa si pamatuješ že ano? Potkali jste se na té akci, před třemi měsíci," usmíval se Lucas na všechny strany.

"Ano, myslím, že ano," pokrčila jsem rameny a podala Billovi ruku. Řeknu vám, trapnější to už být nemohlo. Téměř se představovat a podávat ruku někomu, se kterým jsem celý minulý víkend takřka promilovala, bylo opravdu komické. Viděla jsem, jak Billovi jiskří v očích a tak tak, že mu necukají koutky.

Vykulila jsem na něj oči a naznačovala mu ať se krotí. Jen se uculil a naoko mě pozdravil.

Pustil mou ruku a olízl si rty. Bože, ať tohle nedělá. Ne teď.

"Tak prosím tudy do jídelny," předváděl se před ním Lucas až to hezké nebylo.

Bill mi věnoval ještě jeden krátký pohled a následoval Lucase do jídelny.

"Jdu do kuchyně, jídlo bude hned na stole," zavolala jsem za nimi a získala tak pár minut bez jejich společnosti.

Vydechla jsem a znovu se zhluboka nadechla. Dlaněmi jsem se opřela o desku kuchyňské linky a zírala na její vzor.

Lekla jsem se, když se mi pevné paže obmotaly kolem pasu, div jsem nahlas nevyjekla.

"Pšššt," zasmál se mi do ucha Bill a hned na to mě na něj políbil.

"Víš jak jsem se lekla?" oddechla jsem si. Jeho odpovědí mi bylo jenom škodolibé pousmání.

"Co tady vůbec děláš?" nemáš být s Lucasem v jídelně hm?" natočila jsem hlavu na stranu, abych na něj viděla.

"Ne, ne musel jsem nutně na záchod víš?" zavrněl mi do ucha, hrudí se nalepil na má záda a začal můj krk zasypávat polibky.

"Bille, přestaň, jestli nás Lucas načape..," varovala jsem ho.

"Neříkej, že se ti to nelíbí," zeptal se pobaveně.

"To neříkám, ale teď to nejde," snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale byl jako pijavice.

Po chvíli jsem s ním přestala bojovat a podvolila se jeho dotekům a polibkům. Srdce mi bušilo jako splašené, akorát si nejsem jistá, jestli to bylo Billovou přítomností nebo spíš tím adrenalinem, aby nás Lucas nenačapal.

Billovy dlaně mi sjely na boky a prudce mě k němu otočily čelem. Roztomile podvedl obočí, jako to uměl jenom on a konečně mě políbil na rty.

Připadalo mi, že to byla snad věčnost, co jsem se jich mohla dotýkat naposledy. Někdo byl závislý na cigaretách, někdo na drogách a já na Billových rtech.

Dlaněmi jsem vyjela po jeho vypracované hrudi a ruce spojila za jeho krkem.

A teď jsem to byla já, kdo si začínal určovat divočejší tempo. Když on mě umí, vždycky tak rozdráždit.

Z extáze mě probraly až kroky, které se nesly chodbou směrem do kuchyně.

Hrklo mě jako ve starých hodinách a vší silou, kterou jsem v sobě našla jsem od sebe Billa odtáhla.

Udiveně se na mě podíval, ale když jsem se na něj výmluvně podívala a když sám uslyšel v chodbě kroky, pochopil a sám ode mě téměř odskočil.

V hlavě mi to šrotovalo, až se mi hlava musela zavařit. Věděla jsem, že zbývají jen sekundy a my si musíme vymyslet set sakra dobrou výmluvu.

Očima jsem těkala po místnosti a zastavila se o láhev minerálky na stole. Drkla jsem Billa do ruky a kývla k láhvi. Jen se podíval a hned pochopil. Otočila jsem se k lince a chtěla vytáhnout skleničku, ale to už jsem slyšela Lucase projít dveřmi do kuchyně.

"Zlatíčko, už…," začal, ale zarazil se, když si všiml Billa postávajícího kousek ode mě.

"Ah nevěděl jsem, že jsi tady taky," pousmál se. Ty? Tak oni si chlapi stihli už i potykat hm, pomyslela jsem si.

"Potřeboval jsem znovu doplnit tekutiny," pokrčil rameny Bill a poděkoval mi, když jsem mu podala sklenici s vodou.

"Měl si mi říct hned, nalil bych ti," podíval se podezřívavě Lucas.

"Táááák už je to hotové, jděte si sednout já to za chvíli přinesu," vybídla jsem ty dva a přerušila tak jejich konverzaci.

Z mísy na polévku jsem nám třem opatrně nalila na talíře a popřála dobrou chuť. Bill seděl naproti mně a Lucas vedle mě.

Pustila jsem se do polévky a snažila se soustředit na nudle a knedlíčky v ní, ale mé myšlenky byly na míle daleko. Dumala jsem nad tím, jestli nás třeba Lucas nemohl slyšet. Proč by se jinak tvářil tak podezřívavě.

Bill s Lucasem nebo tedy spíš Lucas s Billem zahájili hovor jak jinak než na jejich super kšeft, takže jsem je poslouchala jen tak na půl ucha a sem tam přikývla nebo se usmála.

"Slyšel jsem, že jsi se tu v pátek stavoval?" zeptal se Lucas Billa přímo a tuhle otázku jsem už zaznamenala a velmi zřetelně, ještě štěstí, že jsem v puse neměla soustu, jinak bych se asi udusila. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Netušila jsem, jak se to mohl dozvědět, že by od sousedů? Jestli jo, tak už je v životě nepozdravím. Podívala jsem se na Billa a čekala, co odpoví.

Dee :-*