Attractive danger *12

Tim David vypadnul koukali jste? Docela mi ho bylo líto :-/ Chudák věděl, že Susan je dál. Ale co se dá dělat! Hlavně že Rico s Beatrice jsou dále :-*

Sobota, 23:25 a já jsem nezapomněla drahoušové ^^ užijte si díl!

"Tady to necháme," rozhodl Tom, když jsme našli jedno malé odlehlé parkoviště. Široko daleko nebylo ani moc lidí a zároveň to bylo kousek od mého hotelu.

"Nechceš mám tam zacouvat já?" optala jsem se ho starostlivě, protože ať se snažil sebevíc viděla jsem na něm, že ho to bolí. Otočil se na mě a věnoval mi pohled, jako bych ho snad urazila, když jsem se ho na to zeptala.

"Zacouvat tam snad ještě zvládnu," ušklíbl se.

"Fajn, jen jsem se ptala," bránila jsem se. Když nechceš pomoct, tak nechtěj.

Musela jsem se dívat jinam, protože bych nesnesla pohled na to jak se s tím mordoval. Když tedy po několika minutách auto dostal, tam kam chtěl, úlevně si oddechl.

---

Podívala jsem se na něj a všimla si, že mu na čele vyskočily kapičky potu. Automaticky, aniž bych nad tím nikterak přemýšlela, jsem se naklonila a dlaní mu je setřela. Zarazila jsem se a svou dlaň přitiskla na jeho čelo. Byl úplně rozpálený.

"Tome, ty máš horečku," dívala jsem se na něj soucitně, ale on uhýbal pohledem a díval se před sebe.

"Blbost, je mi spíš zima než vedro," ušklíbl se.

"Okamžitě zavolej, tomu svému známému doktorovi, aby tady byl co nejdřív," založila jsem si ruce na prsou.

"Ach bože, vy ženský," zabědoval.

"Pořád byste se jenom strachovaly," kroutil hlavou a konečně se mi podíval do očí.

"Nic mi není, jsem v pohodě jasný?!" podíval se mi přímo do očí a zhluboka dýchal, až se mu prudce zvedala hruď a já věděla, že lže, až se mu od pusy práší. Poznám na něm, že není dobře.

"Nic ti není? Jenom tě před pár hodinami postřelili, dostal si z toho horečku a to je v pohodě? Přestaň si hrát na tvrďáka a zavolej tomu svému známému," povzdechla jsem si.

"Chci abys byl v pohodě," pošeptala jsem a neodolala a pohladila ho po tváři.

Vztáhl svojí dlaň a položil jí na tu moji na jeho tváři.

"Děkuju," pousmál se.

"Za co?" podivila jsem se,to jsem absolutně nečekala.

"Vím, že to se mnou myslíš dobře," pokrčil rameny.

Chtěla jsem pomalinku ruku stáhnout, ale jen co jsem ji vykroutila z jeho sevření, hned mě za ní chytil a držel ji v té své.

"A musím přiznat, že mi není úplně nejlíp, asi fakt budu mít horečku," už se mi nedíval do očí ale pozoroval mojí dlaň v té jeho.

"Tak mu zavolej, ať tě může hned ošetřit," řekla jsem tak nějak naměkko. Z něj. A z jeho blízkosti. Zírala jsem do jeho očí, které byly díky horečce skleněné, ale přesto neztrácely svojí čokoládovou krásu. Polkla jsem.

"Ehm, půjdeme?" odkašlala jsem si a přetrhla tak tu trapnou chvíli, která mezi námi vznikla.

"Jo, už bychom měli," souhlasil, pustil mou ruku a kvapně si chtěl postřelenou rukou rozepnout bezpečnostní pás. Když zavil bolestní, otočila jsem se k němu rychlostí blesku a pomohla mu se vyprostit z pásu.

"Kurva, to to bolí," zabědoval a pěvně semkl rty.

"Kulka asi zůstala v ráně," řekli jsme oba zároveň a hned na to se po sobě překvapeně podívali.

"Mysleli jsme oba na to samé," zamumlala jsem. Zase se na mě tak zvláštně díval.

Uhnula jsem pod náporem jeho pohledu. Sundala si vlastní pás a chystala se vystoupit. Ještě jsem se ale na něj otočila.

"Tak jdeš?" pobídla jsem ho, když se stále neměl k činu.

"Jo jasně," trhnul s sebou jako by se probral z transu a opatrně vystoupil.

Vystoupila jsem taky, zabouchla za sebou a rozhlédla se okolo, jako zkušený kriminálník, který utíká před zákonem. No to jsem to teda dopadla, pomyslela jsem se a podívala se na Toma, jak si vede.

Vystoupil. Zabouchl za sebou a hned se chytil za zraněnou ruku. Jeden rukáv měl celý od krve. Mlčky se na mě podíval a přikývl. Jako by mi odsouhlasil, že se můžeme vydat na cestu k hotelu, že je vzduch čistý.

Udělal pár kroků a zakolísal. Rychle se zdravou rukou chytil přední kapoty a pak na ní pomalu dosedl.

"Tome, počkej, pomůžu ti," oběhla jsem bez váhání auto k němu.

"To je dobrý," mávl rukou a pokusil se znovu vstát, ale znovu ho nohy zradily a on se zapotácel.

"Jsi si jistý, že nepotřebuješ pomoct?" popíchla jsem ho.

"Dobře, vzdávám se," zvedl zdravou ruku do vzduchu a otočil se na mě.

"Asi opravdu budu potřebovat tvou podporu," zamrkal.

"Tak pojď ty hrdino," vstala jsem a pomohla jsem mu na nohy. Ruku si přehodil kolem mých ramen a opřel se. Nebyl zrovna lehký jako peříčko, to vám řeknu. Ale za to kolikrát mě on už zachránil, to byla maličkost, co jsem pro něj mohla udělat.

Držela jsem ho kolem pasu a nechala ho ať se o ně opírá.

"Počkej ještě," zastavila jsem se s ním a opřela ho o kapotu.

Natáhla jsem se na zadní sedadla pro mikinu, kterou tam měl položenou.

"Zakryj si s tím tu ruku, máš rukáv trika celý od krve, nemusíme na nás ještě víc přitahovat pozornost," pousmála jsem se na něj.

Jen se na mě pobaveně podíval a kroutil hlavou.

"Co je?" podivila jsem se.

"Myslíš na všechno," usmál se, co mu bolest dovolila.

"To beru jako kompliment," řekla jsem rychle a natáhla se k jeho paži, abych mu zakryla krvavený rukáv a zároveň i červeň, kterou mi svými slovy nahnal do tváří.

"Jdem?" pomohla jsem mu znovu vstát a podepřela ho.

"Jde to?" zeptal se po pár metrech, co jsem ho prakticky táhla.

"Zatím si nestěžuju, tak se moc neptej, nebo začnu," ušklíbla jsem se, ale nemyslela jsem to vážně.

"Už mlčím," zamručel se smíchem.

"To bych ti radila," zamumlala jsem si také se smíchem pod vousy.

Čím blíže jsme byli k hotelu, tím víc jsem byla nervózní. Jak tam raněného Toma vlastně propašuju. Ale jak ho znám, určitě už má nějaký svůj geniální plán.

Dee :-*