Attractive danger *11

Sůůůprajs :-* Mafián! To koukáte co? :D Vím, že není sobota, ale chtěla jsem Vám udělat radost, když tak dlouho mafiánská nebyla a taky jsem to musela napsat pro tu chuděrku Barborku! Ona se chudák trápí s úkolem :D Tak ať jí to jde lépe od ruky že? A zejtra to oběma Martinům a jedné paruce pěkně ukáže!

Týjo teď koukám, jedenáctej díl :D:D jako Kobra 11 :D:D:D To se nám hodí k tématu :D:D:D No nic, už bych měla jít spát :D:D Úplně se mi zavíraj oči :-* Seee youuuu :D

"Jak do mého hotelu? Jsi postřelenej, potřebuješ ošetřit," rozčilovala jsem se.

"Jestli je kulka v ráně, tak musí neprodleně ven a nedej bože, aby se ti to zanítilo a měl si z toho infekci," začala jsem mu vyjmenovávat, co by se mu mohlo stát.

Radši se na mě ani nepodíval, povzdechl a dál sledoval dálnici před sebou.

"Tome?" založila jsem si ruce na prsou a propalovala ho pohledem.

---

Na zlomek sekundy se na mě podíval a pak si zase přichytil postřelenou ruku a otočil se zpátky k silnici.

"Myslíš, že můžu jenom tak přijít do nemocnice a nechat se ošetřit? Asi těžko," ušklíbl se.

"Hned by se začali vyptávat a šťourat jak se mi to stalo a kdesi cosi, nebo ještě lepší, hned by to napráskali chlupatejm a ještě bych šel sedět," oklepal se Tom, co mu jeho zranění dovolilo.

"Asi si zapomněla, kdo jsem. Na mě by policajti čekali s otevřenou náručí," protočil oči.

Už už jsem se nadechovala k odpovědi, ale znovu se na mě otočil.

"Takže ne, do nemocnice nejedeme," řekl takovým rozhodným tónem, že jsem se vzdala jakýchkoliv možnostem vzdoru.

Chvíli bylo ticho. Ani jeden z nás neměl co říct. Já jsem se vzpamatovávala z dalšího šoku, který jsem s ním zažila a tak nějak jsem tušila, že to nebude asi ani poslední.

Pohledem jsem zase zabloudila k němu a všimla si, že má pistoli položenou na klíně. Pousmála jsem se. Určitě jí má odjištěnou, stačil by jeden neopatrný pohyb a ups Tom by nebyl chlap ale princezna, ušklíbla jsem se ďábelsky.

"Ehm, tu pistoli nebudeš chtít uklidit?" zeptala jsem se nevinně, ale na něj to očividně neplatilo.

Pohledem "nevěřím ti ani slovo" se na mě krátce podíval a pak uhnul.

"Nejdřív ses pistole bála a teď mi nabízíš, že jí uklidíš?" podvedl obočí.

"Nenabízím, jenom se divím, že jí nechceš uklidit, protože..ehm mohla by se třeba stát nehoda a…," nechala jsem vyznít do prázdna, skousla jsem si ret a čekala, až mu to dojde.

Pár sekund jsem čekat musela, ale pak jsem si všimla, jak nakrabatil čelo, vydechl jako býk a střelil po mě pohledem.

"To jsou blbý fóry," zavrtěl hlavou.

"Ale lekl ses?" utahovala jsem si z něj.

Jenom zle zasyčel a tím naše konverzace na několik minut zase skončila. Našpulila jsem rty, jako vždycky když mi něco nedalo a musela jsem o tom přemýšlet.

Co chce teda dělat? Jet do mého hotelu fajn, to vím. Nečeká doufám, že mu já sama budu tu ruku ošetřovat že ne? Nejsem žádnej doktor.

Trhla jsem s sebou, když mlaskl a podchytil si zraněnou ruku víc. Všimla jsem si, že látka jeho trika se víc a víc barví do ruda. Bože můj. Jestli mi tady zkolabuje za volantem, co já budu dělat?

Slyšela další jeho naštvané pomlasknutí.

"Tak se ptej," vybídl mě.

"Cože?" nechápala jsem.

"Neznám tě sice dlouho, ale i za tu chvíli co tě znám, vím, že moc dlouho zticha nevydržíš a určitě ti v hlavě šrotuje milion otázek nemám pravdu?" pousmál se, ale jeho poloúsměv se změnil v bolestný úšklebek.Vzdychla jsem. Bylo mi to líto chudáčka.

"Co chceš dělat?" využila jsem jeho nabídky a ptala se.

"Jedeme k tobě do hotelu, mám známého doktora, zavolám mu snad mi pomůže. Ještě nikdy mě ve štychu nenechal, snad nenechá ani dneska. A jestli jo, tak je mrtvej muž," zatvářil se zákeřně.

Jenom jsem pokývala hlavou. Tohle myslel doslova.

"Spíš bych řekla, že mrtvej muž budeš dřív ty než on, když tě nikdo neošetří," připomněla jsem mu, že na tom není nejlépe.

"To se uvidí," odfrkl si a prudce zatočil a hned na to bolestivě zavyl.

"Sakra," zaklel.

"Jak si myslel to nikdy mě ve štychu nenechal? Ono už někdy bylo nějaké předtím?" zajímala jsem se.

"Jistěže, jednou to odnesla noha a podruhé ruka, ale ta co dneska," vyjmenoval mi své předchozí postřelení.

"A co ty? Kolikrát si byla postřelená?" zasmál se.

"Nikdy jsem neměla zlomenou ani nohu," pokrčila jsem rameny. Asi jsem ho pobavila, protože se zasmál.

Pak už jsem ani neměla náladu se na nic ptát. Vsadím se, že on už má všechno beztak do puntíku naplánované. Mafiáni vždycky musí mít plán B. A když nevyjde ani ten tak plán C.

Za necelé dvě hodiny, kdy jsme spolu prohodili vždycky jen tak pár slov, už jsme projížděli římskými ulicemi.

"Je to ten velký, snobský hotel kousek od centra že?" optal se.

"Jo, přesně ten, máš dobrou paměť, na to že jsi mě sem jenom jednou doprovázel a pak si zmizel," konstatovala jsem.

"Já mám talent na tolik věcí, ani netušíš," dělal ramena.

"Super, ale teď mi je vyjmenovávat nebudeš že ne?" ušklíbla jsem se. Usmál se zase tím svým pohledem a pod vousy si zamumlal, že na to jednou stejně dojde.

Dělala jsem, že jsem ho neslyšela.

"Napadá mě, můžeš zajet do podzemních garáží, odtud se dostanem rovnou k výtahům a nikdo nás neuvidí přicházet," navrhla jsem mu a čekala jsem, že ocení můj skvělý plán. Protože hlavními dveřmi si to tam nakráčet nemůžeme.

Čekala jsem pochvalu a on se na mě místo toho podíval jak na blázna.

"No co je? Co se ti zase nelíbí? Snažím se vymyslet, jak tě propašovat nahoru," bránila jsem se.

"Ok, nápad oceňuju, ale musíš se ještě hodně učit, v takový podzemní garáži v takovém hotelu jako je ten tvůj, stojej pěkně drahý autíčka a to znamená co?" mrknul na mě.

"Nejsem tady ve škole, aby ses mě takhle blbě ptal," ušklíbla jsem se.

"To znamená, že je tam kamera na každém rohu, možná i tam kde si myslíš, že není, tak přece jenom je," objasnil mi svou skvělou teorii.

"No a jak se tam teda chceš dostat?" čekala jsem na jeho skvělej nápad.

"To musím ještě vymyslet," zazubil se.

"Teď se hlavně musíme zbavit auta. Není zrovna v nejlepším stavu," ušklíbl se.

To teda rozhodně nebylo. Vysypané sklo u několika oken a stopy po střílení. Opravdu jsme byli nenápadní.

"Ale nemůžeš ho nechat zase někde daleko," mínila jsem.

"Ztratil si dost krve musíš už být zesláblý," podívala jsem se na něj soucitně.

"Nerad to říkal, ale musím s tebou souhlasit. Učíš se rychle," mrkl na mě a pousmál se.

Dee :-*