Sometimes dreams become real *22

Hůů jsem se do toho nějak dala! Tahle kapitola se psala jako po másle :-*

Ráno mě probudilo pípnutí smsky. Zabručela jsem a poslepu jsem se natáhla po mobilu, položeném na nočním stolku. Rozlepila jsem oči a zaostřila je na zprávu.

"Dobré ráno lásko, doufám, že jsi se hezky vyspala. Jedu teď do studia ale už se nemůžu dočkat, až tě odpoledne uvidím, B."

Usmála jsem se. Tomu říkám, krásné probuzení. On je prostě zlatý.

Přetočila jsem se na druhou stranu postele, která už byla prázdná. Docela jsem si oodechla, neměla jsem náladu Lucase vidět.

Vstala jsem z vyhřáté postele, prohrábla si vlasy a mrkla kolik je hodin. Bylo pár minut před sedmou, měla jsem ještě dost času, abych se i v klidu nasnídala.

---

Automaticky jako každé ráno jsem si zapnula televizi, dala vařit vodu na čaj a vytáhla si z lednice jogurt. Usadila jsem se na vysoké židličce u stolu přímo naproti televizi a sledovala ranní novinky ze světa. Lžičkou jsem se rýpala v jogurtu a doufala, že dnešní den v práci rychle uteče.

Bylo až neuvěřitelné, jak jsem se nemohla dočkat odpoledne, až Billa uvidím.

Za ten jeden víkend jsem si na něj tak moc zvykla, že každá hodina bez něj nestála za nic. Až tak jsem na něm byla závislá.

Prázdný kelímek od jogurtu jsem hodila do koše, televizi vypnula dálkovým ovládáním a s hrnek voňavého čaje jsem se vydala nahoru do ložnice, vybrat si něco na dnešní den na sebe. Chtěla jsem se Billovi odpoledne líbit.

Opravdu dlouho jsem stála před otevřenou skříní a nevěděla, co si obléknout. Otočila jsem se k oknu, kde ještě drobně poletoval sníh. Naštěstí se to na ulici moc neudrželo a hned to zase roztálo.

Ale zima tam byla. Čemu se taky divit, když za dva týdny jsou Vánoce že?

Nakonec jsem se rozhodla pro odrbané džíny s dírami, světle růžový svetřík a šedou kabelku. Tak a ještě k tomu vybrat ty správně boty, otevřela jsem skřín kde jsem měla uskladněné boty.

Povzdechla jsem si, žádné kozačky se mi brát nechtěly. Tak jsem po chvilce přemýšlení přece jenom sáhla po vysokých šedých lodičkách a světle růžovou mašlí která perfektně ladila k růžovému sveříku. Vím, že jsem blázen, ale přeci jenom jedu autem až do práce a pak do té restaurace, kde se máme sejít, tak snad nezmrznu.

Když jsem se oblékla, byl už nejvyšší čas vyrazit. V rychlosti jsem ještě naházela do kabelky mobil, peněženku a klíče, hodila přes sebe slabou zimní bundu a pádila do garáže.

Bylo přesně osm, když jsem vystupovala z výtahu z budově kde pracuji. Usmála jsem se na recepční Moniku, která na mě hned zběsile mávala, abych k ní přišla.

"Dobré ráno, co se stalo, že máš takovou dobrou náladu?" usmála jsem se na ní, když jsem přišla blíž.

"Tohle před pár minutami přišlo pro tebe," postrkovala přede mě vázu, ve které byla ohromná kytice.

"Pro mě?" překvapeně jsem otevřela pusu, ale pak jsem si hned vzpomněla na Billa. Určitě to musí být od něj. Od koho taky jiného, že? Lucas mi kytku nedal ani neposlal snad nikdy, ušklíbla jsem se.

"Je tam vzkaz," radila mi Monika a strkala kytici blíže ke mně. A opravdu mezi květy byla zastčená maličká obálka. Opatrně, abych kytku nijak neponičila jsem ji vyndala a vytáhla malou kartičku se vzkazem.

"Děkuju za úžasný víkend. Bill" Usmála jsem se a dívala se na krásnou kytici. Víkend byl úžasný, ale Bill ještě víc.

"Od Lucase že?" vyzvídala Monica. Jen jsem se pousmála a lehce kývla. Nemusím jí vysvětlovat, že jsou od mého milence.

"Jsou krásné," rozplývala se nad kyticí Monika.

"To ano, má vkus," řekla jsem si spíše pro sebe ale Monika hned horlivě začala přikyvovat hlavou.

"Já mít takového chlapa," povzdechla si.

"Vezmu si to do kanceláře," rozhodla jsem a chytla jsem vázu s kyticí.

"Jasně, vždyť je tvoje," usmála se na mě Monika.

"Jinak pošta žádná?" otočila jsem se na ní a nakukovala zpoz listů kytky.

"Ne ne dneska nic nepřišlo," zakroutila hlavou a natáhla se po zvonícím telefonu.

Položila jsem kytici na desku stolu ve své kanceláři a první co jsem udělala, bylo že jsem otevřela okno. Byl tu opravdu špatný vzduch.

Sedla jsem si za stůl a vytáhla mobil, abych Billovi poděkovala za kytku. Z rychlosti jse vyťukala zprávu, zapnula počítač a dala se do práce. Snad to rychle uteče.

Bylo za pět minut 5 když jsem zarkovala u restaurace, kde jsme se měli s Billem sejít. Všimla jsem si na parkovišti jeho auta, takže už tu byl. Vletěla jsem do restaurace a všimla jsem si ho vzadu u stolu pro dva.

Už zdálky se na mě usmíval svým odzbrojujícím úsměvem a mě se hned rozbušilo srdce, jen jsem ho viděla. Vstal, když jsem k němu došla, aby mě mohl políbit. Objala jsem ho kolem pasu a vychutnávala si jeho polibky. Začínám na nich být závislá. Po chvíli když už jsme oba dva potřebovali kyslík jsem se do něj odtáhla a nadechla se jeho vůně, která visela ve vzduchu.

"Jaký si měla den?" zeptal se a očima mě neustále propaloval.

"Vpodstatě nudný a zdlouhavý až do teď," usmála jsem se.

"Nebude divné po jednom víkendu říkat, jak moc jsi mi chyběl?" zašeptala jsem.

"Myslím že určitě ne, jsem na tom úplně stejně," vydechl a jeho oči na něj prozradily, že mluví pravdu. Zářily jak třpytící se hvězdičky na nočním nebi.

"Posadíme se nebo tady budeme stát?" zeptal se se smíchem.

"Jo to bychom asi mohli," ušklíbla jsem se a sedla si naproti němu.

"Nevadí, že už jsem nám objednal? Všimnul jsem si, že máme ve směs podobné chutě," uculil se.

"Jasně že ne," přikývla jsem a nechala si od Billa nalít skleničku vína.

Pak si odkašlal a několikrát si přejel jazykem po rtech a mě bylo jasné, že mi chce něco říct.

"Víš napadlo mě, že bych tě rád seznámil s mým bratrem," začal Bill a já na něj vytřeštila oči.

"A co mu jako řekneš? Že spolu podvádíme mého přítele? To přece nejde Bille," zavrtěla jsem hlavou nad jeho nápadem.

Viděla jsem, že se nadechl aby něco řekl, ale ještě jsem mu skočila do řeči.

"Ne že bych tvého bratra nechtěla poznat, ale postě je to divné," pokrčila jsem rameny a napila se vína.

"Nemysli si, že bych mu představoval kde koho, ale moc pro mě znamenáš a...," nedořekl protože mu zazvonil mobil.

Vytáhl svůj drahý mobil z kapsy a podíval se na jméno volajícího a hned ke mně zvedl pohled.

"Lucas," zašeptal a naznačil mi, abych byla potichu jako myška. Jen jsem němě přikývla.

Odkašlal si a přijal hovor.

"Ano?" řekl svým sexy hlasem, který jsem zbožňovala. Pohledem putoval po všem možném po stole ale ani jednou se nepodíval na mě. Radši, ještě bych se začala smát a Lucas by to mohl slyšet.

"Jo aha a kdy?" olízl si Bill plné rty a to hned upoutalo mou pozornost. Nemohla jsem se dočkat, až se těch jeho měkkých polštářků znovu budu moc dotknout.

"Dobře zítra tedy?" nakrčil Bill čelo a podrbal se na bradě.

"Fajn, takže v sedm počítám s tím, jo taky se těším," pousmál se a ukončil hovor. Pak se hned svým pohledem zabodl do toho mého, zhluboka se nadechl a vydal takový vtipný bublavý zvuk.

"Tak právě mě k vám pozval Lucas zítra na večeři."

Dee :-*