Attractive danger *09

Uff, tak jsem to tak tak stihla. Předem se omlouvám, za kratší díl, ale valím koukat na DSDS! :D Jsem zvědavá, kdo se tam z té šestice dostane! A taky se moc těším na vaše komentáře k téhle kapitole! A příště vám to určitě vynahradím delší kapitolkou! :-*

Doufám, že se Vám bude líbit, tuhle zápletku plánuju už delší dobu!

Od té chvíle, co jsem nasedla, on šíleným způsobem vyjel z garáže a vyrazil po dálnici směrem na letiště, ani jeden z nás nepromluvil ani slovo.

Pořád mi vrtal hlavou ten náš skoro polibek. Vždyť byl už tak blízko.

---

Tak proč uhnul proboha? Co mu brání? Je v tom jiná nebo spíš jinej? Ušklíbla jsem se v duchu nad představou Toma gaye.

Koutkem oka jsem si všimla, že si mého ušklíbnutí všiml a loupnul po mě pohledem, než ho hned zase stočil na silnici před sebou.

Po chvíli už jsme se blížili k letišti, Tom sjel z dálnice výjezdem vedoucím na letiště a znovu po mě mrknul pohledem a odkašlal si.

Tak to mi asi bude chtít něco sdělit, když si to na odkašlal, pomyslela jsem si a čekala, co z něj vypadne chytrého.

"Ehm tady v peněžence mám založenou letenku pro tebe," trochu se nadzvedl a sáhl si do zadní kapsy džínů a podal mi ji. Hm, byla ještě teplá, bylo první co mě napadlo, když jsem si jí od něj brala.

"To už si mi stihl koupit i letenku?" divila jsem se.

"Zatím je jen zarezervovaná," pokrčil rameny.

"Aha," bylo jediné co jsem mu na to odpověděla a otevřela jeho peněženku, která byla opravdu penězi nabytá.

"Rád u sebe nosíš tak velkou hotovost?" podívala jsem se na jeho profil, když se soustředil na řízení.

"Já se nemusím bát, že by mě chtěli okrást a i kdyby nemyslíš, že já bych se jim ubránil?" otočil se na mě na chvíli pobaveně.

"Přímo před tebou v té malé přihrádce mám zbraň," dodal a pohled vrátil k silnici.

Ani jsem nedutala a s vytřeštěnýma očima jsem sledovala přihrádku před sebou. Zbraň? Polkla jsem. Ta to je na mě opravdu silné kafe. Už abych byla v letadle.

Z nadité peněženky jsem vyndala složený papír na rezervaci letenky.

Letmo jsem přes papír přejela očima, nechala si ho na klíně a chystala se peněženku zavřít, ale něco upoutalo mojí pozornost. Malá fotka v rohu jeho peněženky.

Byl na ní Tom s nějakou dívkou. Oba se usmívali a on jí držel kolem ramen.

Loupla jsem po něm nenápadně pohledem, ale naštěstí se věnoval řízení a ne tomu, co dělám.

Teď už mi jeho ranní chování dávalo logiku. Proto se odtáhl. Má přítelkyni.

Je opravdu hezká musela jsem uznat, když jsem stále civěla na jejich fotku.

Hnědovlasá s upřímnýma očima a milým úsměvem.Vypadali, že jsou spolu šťastní. Bylo jim to vidět na očích.

Zaklapla jsem jeho peněženku, aby mu nebylo nápadné proč mu do ní pořád civím a bez řečí k němu natáhla ruku a podávala mu ji nazpět.

Ani ke mně nevzhlédl, chňapl po peněžence a vrátil ji do své kapsy.

Snažila jsem se nemyslet na to, že jenom kousek ode mě je nabitá zbraň a taky na to, jak jsem se parádně před Tomem předvedla jako nějaká děvka, která ho chce sbalit.

Kdybych jenom tušila, že někoho má, ale neměla jsem nejmenší tušení. Podívala jsem se z okýnka ven a soustředila se na okolní krajinu.

V dálce před námi už bylo vidět letiště.

V duchu jsem si nadávala všemožnými nadávkami, jak jsem hloupá a pitomá a ani jsem si nevšimla, jak se Tom začal nervózně dívat do zpětného zrcátka.

"Sakra," zaklel po chvíli s očima upřenýma stále do zrcátka.

"Co se děje?" otočila jsem se na něj a odpovědí mi byl výstřel, který zaduněl celým autem. Autem ve kterém jsme seděli. Tomovým autem.

"Doprdele," zaklel Tom.

"Našli nás?" pípla jsem a strachy jsem byla bez sebe. Otočila jsem se na Toma a čekala od něj nějaký zázrak.

Už jsem si tak trochu zvykla, že nás vždycky z každého průseru dostane.

"Už to tak vypadá," procedil Tom skrz zatnuté zuby, když se ozval další výstřel a tentokrát už to odneslo zadní okénko.

Lekla jsem se a prudce se otočila dozadu, abych ještě viděla sypající se sklo a černý land rover, ze kterého na nás bočím oknem stříleli.

"Skloň hlavu," rozkázal mi. Poslušně jsem udělala, co mi nakázal a strachy jsem se třásla. Myslela jsem, že takovéhle věci, se dějí jenom v televizi, ale jak je vidět, tak jsem se spletla.

Slyšela jsem jak se nasupeně nadechl, přeřadil a rozjel se takovou zběsilou jízdou, že jsem strachy zaryla nehty do kožené sedačky.

"Změna plánu, na letiště se nejede," slyšela jsem ho zamumlat, sklonila jsem hlavu ještě více do sedačky a zavřela oči. Nehty jsem vší silou zarývala do drahé sedačky, když kolem nás hvízdaly letící kulky.

Dee :-*