Attractive danger *08

Ještě jedna omluva, že to tak trvalo :-/ Opravdu tenhle týden jsem vždycky přišla unavená domů a neměla jsem vůbec chuť psát. Jedno pozitivní to má, na další díl budete čekat o den méně :D:D:D Ale tenhle díl jsem si fakt užila :-) Doufám, že si ho užijete stejně a tááááákle moc se těším na vaše ohlasy.

Aniž by mě Tom musel budit, vzbudila jsem se těsně nad ránem. Promnula jsem si oči, a zamžourala k velkému oknu. Venku bylo ještě šero. Že bych se vzbudila tak brzy? Hmátla jsem po mobilu, který jsem měla položený vedle postele a opravdu bylo pár minut po čtvrté ranní.

Uff, žuchla jsem s sebou zpátky do peřin. Ani trochu se mi nechtělo vstávat. Stejně mě Tom ještě nebudí, tak ještě vstávat nemusím.

---

Jen co jsem na to pomyslela, uslyšela jsem vrznutí dveří a hned na to se v nich objevila Tomova hlava. Pohled jsem nasměrovala ke dveřím a ospale mu zamávala. Překvapeně zamrkal, když si všiml, že už jsem vzhůru.

"Už jsi vzbuzená?" zvedl obočí v údivu.

"Myslel jsem, že tě budu muset tahat z postele," uchechtl se a vešel do pokoje. Už byl oblečený v džínech a černém tričku.

"To by se ti líbilo co?" ušklíbla jsem se a nohu, která mi vykukovala zpod peřiny pod ní zase rychle schovala.

"Kvůli tomu jsem ani nemohl dospat," zacukroval.

"V kolik musíme vyrazit?" protáhla jsem se a zívla. Všimla jsem si jak jeho pohled hned padl na má prsa, která, když jsem se protáhla v jeho tričku ještě více vynikla. Všimla jsem si, kam jeho pohled padl a hned si tričko popotáhla, aby mi tak moc neobepínalo prsa.

"Ehm..myslím, že nejpozději za hodinu," trhl hlavou a podíval se mi do očí.

"Tak s sebou hejbni," otočil se k odchodu a mezi dveřmi se ještě zarazil.

"V lednici si vezmi něco k snídani, jdu zatím ehm..připravit auto," pokýval hlavou a už za ním zaklaply dveře.

"Fajn," povzdechla jsem si a vstala z vyhřáté postele.

Když už jsem byla umytá a oblečená, sešla jsem po schodech dolů a rozhlížela se, kterým směrem by asi mohla být kuchyně. Včera mi to Tom jaksi nesdělil a dneska už vůbec ne.

Nakoukla jsem do prvních dveří a tam byl obývací pokoj, který jsem jako jediný tady dole znala. Z něho vedly dveře přímo na terasu, kudy jsme se včera dostali do domu.

Zkusila jsem tedy druhé dveře, které vedly do delší chodby.

A vida ne jejím konci se nacházela moderní prostorná kuchyň, která se jen blýskala čistotou.

Přejela jsem po desce stolu a na bříšku prstu mi nezůstalo ani smítko. Vsadím se, že tady Tom sám zaručeně neuklízí, na to je určitě moc líný.

Po chvilce rozhlížení jsem otevřela velkou lednici a nestačila se divit, kolik jídla v ní bylo. Jak pro armádu. Nechce se mi věřit, že tohle všechno Tom sní sám.

Prohrabávala jsem se jídlem, až jsem našla několik ovocných jogurtů. Sváděla jsem boj jestli malinový nebo jahodový, ale nakonec jahodový vyhrál. Sedla jsem si k naleštěnému stolu který tvořil takový ostrůvek u linky. Otevřela jsem víčko jogurtu a teprve teď mi došlo, že by k tomu bodla ještě lžička. Povzdychla jsem, vstala od stolu a začala otevírat všechny možné přihrádky, kde by asi mohly lžičky být. Šuplíky, kde jsem příbory předpokládala, byly prázdné.

Stoupla jsem si na špičky a otevřela horní poličku nad dřezem, kde jsem konečně objevila příbory přehledně srovnané v příborníku. Tak na takové místo bych je já v životě nedala.

Jen co jsem snědla pár lžic, objevil se v kuchyni Tom. Mávla jsem mu lžičkou na pozdrav a dál si pochutnávala na jogurtu. Jen povytáhl koutek úst v poloúsměvu, zamířil k ledničce a vyndal džus. Sáhl pro skleničku a s ní i s džusem si sedl naproti mně. S plnou pusou jsem ho sledovala, jak si džus nalévá do sklenice. Už si zvedal sklenici k pootevřeným ústům, když si všiml mého pohledu.

"Ach, chceš taky?" došlo mu.

"Ráda bych," pousmála jsem se a sledovala, jak si povzdychl a vstal, aby mi došel pro skleničku.

Dala jsem si další sousto jogurtu do úst a za chvíli už jsem ucítila za svými zády blízkost jeho těla, následovanou jeho podmanivou vůní, která mi brala dech, už ten den, kdy jsem ho potkala.

Schválně se natáhl přes mé rameno a postavil sklenici přímo přede mě.

Cítila jsem, jak se svým pevným břichem opřel o má záda. Natočila jsem hlavu trochu na stranu a až jsem se lekla, jak moc blízko byla jeho tvář té mé. Srdce se mi rozbušilo ani jsem si nevšimla kdy.

Polkla jsem a jediné, na co jsem se zmohla, bylo zírat do jeho oříškových očí, lemovaných dlouhými černými řasami. Zamrkal jimi a olízl si své plné rty špičkou jazyka. To upoutalo můj pohled na jeho plné růžové polštářky, které podtrhovala černá kulička ve spodním rtu.

Pohledem jsem si prohlédla jeho baňatý nos, jehož špička trochu čněla povýšeně nahoru, ale k němu to sedělo. On se taky kolikrát povýšeně choval.

Znovu si ovlažil své dokonalé rty a jeho pohled spočinul na těch mých. Och bože, polkla jsem tak hlasitě, že to snad musel slyšet i Tom.

Jeho oči pomalu vzhlédly z mých rtů zpátky do očí, nemohla jsem si nevšimnout, jak se vzdálenost mezi námi postupně zkracovala. Nahnula jsem hlavu ještě blíže k němu a přivřela oči, už jsem úplně cítila jeho horký dech na svých tvářích.

Čelem se lehce opřel o mé a já už jen čekala na ten okamžik, kdy se svými rty dotkne těch mých.

Netrpělivě jsem našpulila rty a žádný polibek stále nepřicházel. Tom si nahlas povzdychl a ucítila jsem, že ode mě poodstoupil.

"Ehm, dopij to a musíme vyrazit," zamumlal, podrbal se na bradě a kvapně odešel z kuchyně.

Překvapeně jsem zamrkala. Co to mělo být? Zrovna o něm bych neřekla, že bude tak úzkoprsý a vycouvá, než aby mě políbil, jak se patří. A to si říká mafián.

Zakroutila jsem nad ním hlavou, nalila si plnou skleničku džusu, na ex jí vypila a vydala se nahoru pro své věci, když už chce Tom vyjet.

Pomalu jsem šla po schodech nahoru a přemýšlela, jak se teď mám k Tomovi chovat po tom fiasku v kuchyni. Asi jsem moc tlačila na pilu, přemýšlela jsem. Ale přišlo mi, že on je na tom úplně stejně jako já. To jsem se zase jednou spletla, posmutněla jsem.

Vešla jsem do ložnice, ve které jsem spala a vzala si své věci a vydala se za ním do garáže. Otevřela jsem dveře, které jsem tušila, že vedly do garáže. Hned se mi naskytl pohled na celý Tomův vozový park. Wow. Čekala jsem dvě, tři auta ale tady v té garáži, která se podobala spíše hangáru, jich bylo rovnou šest. A každý jiné luxusní světové značky. Ale samozřejmě jen těch nejlépe znějících značek. Rozhlížela jsem, po jeho soukromém vozovém parku, když sportovní Audi, stojící nejblíže výjezdu zablikalo. Stiskla jsem kabelku pevněji a vyrazila k němu. Přejela jsem obdivně dlaní po nablýskané kapotě a mířila na místo spolujezdce. Otevřela jsem si dveře, sklonila se a nastoupila.

"Tak můžeme?" zeptal se netrpělivě a nastartoval.

"Jasně," snažila jsem se mu nenuceně odpovědět. Fajn, tak budeme dělat, že se nic nestalo. Vždyť se taky vlastně nic nestalo že?

Dee :-*