Attractive danger *07

Ach nesnáším, když nejdřív nevím o čem psát a pak se ne a ne v tom psaní zastavit! :D:D:D:D Psala jsem to asi od dvou a s přestávkama až do teď. Doufám, že se Vám díl bude líbit jako ty předchozí! Moc a moc děkuju za komentáře, ani nevíte jak to člověka potěší a hned má pak větší chuť do psaní! :-* DĚKUJU ♥

Když za Tomem zaklaply dveře od koupelny, docela jsem si oddychla. Být tady ještě o pár minut déle, asi bych ho stáhla k sobě do vany. Musím uznat, že měl přece jenom pravdu. Pohled na jeho nahé tělo by mě opravdu v klidu nenechal. Moc dobře o sobě ví, jak moc přitažlivý je a využívá toho. A to tak že hodně.

---

Povzdychla jsem si. Stejně nemá cenu to řešit. Zítra už budu kdo ví kolik set kilometrů daleko. A kdybychom se spolu vyspali dobrotu by to nepřineslo, právě naopak. Dovedu si představit, že na něj bych opravdu těžko zapomínala.

Umytá už jsem byla, díky tomu sprcháči, který jsem tady našla už jen mi zbývalo umýt si pořádně vlasy. Natáhla jsem se na poličku pro šampon, který mi Tom přinesl. Přitom jsem se ale zadívala na černé tričko, které mi půjčil jako pyžamo. Skousla jsem si ret a pousmála se.

Šampon jsem položila na vanu, oklepala si ruce, abych si svůj noční úbor moc nezamokřila a znovu se natáhla na poličku pro tričko. Opatrně jsem ho roztáhla, abych si ho mohla prohlédnout. Černé s bílými nápisy. A ještě dost dlouhé na to, abych z něj měla téměř noční košili.

Odolala jsem pokušení si k němu přičichnout a složila ho zpátky na poličku. Namydlila jsem si pořádně vlasy, promasírovala jsem si tím perfektně i hlavu a spláchla mydlinky z vlasů. Přesně tohle jsem potřebovala dokonalou koupel.

Z vany se mi sice vylézat ještě nechtělo, ale voda už začala pomalu chladnout.

Osušila jsem se do sněhobílé osušky a oblékla se do Tomova trička. Hned jak jsem se nadechla, do nosu mě udeřila jeho vůně. Páni. To se mi to bude ale spát celou noc obklopená jeho vůní. Já z něj snad doopravdy neusnu. Přitáhla jsem si límec trička, nadechla se a vůně ještě zintenzivnila.

Prohlédla jsem se ve velkém zrcadle, které také v koupelně bylo a opravdu mi konec trika sahal někam těsně pod zadek. Takže trochu kratší noční košilka. A jelikož Tom říkal, že má pokoj na druhé straně chodby a já mám koupelnu hned v pokoji, ani si pod triko nemusím brát kalhotky.

Vlasy jsem si smotala do malého ručníku, o který jsem se ve vaně předtím opírala a přemýšela jestli tady má Tom fén. Když půjdu spát s mokrými vlasy, ráno je budu mít vlnité.

Osušku jsem dala na topení, aby proschla a své oblečení vzala do ruky. Ještě jsem si v zrcadle urovnala ručník smotaný do turbanu na vlasech a vyšla z koupelny. Nohou jsem za sebou zavřela dveře a v tu chvíli jsem ztuhla a zírala na Toma sedícího na mé posteli.

Myslela jsem, že když vyšel z koupelny odešel k sobě, ale že tady bude sedět, to jsem opravdu nečekala.

"Tome? Co tady ještě děláš?" zeptala jsem se překvapeně a zůstala stát v bezpečné vzdálenosti od něj. Zvedl pohled od země, kam se celou dobu díval a podíval se na mě. Polkla jsem a instinktivně jsem si jeho tričko, snažila stáhnout ještě níž, protože mi došlo, že jsem si pod něj nevzala kalhotky.

Nepočítala jsem s tím, že tu jaksi ještě bude.

V jeho pohledu bylo najednou něco jiného, než když odcházel z koupelny. Chyběla tam ta jeho sebejistota a sebevědomí, kterým vždycky překypoval.

"Já jen.." povzdechl a znovu sklopil pohled.

"Jen co?" udělala jsem krok blíž k němu. Nějak se mi to nelíbilo. Že by ho tak najednou přepadl nějaký splín?

"Stalo se něco?" popošla jsem až před něj a zakázala si koukat na jeho obnaženou vypracovanou hruď, která vykukovala z pod ne zrovna na pevný uzel zavázaném županu.

"Ne, jen prostě..," olízl si vyprahlé plné rty.

"Mrzí mě to. Mrzí mě, že ses do toho zapletla víš? Znovu ke mně zvedl pohled a kývl vedle sebe, abych se k němu posadila. Nedůvěřivě jsem se na něj podívala. Měl v tom být nějaký nemravný návrh? Pochopil můj pohled a jen protočil očima.

"Fajn," vydechla jsem a sedla si vedle něj na postel. Dávala jsem si pozor, abych neseděla nějak moc blízko něj. Jen by mě to zneklidňovalo a nemohla bych se soustředit, co mi vlastně vykládá.

"Normálně se vždycky snažím, aby se k tomu normální lidi nepřimotali, proto se vždycky scházíme v odlehlých částech města, ale dneska to prostě nevyšlo...," promnul si unaveně kořen nosu.

"Počkej ale...," zbystřila jsem.

"Chceš mi teda říct, že jsi tam měl s nima schůzku?" vyjela jsem na něj.

"Hlavně, žes mi tvrdil, že nevíš," vztekala jsem se, pustila jsem lem trika a založila si bojovně ruce na prsou.

"No a ty bys mi věřila a šla bys se mnou, kdybych to na tebe vybalil tam?" podíval se na mě se na mě se zdviženým obočím.

"No samozřejmě že ne," vyjekla jsem a automaticky si od něj ještě odsedla.

"No právě proto jsem ti to neřekl," ušklíbl se.

"Bojíš se mě?" střelil po mě svým smutným pohledem jako by zklamaně.

"Já..já nevím," řekla jsem mu po pravdě. Nejdřív mi řekne, že neví o co šlo a pak z něj vyleze, že tam měl s nima vlastně schůzku? A lidi prý zabíjí jen v tom nejnutnějším případě? Jasně jsem klidná. A opravdu se ho nebojím.

"Nikdy bych ti neublížil, musíš mi věřit," povzdychl a natáhl ze mě ruku. Ucukla jsem.

Zklamaně se na mě podíval a ruku stáhl.

"Tome, po tom co jsem se o tobě dozvěděla nemůžeš po mě chtít, abych ti věřila," řekla jsem potichu. I když jsem v hloubi duše prostě věděla, že by mi neublížil.

"S mafiány a zabijáky se jenom tak každý den nepotkávám," zakroutila jsem hlavou.

"Ještě když jsem sem odjížděla, připadalo mi, že můj život je nudný víš? A teď bych docela ráda tu nudu a stereotyp přivítala. Takže mi nezbývá než doufat, že mě zítra na to letiště skutečně odvezeš," dořekla jsem a střelila po něm pohledem.

"Máš moje slovo," díval se mi přímo do očí a i přesto přeze všechno, že byl mafián a zabiják, připadalo mi, že měl srdce a právě teď mi kousek z něho ukazoval.

"Nenechám je aby ti ublížili," ujistil mě znovu a pak pohledem sklouzl na má odhalená stehna. Přece jenom to triko nebylo až tak dlouhé. Cítila jsem horkost ve tvářích a nervózně si odkašlala.

"Ty mi asi neřekneš co jste tam měli řešit a co jsem přerušila že?" snažila jsem se odpoutat jeho pohled od mých stehen.

"Neřeknu, už jednou jsem ti říkám, čím míň toho víš, tím líp," znovu svůj pohled zabodl do podlahy.

"Takže už bych měl asi jít, za pár hodin už tě příjdu zase budit," pousmál se.

"Zítra bude louhý den," zamumlal si píš pro sebe a chystal se vstát, ale moje následují slova ho donutila zase si sednout.

"Absolutně netuším proč jsi mi dneska zachránil život, i když by pro tebe bylo stokrát jednoduší mě na místě odprásknout a proč mi chceš pomoct vypadnout ze země ale..ale děkuju," vysoukala jsem ze sebe.

Jen se pousmál a poposedl blíž ke mně ale tentokrát jsem si neodsedla. Čekala jsem co mi na to odpoví.

"Vždyť si říkala, že mi nevěříš," zamumlal a podíval se na mě překvapeně.

"To ano, ale asi mi nic jiného nezbyde," pokrčila jsem rameny.

"Neboj nezklamu tě," zvedl koutky úst do úsměvu a sklonil se ke mně. Najednou jako bych snad i přestala dýchat a jen čekala, co udělá. Podíval se mi zblízka do očí, až jsem se v těch jeho čokoládách málem utopila a pak mě k mému překvapení políbil jen na čelo. Trochu se odtáhl a pak se najednou zarazil a nakrčil čelo.

"Co se stalo?" zírala jsem na něj. Viděla jsem jak se odstín jeho očí změnil. Zalesklo se mu tam něco co jsem nedokázala identifikovat, bolest smutek nebo ošklivá vzpomínka?

"To není vůně toho sprcháče, který jsem ti přinesl," hlesl.

"Ne-e, ten jsem našla na vaně, ještě než jsi přišel," vyklopila jsem ze sebe.

"Aha, to by vše vysvětlovalo," zamumlal si jako by pod vousy a pak se beze slova zvedl a odešel.

"Tobě taky dobrou noc, Tome," řekla jsem si sama pro sebe.

Ještě chvíli jsem zírala na dveře, které se za ním zaklaply a přemýšlela nad změnou jeho chování v koupelně byl ještě za frajírka a pak najednou jako by se snad o mě bál či co.

A to co předvedl teď to už jsem nepobírala vůbec. Možná už byl taky jenom unavený. Byl to dlouhý den a zítra bude ještě delší, zívla jsem a zachumlala se do měkoučkých peřin.

Dee :-*