Sometimes dreams become real *21

Hula hula :D Tak si dáme další díllek co vy na to? :D

Hned jak Bill odešel, vrátila jsem se do ložnice a zkontrolovala ji centimetr po centimetru, aby náhodou Lucas nenašel byť sebemenší důkaz, co jsme tam s Billem celý víkend prováděli.

Postel jsem raději celou převlékla, prostěradlo i peřiny.

Koukla jsem se raději i pod postel, jestli tam nezůstal nějaký zapomenutý kousek spodního prádla nebo tak. Jeden nikdy neví a náhoda je svině. A obzvlášť v mém případě.

Nikdy jsem nikoho ještě nepodváděla, nevím, jak se v tom chodí, takže nechci nic podcenit.

Když jsem byla hotová s ložnicí bylo už skoro 7. Sešla jsem dolů do kuchyně a došlo mi, že bych mohla připravit nějakou tu večeři. Lucas bude mít určitě hlad.

---

Jenže jen co jsem otevřela lednici a zjistila, že je vlastně úplně prázdná, uslyšela jsem auto na příjezdové cestě.

Nervózně jsem si prohrábla vlasy. Takhle jsem se v životě ještě necítila.

Připadalo mi, že jen co Lucas vejde do dveří, pozná na mě, že jsem ho podvedla. Že mi to uvidí na očích nebo prostě, že to vycítí.

Najednou mě přepadli myšlenky, jako, že jsme nebyli dost opatrní, že nás třeba spolu někdo viděl, i když jsme prakticky byli celý víkend v domě.

Určitě nás museli vidět alespoň sousedi, věčně nemají co dělat a jenom šmírují co se děje okolo. Ach bože, povzdychla jsem si. Do čeho jsem se to namočila. Takhle to přeci dlouho nevydrží.

I kdybychom se to snažili táhnout dál, nic nevydrží věčně. Jednou by na nás Lucas stejně přišel. Vrátí se neočekávaně z práce a...

"Ahoj zlato," objevil se mezi dveřmi do kuchyně usmívající se Lucas.

"Ahoj," oplatila jsem mu pozdrav a snažila se nenuceně usmát. Opřela jsem se o kuchyňskou linku a pozorovala ho, jak s svlékal zimní kabát a pověsil ho na věšák v chodbě.

Srdce jsem měla až v krku a cítila jsem se celá nesvá. Opravdu nerada jsem ho podváděla, ale prostě náš vztah už nebyl takový jako býval.

Odcizili jsme se sobě a pak se objevil Bill. A já? Vím, že to zní jako kliše, ale asi jsem se do něj zamilovala. Znovu, dodala jsem si v duchu, když jsem si vzpomněla na starou zaprášenou krabici, plnou výstřižků a plakátu s ním.

"Jaká byla služební cesta?" zeptala jsem se nervozně, aby řekl nestála a abych se chovala jako vždy. Normálně.

"Znáš to, samé únavné konference a meetingy, pak dlouhá cesta domů," pokrčil rameny.

"Už jsem se ale těšil domů. Na tebe," dodal a usmál se. Polkla jsem a raději uhnula pohledem. Připadala jsem si hrozně.

"Nenudila ses tu celá víkend sama?" optal se a přišel až ke mně.

"Vůbec ne," odpověděla jsem po pravdě. Ani v nejmenším jsem se nenudila a hlavně jsem tu nebyla sama.

"Opravdu? Tak to jsem rád," zamumlal. Myslím, že by nebyl ani trochu rád, kdyby se dozvěděl kolikrát jsme se spolu s Billem stihli vyspat.

"Cítím, se totiž tak trochu vinný, když tě tu nechávám," zamrkal, pohladil mě po tváři a sklonil se, aby mě políbil na přivítanou. Ruce jsem mu položila na ramena a zlehla mu polibek opětovala. Necítila jsem ale nic z toho, co jsem cítila vždycky, když se Billovy rty dotkly těch mých.

Protože to ale ani zdaleka takové, jako když by mě políbil Bill. I jeden jeho letmý polibek mě dokázal rozproudit krev v žilách a vyvolat touhu po dalších a dalších. Políbil mě Lucas a nic. Vůbec nic.

"Nemusíš být," pousmála jsem se. Vypadalo to, že jsem opravdu dobrá herečka a on nic netuší. A jestli on má být vinný, co jsem potom já?

Pohladil mě po tváři a zadíval se mi do očí. Jen doufám, že v nich nemám napsáno podvedla jsem tě.

"Co kdybychom si dneska udělali hezký večer co ty na to?" zavrněl, chytil mě za boky a vysadil mě na linku. Dlaní mi chtěl odhrnout vlasy na stranu, aby měl lepší přístup k mému krku, ale v tu chvíli mi došlo, že přesně na té straně na krku mi Bill udělal značku.

Cukla jsem s sebou, jako když do ně uhodí, naklonila hlavu na stranu a nastavila mu tím tak druhou stranu krku.

Lucas jen pokrčil rameny, asi nevěděl jak si to má vysvětlit a sklonil své rty k mému krku.

Zhluboka jsem vydechla. Tohle by opravdu jen o fous a všechno by bylo v háji.

"Mm líbí se ti to?" zamumlal Lucas. Moje vydechnut si asi vyložil po svém.

"Ehm jo moc, ale dneska mi nebylo moc dobře víš?" odtáhla jsem ho od sebe.

"Hned jak jsem přišla z práce musela jsem si jít lehnout a teprve před chvíli než si přijel jsem se vzbudila," vymyslela jsem si takovou pěknu lež a ani jsem nemrkla.

Začínám v tom lhaní být nějaká zběhlá, pomyslela jsem si.

Ráno volala do práce a vzala jsem si volno, protože mi bylo opravdu strašně špatně a musela jsem zůstat v posteli. V posteli jsem sice zůstala, ale z úplně jiných důvodů.

"Ach ty moje chudinko," objal mě Lucas a přitiskl k sobě.

"Tak si jdi zase lehnout, ať se ti udělá lépe ano? Jen si udělám, něco malého k večeři a příjdu ti dělat společnost," pousmál se a políbil mě. Jen jsem se nechala políbit, ale neměla jsem pražádnou chuť mu polibek opětovat.

Jeho doteky a polibky mi najednou začali připadat nepříjemné. Toužila jsem jen po těch Billových. Pomalu jsem vyšla schody nahoru do ložnice, zavřela za sebou dveře a povzdychla si.

Nemůžu to takhle vést. Musím se co nejdříve rozhodnout a s Lucasem to ukončit. Nemůžu mu pořád do nekonečna lhát a vymýšlet si, že mi není dobře, jen abych se vyhnula jakýmkoliv intimnostem s ním.

Ta láska, kteoru jsem k němu cítila je nadobro pryč. Tedy jestli to vůbec někdy byla láska. Nikdy to nebylo tak moc silné jako to co cítím k Billovi. Každý jeho jediný pohled, polibek a já si připadám jak v ráji.

Sedla jsem si na voňavou čistě povlečenou postel a zavřela oči. Hned se mi vybavila Billova rozkoná tvář, jeho upřímné oči a rty k nakousnutí. Vzdychla jsem a jeho si do ustlaných peřin. Úplně jako bych ještě cítila, jak se mě dotýkal svými horkými dlaněmi, jak se dravě zmocnil mých rtů, naše roztoužená těla nalepená na sobě...

Dee :-*