Sometimes dreams become real *20

I když jsem dneska super mega unavená napsala jsem pro Vás díl :-* když jsem viděla, že se na něj těšíte :D

Víkend se vždycky tak neuvěřitelné táhl, když jsem byla doma sama a neměla do čeho píchnout. Ale tento víkend s Billem utekl tak neuvěřitelně rychle, že jsem ani sama nevěděla jak.

A tak je to se vším, když nás něco k smrti nudí čas se vleče pomaleji než želví tempo a když nás něco baví, čas letí, že ani nevíte jak.

Prakticky celý víkend jsme strávili v posteli mazlením a milováním, když nepočítám, že jsme v neděli večer měli hlad a byli si líní něco uvařit, a tak jsme zavítali do nedaleké restaurace.

Povzdechla jsem si a smutně se podívala na hodiny, které před chvíli ukazovaly dvě hodiny a teď najednou pět.

"Copak?" zeptal se Bill a dlaní, kterou mě dosud hladil po zádech mi přejel po tváři.

---

"Už je pět," zamumlala jsem a znovu smutně povzdechla.

"A za dvě hodiny je tady Lucas jako na koni," dodala jsem.

"Co se dá dělat," pokrčil rameny a přitáhl si mě, aby mě mohl políbit.

Usmála jsem si snažila se si co nejvíce užít jeho rtů. Dlaněmi jsem se opřela jeho hruď a trochu se na něm posunula, abych mu byla blíž.

"Ach bože, tvoje rty jsou tak moc návykové," zamumlala jsem mezi polibky a pohladila ho po neoholené bradě.

"Co teprve ty tvoje," uchechtl se a dlaněmi sjel po mých zádech na zadeček a pevně ho stisknul.

"Je možné, že už mám na tebe zase chuť?" zamrkal.

"Hm, řekla bych že asi jo, protože mě něco tlačí do…," nohy už jsem říct nestačila, protože se zasmál a povalil mě pod sebe.

Zaklonila jsem hlavu aby měl lepší přístup k mému krku a skousla si ret.

"Ach Bille. Bille!" vykřikla jsem, když mi silně skousl kůži na krku. Dlaněmi jsem mu zatlačila do hrudi a donutila ho se na mě podívat.

"Opovaž se ještě jednou, jak bych to pak asi vysvětlila hm?" podívala jsem se na něj káravě.

Usmíval je jak měsíček na hnoji a pokrčil rameny.

"No jak asi? Že sis za něj našla někoho lepšího, mladšího a výkonnějšího," zavrněl a už se po mě znovu sápaly jeho nenechavé ruce.

"Jo výkonnějšího jo?" zasmála jsem se, ale hned jsem ztuhla, když jeho dlaň vyjela po mém stehně až nebezpečně blízko k mému klínu. Podívala jsem se na něj, ale jen se uculil.

"Bille, asi bychom měli přestat, nebo se neudržím," zavzdychala jsem, když se svým rozkrokem, který se už hlásil o pozornost, otřel o můj.

"A jak se mám asi zbavit tohohle hm?" naklonil hlavu na stranu a založil si ruce na prsou. Uchechtla jsem se a ukázala na dveře od koupelny.

"Studená voda ti pomůže," olízla jsem si rty a sledovala jeho nasupený výraz. Odvalil se ze mě a sedl si na kraj postele.

Přitáhla jsem si deku a zakryla se s ní. Pozorovala jsem jeho záda a nohou do něj lehce šťouchla. Doufám, že se nenaštval, blesklo mi hlavou, do by mi tak scházelo. Nechtěla jsem, aby se naštval, jen nechci aby nás tu Lucas nachytal inflagranti. Kdo ví, co kdyby náhodou přijel dříve?

Deku jsem si přidržovala na prsou a zvedla jsem se do sedu. Přišoupla jsem se k němu a objala ho zezadu kolem pasu a dlaněmi přejížděla po jeho břiše.

"Ani nevíš, jak je mi líto, že náš prodloužený víkend už končí," zamumlala jsem a políbila ho na záda.

"Nějak moc jsem si zvykla na tvou přítomnost," řekla jsem popravdě.

"Ještě si ani neodešel a už teď mi chybíš?" opřela jsem si bradu o jeho rameno a čekala na jakoukoli jeho reakci.

Zhluboka se nadechl a pak zase vydechl. Natočil se ke mně a lehce mě políbil na rty.

"Byl to neskutečně krásný víkend," přejel si zuby přes spodní ret a pohledem sjel na mé rty, které ještě úplně tepaly od jeho vášnivých polibků.

Usmála jsem se a z jeho hřejivých čokoládových očí jsem mohla vyčíst, že všechno, co říkal byla pravda. Odkašlal si a přejel si jazykem přes rty, jako by chtěl ještě něco říct. Sledoval své propletené prsty a já čekala, co z něj ještě vyleze.

"Víš Adele, vím že to byl to sice jen jeden víkend, ale moc to pro mě znamenalo. Já..ehm vím, že je to hnusné vůči Lucasovi, ale prostě nechci, abychom skončili jen u toho jednoho víkendu," dořekl a podíval se na mě silou svého čokoládového pohledu.

"Bille," zašeptala jsem dneska už poněkolikáté jeho jméno.

"Nevyspala bych se s tebou a ani s tebou nestrávila celý tenhle víkend, kdybych k tobě necítila něco víc," řekla jsem a pohladila ho po ruce.

"Musíme si promluvit o tom, jak to s námi bude dál a to co nejdříve," stiskla jsem mu pevně dlaň.

"Jediné, čím jsem si jistá je, že tě nechci ztratit," schoulila jsem se do jeho náruče.

"Já tebe taky ne," obmotal kolem mě své paže a přitiskl k sobě.

"Jsem moc rád, že to cítíme stejně," zamumlal a políbil mě do vlasů.

"Máš zítra odpoledne čas?" natočila jsem k němu hlavu.

"Nevím, jak bych bez tebe vydržela celý den," posmutněla jsem.

"Teď jsem kvůli tobě docela dost flákal práci ve studiu," ušklíbl se a já jsem na něj vyplázla jazyk.

"Takže tam určitě budu muset zajít, ale doufám, že chvilku bych si najít přece jenom mohl," usmál se. Přes jeho rameno jsem si všimla, že na hodiny na stěně ukazují už skoro šest.

"Strašně nerada tě vyhazuju, ale už je skoro šest a co kdyby se náhodou vrátil dříve a…,"

"Já vím, chápu to," kývl hlavou.

"Jdu si jenom dát tu rychlou sprchu a půjdu," lípnul mi ještě letmou pusu než vstal a vydal se do koupelny.

Dívala jsem se za ním, jak přechází nahý do koupelny a nemohla jsem se vynadívat jeho malého zadku tak akorát na štípnutí. Skousla jsem si ret, že jsem si ho uměla vybrat. Ty široká záda a úzké boky. Schválně jsem si pohvízdla, tak aby to slyšel a odpovědí mi bylo jeho pobavené ušklíbnutí a zavrtění zadkem.

Když Bill zmizel v koupelně, došlo mi, že bych taky mohla vstát, obléct se a ustlat. Lucasovi by asi přišlo krajně nápadné, proč se v pondělí v 7 válím už v posteli, když nejsem nemocná nebo tak něco.

Bylo něco před půl sedmou, když se mi konečně podařilo se s Billem rozloučit. A že to šlo opravdu těžko.

"Ale teď už prosím běž ano?" políbila jsem ho naposledy a otvírala vchodové dveře. Bill se ale nenechal odbýt jen nějakou pusou a dveře zase nohou zavřel a opřel mě o ně.

"Bille," řekla jsem naoko naštvaně a zapřela se o jeho hruď, aby na mě svými rty nedosáhl.

"Já vím, já vím," pousmál se. Odstoupil, abych mohla dveře otevřít a ještě jednou se na mě otočil.

"Těším se na zítřek," zamumlal a za chvíli jsem z něj viděla už jen vzdalující se záda. Vyprovázela jsem ho pohledem až do té doby dokud nenasedl do auta. Zavřela jsem za sebou vchodové dveře a povzdechla. Teď se ještě hodit do klidu a předstírat před Lucasem, že jsem měla úplně normální nudný víkend. I když skutečnost byla rozhodně jiná a mnohem lepší.

Dee :-*