Attractive danger *05

Tááák další sobota a vaše pravidelná dávka mafiána Toma :-* Těším se na vaše komentáře. Každý moc potěší. :-)

"Jak to jako myslíš ty sám?" ignorovala jsem jeho pokyn, abych vešla a zeptala se ho.

Jen si pomlaskl a vešel první. Zůstala jsem stát se založenýma rukama na prahu dveří a sledovala ho jak přešel automaticky po tmě přes celý pokoj k baru.

Vzal do ruky první skleněnou láhev co mu přišla pod ruku, do skleničky nasypal pár kostek ledu a přilil tmavou tekutinu.

"Neodpověděl jsi mi," připomněla jsem mu a vkročila do pokoje.

"Je to můj dům," odpověděl ledabyle a upil ze své sklenice.

"Tvůj dům?" zalapala jsem po dechu a rozhlédla se kolem. Ono vlastně stačilo, že jsem dům viděla zvenku. A opravdu nevypadal chudě. Ba právě naopak. Luxus z něj přímo vyzařoval.

"Jo, co sis myslela? Že jsem se sem stihnul ještě dopoledne vkrást, abychom se pak mohli kde schovat?" ušklíbl se.

---

"Ne jen…," zamyslela jsem se.

"Proč jsme se tedy vloupali do tvého vlastního domu? Proč jsme nešli dveřmi?" nechápala jsem.

Slyšela jsem jeho uchechtnutí a pak se na mě otočil.

"Ty asi moc na kriminálky nekoukáš co?" ušklíbl se.

Zavrtěla jsem hlavou. Jak s naší situací proboha souvisí nějaké kriminálky?

"Tím myslím, že když nás někdo sleduje a jde nám po krku, nepůjdu přece hlavními dveřmi ne? To dá rozum. To bych mohl rovnou na dveře napsat, kam jsme se schovali," protočil oči.

Vypadá to, že se vyzná. Ale já se ve svých myšlenkách totálně nevyznám. Prakticky nic o něm nevím.

"Kdo vlastně jsi?" udělala jsem další krok k němu, ale stále jsem si udržovala bezpečnou vzdálenost.

"Takový dům si nemůže dovolit jen tak někdo. Patříš k nim?" vybalila jsem na něj přímou otázku a čekala na ni odpověď.

Znovu se napil, než si odpověděl, jako by si potřeboval promyslet svou odpověď.

"Jo i ne. Jak se to vezme," pokýval hlavou, promíchal tekutinu ve skleničce a položil jí na konferenční stůl.

"Dáš si taky?" kývl ke mně se svou skleničkou.

Jen jsem němě zavrtěla hlavou.

On je mafián? Polkla jsem. On mi klidně přizná, že je jeden z nich a pak mi nabídne pití? Dělá si ze mě srandu? Panebože, kam jsem se to dostala. Ani jsem nedutala a čekala jestli bude pokračovat. Ale vypadalo to, že se z tomu moc neměl.

Promasíroval si svaly za krkem, sundal si mikinu a odhodil jí na velký prostorný gauč.

Chtě nechtě můj pohled putoval po jeho těle, které bylo skryto už jen pod tenounkou látkou bílého tílka, které pevně obepínalo jeho vypracované tělo. O bože, polkla jsem. Jak může mít někdo tak dokonalé tělo. Jenom se ho dotknout a...

Proboha, měla bych spíš myslet na to, jak se dostanu zpátky do hotelu a na to, že by mi on sám klidně mohl ublížit, kdyby jenom trochu chtěl, nebo třeba i zabít a ne obdivovat jeho tělo, nadávala jsem si v duchu.

Ostražitě jsem ho pozorovala se založenýma rukama na prsou.

Podíval se na mě a ušklíbl se.

"Klidně se posaď, já ti neublížím," řekl jako by mi četl myšlenky a sám se na gauči rozvalil.

"Kdybych ti chtěl ublížit, udělal bych to už dávno a nezachraňoval ti krk," uchechtl se svému vlastnímu vtipu, ale mě moc do smíchu nebylo.

Sedla jsem si na maličký kousek gauče, co nejdál od něj.

"Nedopověděl jsi to," pobídla jsem ho.

"Jak to tedy je?" snažila jsem se z něj vymáčknout pravdu.

Zhluboka se nadechl a pozoroval skleničku s hnědou tekutinou na stolku.

"Víš je to složitý," povzdechl a promnul si čelo.

"A čím míň toho budeš vědět, tím lépe," pokýval hlavou a upil ze skleničky.

Už jsem se nadechovala k další palbě otázek, když se jeho pohled otočil na mě a já hned zmlkla.

"Ale tobě taková odpověď určitě stačit nebude že?" pousmál se.

Přikývla jsem.

"Jak už jsem ti řekl patřím k nim, k mafiánům,"řekl přímo a podíval se mi do očí. Asi čekal co to se mnou udělá, ale já už jsem si ten největší šok prodělala před chvílí, takže už to se mnou tak nehnulo, jak on asi očekával.

"Jsi relativně v klidu, na to že jsem ti řekl, to co jsem ti řekl," zamumlal.

"Věř mi, před chvíli mezi dveřmi to se mnou málem seklo, teď už jsem se přes to nějak asi přenesla," pokrčila jsem rameny, ale klidná jsem rozhodně nebyla.

"Tady v Neapoli a vlastně celá jižní Itálie je plná nejrůznějších mafiánských gangů," pokračoval.

"Já z jednomu z nich patřím a stejně tak ti dva, co tě chytili v té uličce, ti ale patří k jinému," vysvětlil mi.

"A proč oni mě zabít chtěli a ty ne?" vylétlo ze mě, ani nevím jak. Znovu se na mě podíval svým pohledem a usmál se.

"Líbí se mi, jak jsi prostořeká," olízl si rty.

"Oni se s nikým nemazlí, jakmile jim přijde pod ruku, někdo kdo jim nevoní, nemají slitování."

"Já zabíjím, jen když je to opravdu nutné," řekl jako kdyby mi říkal kolikrát týdně chodí pro housky.

Cítila jsem, jak mi z jeho slov naskočila husí kůže. Jen když je to opravdu nutné.

"Neboj nevinné turistky jako ty nejsou moje parketa," pousmál se, když viděl, jak jsem ztuhla při jeho slovech.

"Nemusíš se bát, tady ti nic nehrozí," vstal a prázdnou skleničku položil na bar.

"Zítra tě odvezu zpátky do hotelu a musíš mi slíbit, že ještě zítra vypadneš ze země," vyložil mi svůj plán.

"Ale jsem tu na dovolené sotva pár dní a…," nenechal mě domluvit.

"Řekl jsem že odjedeš ze země, tak odjedeš," řekl klidným, ale přesto autoritativním hlasem.

"Když už jsem tě dvakrát zachránil, nechci aby to nebylo nadarmo. Mohli by po tobě jít. A teď pojď ukážu ti, kde budeš spát," zavelel a vyšel z místnosti. Povzdychla jsem, přejela si dlaněmi po stehnech a vydala se za ním.

Šli jsme po schodech do patra, až na konec chodby. Otevřel dveře a kývl dovnitř.

"Tady budeš spát. Koupelna je támhle," kývl hlavou ke dveřím na konci pokoje a opřel se o futra dveří. Proč mě krucifix napadalo, jak sexy u toho vypadá?

"Fajn, díky," prošla jsem okolo něj do pokoje, ignorovala jeho vůni, které jsem se chtě nechtě musela nadechnout, když jsem kolem něj procházela a rozhlížela se po zařízení pokoje.

"Tak tedy já jdu taky spát," zamumlal, stále se opírajíc o rám dveří.

"Hezky se vyspi, popřál mi, odlepil se ode dveří a chystal se odejít.

"Tome?" zavolala jsem na něj.

"Ano?" otočil se zpátky.

"A kde máš ložnici ty?" zamrkala jsem a hned mi došlo, jak blbě to vyznělo. Zakopala bych se dva metry pod zem.

Překvapeně zvedl obočí a usmál se.

"Na druhém konci chodby vpravo, kdyby ses bála tak klidně přijď," zasmál se a olízl si své plné rty s dvěma kroužky ve spodním rtu.

"Jo jasně dík," zaksichtila jsem se na něj a mávla rukou.

"Jestli ještě nechceš vědět třeba barvu mého pyžama, tak už bych šel," utahoval si ze mě.

"Hele," dala jsem si ruce v bok a kdybych měla něco po ruce, tak to po něm hodím.

"Dělám si srandu," smál se a zavíral dveře. Pak do nich ale znovu nakoukl.

"A mimochodem spím nahý," smál se a zmizel za dveřmi. Protočila jsem oči a ještě slyšela jak se jeho smích nese po chodbě.

Dee :-*