Sometimes dreams become real *16

Konečně jsem se dostala k dílu, který plánuju už dlouho :D Jako dala jsem ho na 3,5 stránky ve wordu! :D Je ooooopravduuuuu dlouhý :D Ať se Vám líbí :D jedna z hlavních zlomových dílů :D I když těch zlomů ještě bude víc. :D

V tu chvíli jsem ale vyrazila ze svého úkrytu a s úsměvem na tváři se k němu blížila. Naštěstí se ke mně otočil zády a oblékal si bundu, takže mě nemohl vidět. Stoupla jsem si za něj a zrovna, když už se chtěl otočit, tak jsem se natáhla a zakryla mu oči. Trochu se lekl, chytil mě dlaněmi za ruce a hned se otočil.

"Adele?" zeptal se překvapeně a vykulil svoje hnědé oči.

"Vždyť jsi mi právě teď volala, že..že nemůžeš?" nakrčil čelo a stále se na mě nevěřícně díval.

"No já vím, byla to jen sranda," culila jsem se jak měsíček na hnoji.

"Sranda?" našpulil rty, založil si ruce na prsou a vtipně povytáhl obočí. Asi čekal na vysvětlení.

---

"Jo, sranda," usmála jsem se na něj.

"Prostě jsem si z tebe vystřelila no. Nic mi do toho nepřišlo a už vůbec ne Lucas. Zajímalo mě, jestli ti bude jedno, jestli přijdu a nebo jestli ti to bude alespoň trošičku líto," naznačila jsem mezi prsty malou škvírku jako názornou ukázku. To už se začal maličko usmívat.

"Jak by mi to mohlo být jedno hm?" chytil mě za paže a podíval se mi do očí. Skousla jsem si ret a pohledem kmitala po jeho obličeji. Tvářil se tak vážně.

"No já ehm…," koktala jsem, totálně jsem nevěděla čí jsem, když se na mě takhle koukal. Uhnula jsem pohledem a koukala se za jeho rameno.

"Promiň, byl to blbej nápad," sklopila jsem pohled. Chytil mě za bradu a donutil mě podívat se mu do očí.

"Nevadí, hlavně že jsi tady," propaloval mě pohledem a usmál se. Ach bože, tahle se na mě nedívej zaúpěla jsem v duchu.

Nervózně jsem polkla. Cítila jsem jak se mi rozbušilo srdce a to je na mě jen díval a držel mě za bradu. Pohledem jsem sjela na jeho rty a najednou jsem měla neskutečnou touhu ho políbit. Políbit ty měkké polštářky Lucas ne Lucas. Už už jsem se odvažovala, že bych to opravdu udělala, ale vyrušil nás příchod číšníka.

"Dáte si něco nebo odcházíte?" koukala na nás jako na blázny.

Cukla jsem sebou, nečekala jsem, že se tady objeví a zrovna teď, když jsem se odhodlala, tak mi to nějakej moula číšník zkazí. Zanadávala jsem a nejradši se propadla do země.

"Dáme. Přineste nám prosím jídelní lístky," poslal ho Bill a pobídl mě abych se posadila ke stolu. Sundala jsem si bundu a posadila se naproti němu.

"Musím říct, že jsem se na tebe opravdu těšil," usmál se na mě Bill a já určitě začala červenat.

"Já na tebe taky," zamumlala jsem a div jsem číšníkovi nevytrhla jídelní lístek, abych se jím mohla zabývat.

Studovala jsem snad každé jídlo, jenom abych se mu nemusela podívat do očí.

"Ehm," odkašlal si, aby přilákal moji pozornost. Zvedla jsem hlavu a zvědavě se na něj podívala.

"Víš, napadlo mě, že bychom mohli jít do kina."

"Dneska," dodal ještě na konec.

"Dneska?"

"Jo, dneska, já už jsem tak trochu koupil lístky," vylezlo z něj.

Zasmála jsem se.

"Tak trochu koupil lístky?" skousla jsem si ret.

"Jo, chtěl jsem tě překvapit," přiznal a tváře mu trochu zrůžověly.

"Tak to se ti opravdu povedlo," pochválila jsem ho.

"Půjdu moc ráda, v kině už jsem nebyla ani nepamatuju," zvedl ke mně pohled a bylo vidět, že mu spadl kámen ze srdce, když jsem souhlasila.

"Bezva," usmál se a prohrábl si prsty své neposedně stojící vlasy.

"Máte vybráno?" objevil se tu zase číšník.

"Dám si to co ty," řekla jsem Billovi, než se mě stačil zeptat, co jsem si vybrala. Bill nadiktoval číšníkovi, jídlo které nám vybral a ten zase odešel.

"Na jaký film vlastně jdeme?" zeptala jsem se a upila ze své skleničky vodu. Bill řídil a já si sama nic dávat nechtěla.

"Nějaká nová komedie. Četl jsem, že je to dobré," usmál se na mě. Lokty se opřel o stůl, bradu si položil na spojené dlaně a potutelně mě pozoroval.

"Co je?" našpulila jsem rty. Neměla jsem ráda, když si mě někdo prohlíží a zvlášť, když si mě prohlíží on.

"Dneska ti to moc sluší," řekl a olízl si rty. Úplně jsem cítila, jak rudnu.

"Děkuju," zamumlala jsem. On něj se to krásně poslouchalo. Nikdy bych nevěřila, že někdy budu sedět v restauraci zrovna s ním a on mi tu bude sklánět poklony.

Když jsem na něj tak koukala, už mi nepřipadalo tak nemožné se do něj zamilovat. Možná už bylo i pozdě a já se do něj zamilovala. Přiznala jsem si něco, čemu jsem se zatím zuby nehty bránila.

Jídlo, které Bill vybral, bylo opravdu výborné. Měla jsem už pořádný hlad a tak jsem se do toho hned s chutí pustila. Odložila jsem příbor a zvedla pohled k Billovi.

On už měl dávno snědeno a dělal něco na svém telefonu. Stejně nikdy nepochopím, jak do sebe můžou chlapi hodit jídlo tak rychle.

"Bylo to vynikající," pochválila jsem jeho výběr jídla.

"To jsem rád," pousmál se.

"Můžeme tedy vyrazit?" zamrkal a schoval svůj telefon do bundy.

"Určitě," pokývala jsem hlavou a podívala se na svůj telefon, jestli mě někdo nesháněl.

Á jé, několik nepřijatých hovorů od Lucase. Radši mu zavolám zpátky.

"Jdu si jen zavolat," řekla jsem polohlasem Billovi, který zrovna mával na číšníka.

Poodešla jsem a vytočila Lucasovo číslo.

"Co jsi potřeboval?" zeptala jsem je bez jakéhokoliv pozdravu.

"Adele, je mi to líto, ale naskytla se taková bezodkladná věc a já budu muset na tři dny odjet," řekl a mě to kupodivu, bylo úplně jedno. Před měsícem bych to možná řešila, ale teď už ne. Ať si klidně jede, vždyť mi už se ani doma skoro nepotkáváme.

"Jo v pohodě, tak jeď," řekla jsem bez většího zájmu.

"A kdy vlastně pojedeš?" optala jsem se.

"Už za hodinu, právě teď balím. Přišlo to tak narychlo," funěl do telefonu, asi zase nemohl něco najít.

"Aha, tak si to užij," řekla jsem ledabyle.

"Měj se," ukončila jsem hovor a vracela se ke stolu.

Bill zrovna platil a podle toho jak se na něj číšník usmíval a div se mu neklaněl mu asi musel nechat nechutně velké spropitné.

"Jdeme?" usmál se na mě Bill a podržel mi kabát, abych se do něj mohla obléknout.

"Jo," kývla jsem a zapnula si kabát.

Vyšli jsme z restaurace ven, kde začínalo sněžit.

"Páni, první sníh," zvedl Bill hlavu a díval se na první sněhovou nadílku.

"Jo," řekla jsem a ušklíbla se.

"Nemáš ráda sníh?" zeptal se Bill překvapeně.

"Ne, takhle to vypadá ještě hezky, ale až se v tom člověk bude muset brodit, moc hezké to nebude," pokrčila jsem rameny.

"Tak takhle jsem nad tím nepřemýšlel," zasmál se Bill a odemknul dálkovým ovládáním své auto. Sedla jsem si vedle něj a připoutala jsem se.

"Pojedeme dlouho?" optala jsem se.

"Ne, je to hned tady za rohem," řekl a vyjel na silnici. A opravdu za pár minut už parkoval na parkovišti kousek od kina.

Vystoupili jsme, Bill zamkl auto a hned mi dal ruku kolem ramen. Byla mi zima a tak jsem ruku kolem ramen jen uvítala a ještě se k němu více přitiskla.

Film, který Bill vybral, byl určitě dobrý, ale já se na něj nemohla ani zhola soustředit, když Bill seděl vedle mě. Celou dobu jsem byla jako na trní. Celou dobu jsem se ošívala.

Cítila jsem jeho hřejivé tělo, těsně vedle toho mého. A když jsem se ho omylem dotkla, jako by mnou projel elektrický proud. Nervózně jsem si propletla prsty.

"Popcorn?" šoupl mi Bill pod nos krabici popcornu, který koupil.

"Dík," natáhla jsem se pro hrst popcornu.

Pohodlně jsem se opřela a trochu se zavrtěla, protože mi začali dřevěnět nohy, protáhla jsem se a šťouchla omylem rukou Billa do břicha.

"Ehm promiň," zamumlala jsem a odtáhla se.

"V pohodě, mě by nevadilo ani kdyby ses o mě opřela," zavrněl. Pozvedla jsem se smíchem obočí.

"Fakt můžu?"

"Musíš," natáhl ke mně ruku a přitáhl si mě na svou hruď. Polkla jsem.

Takhle to bylo ještě mnohem těžší. Cítila jsem každý jeho hluboký nádech, když jsem o něj byla opřená.

Celou dobu jsem se soustředila jenom na to, abych se moc nevrtěla a abych se po něm moc neválela. I když musím říct, že se mi to opravdu ale opravdu moc líbilo.

Po chvíli jsem se vykašlala na nějaké sebe kontrolování a pohodlně jsem se na něm usadila a zavřela oči. Stačilo mi cítit jeho vůni. Na film jsem se stejně nekoukala, jediné na co jsem se dokázala soustředit byl Bill.

Když jsem ucítila jeho ruku ve vlasech, trhla jsem sebou. Zvedla jsem hlavu a podívala se na plátno, kde už běžely titulky.

"Škoda, že už je konec," zamumlala jsem a začala se pomalu zvedat, tak hezky se mi na něm leželo.

"Jo, ten film se opravdu povedl," souhlasil se mnou Bill. I když mě bylo líto, že je konec filmu z jiného důvodu.

Když Bill zastavil před naším domem ani trochu se mi nechtělo vystupovat. Co tam na mě čekalo? Prázdný dům.

Bill vypnul motor a mezi námi zavládlo zvláštní ticho, které po chvíli prolomil až Bill.

"Dneska jsem si to opravdu užil," usmál se. Bylo vidět, že to myslí upřímně. Jeho oči lhát nedokázaly.

"Bille…já..," začala jsem a hned zase nevěděla jak dál.

"Jo?" usmál se a čekal co ze mě vypadne.

Zase jsem cítila tu příjemnou nervozitu, kterou cítím v jeho přítomnosti a věděla jsem, že tentokrát mi nikdo nezabrání v tom ho políbit.

Těkala jsem pohledem z jeho očí na rty a pomaloučku se k němu skláněla. Viděla jsem jak překvapeně mrká těmi svými kouzelně dlouhými řasami. Přivřela jsem oči a svými rty se jemně otřela o ty jeho. Když se neodtáhl, brala jsem to jako souhlas a jemně ho políbila.

Trochu jsem se odtáhla a znovu přejela rty po těch jeho. Znepokojovalo mě, že nijak nereagoval.

Odtáhla jsem se a podívala se do jeho tváře. Z jeho pohledu se nedalo nic vyčíst. Skousla jsem si ret.

"Já asi jsem neměla…ale prostě jsem musela," zamumlala jsem a vystoupila z auta. Zabouchla jsem za sebou a rychlým krokem jsem se vydala k domu. V očích mě začaly štípat slzy. Nečekala jsem, že mě odmítne, opravdu ne. Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře a opřela se o ně.

Tak moc to bolelo, políbila jsem ho a on nic. Byl jako socha, jako kus ledu.

Teprve teď jsem si uvědomila, že už ho bláznivě miluju. Dala jsem si ruce do dlaní. Neměla jsem to dělat, kruci. Jsem tak blbá. Blbá. Blbá.

Bože, proč jsem to vlastně udělala? Utřela jsem si dlaní slzy které mi tekly po tvářích, až jsem si málem prstem vypíchla oko, jak jsem se lekla, když někdo zazvonil. Kdo to sakra? Pomyslela jsem si a odlepila se ode dveří. Ještě jednou jsem si otřela oči a otevřela dveře.

"Bille?" vydechla jsem překvapeně, když jsem ho uviděla postávat na zápraží.

"Omlouvám se," řekl.

"Ale za co?" vyhrkla jsem ani nevím jak. Spíš já bych se mu měla omlouvat, že jsem se na něj vrhla.

"Za tohle," zamumlal, udělal rychlý krok ke mě a v tu chvíli jsem ucítila, jak jeho rty začaly plenit ty mé.

Dee :-*