Sometimes dreams become real *12

Jůůůůůůů jste prostě bombový! Ani nevím, jak Vám mám poděkovat, za ty skvělé komentáře u 11. dílů :-* Thank you soooooooooo much :D:D:D

Druhý den jsem v práci stála úplně za prd. Slovíčka se mi pletly a nešlo mi pořádně přeložit ani jednoduchou větu. Stále jsem jen a jen sledovala hodiny a snažila se je popohnat kupředu. Už před hodinou mi Bill napsal, že se sejdeme v pět v kavárně, kde jsme spolu byli poprvé a od té doby mi přišlo, jako by se ručičky na hodinách snad spikly proti mně a úmyslně se hýbou tak pomalu. Už jsem se nemohla dočkat, až si konečně popovídám s někým normálním, někým kdo mě chápe a rozumí mi.

Když mi v kabelce zazvonil telefon s úsměvem a s myšlenkou, že to bude Bill jsem vyndala telefon. Ani jsem se nedívala, kdo volá, jen jsem hned přijala hovor.

"Prosím," ohlásila jsem se vesele.

"Ahoj zlatíčko," ozval se v telefonu Lucasův hlas a mě hned klesla nálada. Ještě jsem mu neodpustila ten jeho včerejší žárlivý výstup.

"Ahoj," řekla jsem stroze.

---

"Co potřebuješ?" dodala jsem.

"Já volám, jenom abych ti řekl, že dneska k nám na večeři přijde maminka," oznámil mi jako by se nechumelilo, že k nám přijde jeho matka na večeři. Bože ne, zrovna dneska, když už jsem domluvená s Billem, zaklela jsem v duchu.

"Aha a v kolik přijde?"

"No asi po 6, tak by bylo fajn, kdybys uvařila něco dobrého," taktně mi naznačil, že bych měla jeho matce vyvařovat.

"A já dorazím asi v 5 a pomůžu ti," zasmál se jako by to byl snad vtip roku.

"Fajn, tak doufám, že příjdeš včas," našpulila jsem naštvaně rty.

"Neboj zlato, určitě přijdu, na minutu přesně," cukroval do telefonu.

"Tak to i za tebe doufám, že to bude pravda," ušklíbla jsem se.

"A co mám uvařit?"otázala jsem se. Jestli si matinka nevyžádala už i menu. Protože dám krk na to, že se zase pozvala sama.

"Nevím, nechám to na tobě, zlatíčko. Určitě něco vymyslíš," zasmál se, zato mě do smíchu nebylo. Večer strávený s jeho matkou, to je snad za trest.

Ukončila jsem hovor s Lucasem a hlavu si opřela o desku stolu. To je za to, že jsem se tam moc těšila na tu schůzku s Billem. Naštvaně jsem pěstí uhodila o stůl, až mi zadunilo v hlavě.

Budu muset zrušit tu schůzku s Billem. Zvedla jsem hlavu s příjemně chladivé desky stolu a znovu vzala do ruky mobil a vytočila Billovo číslo.

"Ahoj, ahoj," vzal to hned po prvním zazvonění.

"Ahoj, ehm já volám kvůli tomu dnešku," začala jsem, nebyla jsem zrovna šťastná, že jsem to musela zrušit.

"A? Něco se stalo?" optal se hned starostlivě.

"Ne, nebo teda vlastně jo, dneska nemůžu. Volal mi Lucas, že k nám přijde jeho matka na večeři," ušklíbla jsem se do telefonu.

"Aha, tchýně, to není dobrý," odtušil Bill a zasmál se.

"No to mi povídej, musím něco uvařit a absolutně netuším co," posteskla jsem si svému jedinému kamarádovi.

"A co má tvoje matinka ráda?" ptal se.

"No znáš to takový ty klasický jídla, hlavně ne žádnou cizí kuchyni," protočila jsem oči, jenom jsem si na ní vzpomněla.

"Tak jí udělej eintopf. Naházej tam všechno co máš v lednici a je to. Uvidíš, že si matinka ještě pochutná," poradil mi.

"To je ale opravdu dobrý nápad," usmála jsem se, i když to nemohl vidět.

"Ani nevíš, jak si mi teď poradil," zavrtěla jsem nad tím hlavou. Ještě že ho mám.

"V pohodě, kamarádi jsou od toho aby si pomáhali," odpověděl mi a já jsem byla ráda, že spolu jenom telefonujeme a že mě nevidí, jak jsem se červenala. Kamarádi. Ano to jsme a proto jsem se styděla, za to jak jsem včera přemýšlela nad tím, že by mě políbil ne na tvář ale na rty. To kamarádi nedělají. A my kamarádi jsme, takže žádné takové myšlenky. Zakázala jsem si.

"Tak dík Bille a promiň, že to dneska nevyšlo," omlouvala jsem se mu ještě jednou.

"V pohodě, chápu to. Maminka nepočká," zasmál se.

"Jo tak nějak," souhlasila jsem.

"Tak si to užij a zatím se měj," loučil se.

"Ty taky," zamumlala jsem, těsně, než ukončil hovor a ozvalo se nepříjemné pípání.

Ach, těšila jsem se, že ho dneska uvidím. A místo toho budu hostit milou tchýni, povzdychla jsem si.

Domů jsem dneska ani moc nespěchala, čekalo mě jenom vaření a to může počkat. Procházela jsem kolem nazdobených výloh, kde už pomalu vytahovaly vánoční výzdobu. Byl sice teprve začátek listopadu, ale všude byly barevná světýlka, sněhuláčci a Santa Clausové.

Zajímalo by mě jestli aspoň na svátky bude Lucas doma, ušklíbla jsem se. Nakoupila jsem v supermarketu všechno co jsem potřebovala a jela domů. Bylo něco před pátou, když jsem začala vařit.

Přesně v 5 jsem uslyšela v zámku klíče. Podivila jsem se, opravdu dneska přišel včas.

"Ahoj lásko," zašeptal mi do ucha a jednou rukou mě objal kolem pasu.

"Ahoj," pootočila jsem hlavu a políbila ho.

"Dneska jsi tu opravdu včas," pochválila jsem ho a hlavu si opřela o jeho hruď.

"To protože jsem se na tebe už těšil," zamručel mi do ucha.

"Hm zní to lákavě, ale musíme dodělat tu večeři, za chvíli je tu tvoje matka," odtáhla jsem se od něj a odolávala jeho rtům.

"Večeře počká," zamumlal mi vzrušeně do ucha.

"Večeře možná, ale tvoje matka určitě ne," ušklíbla jsem se.

"Dobře, máš pravdu," zasmál se a přejel mi dlaněmi po bocích.

"Co mám teda dělat?" hlásil se mi na pomoc.

"Hmm můžeš třeba oloupat několik brambor," přemýšlela jsem, jak bych ho zaúkolovala.

"Rozkaz," povzdechl a ujal se svého úkolu.

Večeře už byla skoro hotová, když se ozval zvonek.

"Zlato, půjdeš otevřít?" otočila jsem se na Lucase.

"Jdu tam," vstal a zmizel ve dveřích.

"Ahoj zlatíčko," uslyšela jsem hlas své potencionální tchýně a protočila jsem oči. Lucasovi bude za dva roky 40 ale pořád mu říká zlatíčko. Maminčin mazánek.

Následovala mlaskavá pusa na tvář, při čemž jsem se otřásla. Ale budu tomu muset čelit taky, až se "maminka" půjde přivítat se mnou.

Sundala jsem hrnec z plotny a zhluboka se nadechla jde se na to vítání s maminkou. Zástěru, kterou jsem měla na sobě jsem odhodila na židli, trochu si prohrábla vlasy a šla jsem do jámy lvové.

"Adele, drahá," rozpřáhla hned ruce Lucasova matka.

"Dobrý den," usmála jsem se na ní mile.

"Nejsi nějaká hubená?" zhodnotila mě hned pohledem.

"Ne," zavrtěla jsem hlavou a neochotně jí opětovala obětí a polibek na tvář. Bože, už to začíná, to bude večer, protočila jsem oči.

Dee :-*