You belong to me ♥ 59

Uch, konečně jsem tenhle díl dopsala. Je to snad nejdelší díl YBTM vůbec. Včera jsem se rozhodla, že 60 dílů je přesně akorát, a že nějaké natahování by povídce jenom uškodilo. Takže je to tu. To na co už všichni dlouho čekáte. Svatba.

A protože to shodou okolností takhle hezky vyšlo a dneska má sváteček naše milá Báři, tenhle díl je extra pro ni :-*

Takže ještě jednou všechno nejlepší :-* Barušo :-* Ať nám pořád píšeš taková skvělá techtle mechtle dílka. :D:D:D Ať máš pořád spoustu elánu, vtipu a fantazie! :D

A ten příští díl, vážené a milé, bude opravdu ten úplně poslední. :D

---

59.

Podívala jsem se na jeho svalnatou ruku a polkla, tak moc jsem se ho chtěla držet, třeba do konce života, ale nebylo mi přáno. Možná jen na posledních pár minut.

Zvedla jsem pohled k jeho očím, které nevypadaly zrovna dvakrát šťastně a chytla se ho.

Vyšli jsme z haly a mířili k uličce, kudy má projít nevěsta a tou jsme právě teď měli projít my.

Bill už stál na konci uličky u oltáře a netrpělivě očekával příchod nevěsty.

Jediné štěstí bylo, že druhá nevěsta tam nebyla a ještě se připravovala, protože kdybych se na ní měla dívat, jak se tady nakrucuje, asi bych hodila šavli.

Když jsme byli na začátku uličky, všichni svatebčané sedící na židlích se na nás otočili.

Připadala jsem si jako pod drobnohledem a začínalo mi to být opravdu nepříjemné.

Nevědomky jsem stiskla Tomovu paži trochu silněji.

Podíval se na mě a přejel svojí dlaní přes tu mojí.

"Klid," zašeptal tak, abych ho mohla slyšet jen já.

"Já bych tady měl být ten nervózní," zavtipkoval. Jen jsem se ušklíbla a pomalu kráčela po jeho boku dál.

"Řekni mi jedno Tome," zašeptala jsem stejně jako on.

"Tehdy ten večer, když jsem se opila do němoty, spali jsme spolu nebo ne?" zamumlala jsem přes zatnuté zuby, jelikož jsem se ještě zároveň s vyptáváním, snažila usmívat na lidi kolem nás.

"To bys ráda věděla co?" uculil se a usmíval se na všechny okolo.

"No tak," zaťala jsem nehty do jeho ruky.

"Už jsem ti říkal, že nespali a mimořádně jsem nekecal," usmál se a věnoval mi úsměv. Už jsem se nadechovala z další otázce, ale předešel mě.

"Je sice pravda, že si ze sebe a ze mě začala strhávat oblečení, poházela ho všude kolem, ale jakmile si padla do postele, byla jsi tuhá," smál se pod vousy a mě bylo neuvěřitelně trapně.

"Kecáš," sykla jsem ještě než jsme se u oltáře rozdělili a každý si stoupl na jinou stranu. V tu chvíli kdy jsem vyvlekla svou ruku z Tomovi rámě mi došlo, že tohle byla naše poslední chvilka a já si jí nestačila ani pořádně vychutnat.

"Jak bych mohl," naznačil Tom němě rty, když jsem se na něj podívala a stoupl si vedle Billa.

Mlčky jsem stála na svém místě, už se čekalo jen na nevěstu. Na Emmu.

Podívala jsem se na Billa, který nervózně přešlapoval a vyhlížel svojí nastávající. Bylo vidět, že má trochu trému, ale oči mu zářily štěstím. Byla jsem ráda, že oni dva k sobě našli cestu. Už tehdy, když jsem se je poprvé neúspěšně snažila dát dohromady jsem tak nějak tušila, že by tvořili pěkný pár. A teď se berou.

Z Billa jsem pohledem přejela na Toma, stojícího vedle něj. Ruce mě spojené za zády a díval se před sebe do neurčitého bodu. Očima jsem mapovala jeho tělo a měla jsem co dělat, abych si nahlas nepovzdechla. Opravdu měli dobrý nápad s tím ženěním se jen v bílých kalhotách a nahoře bez. Takhle za bílého dne jeho tělo vypadalo ještě více rajcovně než v noci. A ještě ty bílé kalhoty, které kontrastovaly s Tomovým opálením. O bože. Na co to zase myslím, pokárala jsem se v duchu. Měla bych si nafackovat.

Ze svých nemravných myšlenek jsem se probrala teprve tehdy, když se všichni lidé sedící na židlích před oltářem otočili dozadu jako na povel, což znamenalo jediné, přicházela nevěsta. Viděla jsem jak se Bill začal široce usmívat a pohled nespustil z přicházející Emmy.

Otočila jsem se směrem, kam všichni upírali své zraky a když jsem jí spatřila v těch kouzelných šatech a se stejných úsměvem na tváři jako měl Bill, byla jsem šťastná za ni. Přicházela pomalu uličkou zavěšená do svého otce, její oči zářily, když se usmívala na všechny okolo, ale především na Billa.

Podívala jsem se na první řady svatebčanů a všimla si Simone, matky Billa a Toma, jak byla pyšná na oba své syny, kteří se dnes ženili.

Nikomu nepřišlo divné, že se žení ve stejný den, oni jednoduše dělali všechno společně, tak proč ne i svatbu že? Oni sami to odůvodnili tak, že když se narodili chvíli po sobě, proč by se tak nemohli i oženit že? Akorát Bill si prosadil, že se chce ženit první, aby Tom nebyl první úplně ve všem.

Tom kupodivu souhlasil, jak mi vyprávěla Emma s odůvodněním, že bude rád za pár minut svobody navíc.

Emma se svým otcem došli až k oltáři, kde na ni nedočkavě čekal Bill, aby mu jí její otec předal. Oni ale měli oči jen pro sebe. Emma hned natáhla ruku k Billovi a ten už se po ní natahoval, ale tomu zabránil ze srandy její otec.

Oba dva sebou škubli a přerušili vzájemný oční kontakt, aby se podívali na Emmina otce. Ten se jen usmíval a řekl, že si z nich vystřelil. Pak natáhl Emminu ruku do té Billovy se slovy "tady jí teda máš."

Všichni tři se tomu zasmáli a Bill si odvedl Emmu k oltáři. Přitom se na mě Emma stačila ještě zářivě usmát a stisknout mi dlaň. Stiskla jsem ji na oplátku a usmála se na ni stejně jako ona na ně. Viděla jsem na ní, jak byla šťastná. A opravdu ze srdce jsem jí to přála. Ona si zasloužila někoho takového skvělého jako byl Bill.

Když oba dva stáli před oddávajícím, který začal odříkávat takové ty otřepané fráze, můj pohled zabrousil na uklidňující hladinu moře.

Opravdu pro svatbu nemohli najít lepší místo než je na pláži.

Kdybych se měla vdávat já, muselo by to být taky jedině na pláži, v tom jsme se s Emmou vždycky shodly a ona to právě teď uskutečňovala. Podívala jsem se na azurově modré nebe a uviděla přistávající letadlo, mířící na místní letiště. Počítám, že tak za dvě, tři hodiny v nějakém takovém taky budu sedět, ale samozřejmě na cestě z ostrova.

Vrátila jsem se zase ze svých myšlenek, zrovna když se oddávající ptal, jestli má někdo něco proti jejich sňatku. Ušklíbla jsem se. To bych teoreticky mohla využít za chvíli, až si Tom bude brát Chantellu.

Ale nedávám naději tomu, že by to prošlo. A navíc už mám koupenou letenku. A práci na Zélandu, team tam na mě už čeká. Což mi připomíná, že jsem se ještě neozvala Mandy, kdy tam dojedu. Vlastně jsem se jí neozvala vůbec co jsme tady, nadávala jsem si sama sobě.

Když se oddávající začal ptát, jestli si jeden druhého bere, slyšela jsem za sebou několik prvních posmrknutí. A když se ozvalo Emmino jasné a pevné ano, neudržela jsem se ani já a první slzy si našly cestu ven.

Podívala jsem se na Toma, který se hrdě usmíval pyšný na svého mladšího bratra, když se najednou otočil mým směrem a naše pohledy se setkaly.

Dívali jsme se tomu druhému do očí stejně jako Emma a Bill akorát v těch našich pohledech, bylo rozhodně daleko méně štěstí než v těch jejich. Místo toho tak převládala smutek a láska, která nesměla na povrch. Byla jsem si jistá, že oba cítíme totéž. Ale bylo pozdě na to si to přiznávat. Je konec.

Byla jsem to já kdo neodolal a uhnul první pohledem, zrovna když se oddávající ptal Billa, jestli si Emmu bere za právoplatnou manželku. Zavřela jsem oči a představila si, že bych tam stála já zavěšená do Toma, dívali bychom se jeden na druhého a okolní svět by kolem nás neexistoval. Jen Toma a já.

Když se ozvalo i Billovo ano, byla slyšet další várka smrkání a popotahování především u něžného pohlaví. Rychle jsem si i já otřela slzy, valící se mi po tváři, nikdo ale neměl tušení, že nebrečím jen kvůli dojemné svatbě.

Oddávající právě prohlásil ty dva zářící štěstím za manžele a Bill se naklonil aby Em poprvé políbil jako svou zákonnou manželku. Na to se zase hned ozvalo několik vzlyků, povzdechnutí a popotahování. Setřela jsem si z tváře posledních několik slz a přidala se k bouřlivému tleskání ostatních.

Na to vyzval oddávající mě a Toma, abychom jim to svými podpisy stvrdily ještě na papír pod jejich vlastní podpisy. Udělala jsem dva kroku ke stolečku a současně s Tomem jsme se natáhly pro pero ležící na archu. Všimla jsem si Tomovi ruky a tu svoji honem rychle stáhla. Tom ale udělal to samé a pohledem mě vyzval, abych to podepsala první.

Moc dobře jsem si uvědomovala, že tohle jsou poslední minuty v jeho přítomnosti a proto, se mi taky ruka při podepisování klepala. Můj podpis tedy vypadal opravdu úchvatně. Podávala jsem pero mlčky Tomovi do dlaně a naše ruce se dotkly jako rána elektrickým proudem. Zvedla jsem pohled k jeho obličeji. Jemně se na mě usmál a chopil se podepisování. Už se usmívá ušklíbla jsem se, nemůže se dočkat až té nádheře řekne ano.

Bill s Emmou se v ruku v ruce otočili čelem sedící rodině, přátelům či známým a číšelo z nich takové štěstí a láska, jako jsem už opravdu dlouho neviděla.

Všichni se honem rychle začali zvedat a stavět do fronty, aby novomanželům mohli co nejdříve popřát hodně štěstí.

Jako svědek jsem naštěstí měla tu výhodu, že jsem jim mohla popřát první. A hned pak, až jim budou přát ostatní, se nerušeně vypařit jako pára nad hrncem. Můj geniální útěk musel vyjít.

Přihrnula jsem se k Emmě a pevně ji objala šaty nešaty.

"Strašně moc a moc vám to přeju," zašeptala jsem jí do ucha.

"Jsem moc ráda, že jsem tady mohla být a odsvědčit ti to. Moc vám to spolu sluší," vzlykla jsem nejlepší kamarádce do ucha.

"Děkuju, Daphne," vzlykla taky, když jsem se od ní odtáhla a narovnávala jí šaty.

"Ale no tak, přece nebudeš brečet, tohle je tvoje svatba, tvůj velký den ano? A tady máš svého okouzlujícího manžela," mrkla jsem na Billa, stojícího vedle ní.

"Já vím, já vím," utírala si slzičky. Dneska toho na ní bylo hodně.

"Jsme moc ráda, že jsi tady zůstala kvůli mně i když…," nedořekla, protože Tom stál těsně za mnou a taky se chystal svoji švagrové pořádně pogratulovat.

"Já vím, já vím," objala jsem ji ještě jednou.

"Už budu muset jet, užijte si zbytek oslav a hlavně svatební noc," uculila jsem se na ní, když jsem se odtáhla z jejího náručí.

"O to se postarám neboj," šťouchl do mě Bill, který slyšel konec mé poslední věty.

"To je mi jasný, Bille," objala jsem i jeho a popřála mu hodně štěstí.

"Už odjíždíš že?" vydedukoval si sám.

"Jo," povzdychla jsem a přenechala ho Tomovi, který se na něj vrhnul.

Snažila jsem se vymotat z davu všech těch, kteří se snažili novomanželům popřát, ale nebylo to jednoduché. Potřebovala jsem projít po tom koberci, který jsem byl natažený, abychom se nebrodili v písku. Jenže ten byl celý zaplněný gratulanty k svatbě. Nedalo se tedy nic dělat, musela jsem přes písek i v těchto jehlových podpatkách. Přemýšlela jsem jestli se je nemám sundat, ale zase jsem neměla čas si ještě omývat nohy od písku. Mám sotva tak čas chytnout kufry a hurá na letiště. Jen co jsem ale v písku udělala pár kroků, už jsem se bořila a div jsem si nenamlátila a nohy plné písku jsem měla tak jako tak.

Zanadávala jsem a musela se vrátit a prodrat se davem gratulantů, což taky nebylo absolutně jednoduché, ale rozhodně lepší než se brodit v písku až do bungalovu. Všimla jsem si, že skoro všichni už stačili popřát novomanželům, takže bych sebou měla sakra rychle hodit, jestli se chci vyhnout nastrojené Chantelle.

Zrovna jsem se snažila projít okolo jednoho Emmina strýčka z druhého kolene, který má asi tak sto padesát kilo, když jsem zaslechla někde za sebou hlas oddávajícího.

"Tak můžeme začít s tím druhým sňatkem?"

Sakra. Lekla jsem se. Měla bych si pospíšit. Už jsem měla být dávno pryč odsud.

"Ještě moment, už se na tom pracuje," odpověděl mu Tom.

Aha, takže Chantellka se ještě připravuje bod pro mě. Tak snad to stihnu. Ještě jsem ale neodešla asi tlustého strýčka, když jsem ucítila stisk něčí dlaně kolem mého zápěstí.

Otočila jsem se naštvaně a chtěla toho někoho poslat tam, kde slunce rozhodně nesvítí, ale to by se na mě nemohly dívat Tomovy uhrančivé oči. Podívala jsem se na stisk jeho dlaně kolem mého zápěstí a zase zpátky do jeho tváře.

"Tome, musím jít, teď opravdu není vhodná doba," protočila jsem oči a čekala jsem až mě pustí.

"Ta nejlepší," zamumlal a usmál se.

"Tak co bude s tou svatbou?" ozval se už naštvaný hlas oddávajícího. Tom se jen ušlíbl.

"Hned budeme pokračovat, jen se ještě musím zeptat nevěsty, jestli mi mě bude ochotná vzít," usmál se Tom. Zmateně jsem očima těkala po Tomově tváři. O co tady sakra jde?

"Daphne, vezmeš si mě?" chytil Tom mou dlaň do té svojí a naprosto božsky se usmál.

Dee :-*