You belong to me ♥ 58

Huhůůůůů blížíme se pomalu do finiše! :D Užijte si díl :-*

---

58.

Po několika hodinách líčení,česání a oblékání byla Emma kompletně připravená.

Zbývalo ještě posledních pár minut do obřadu a nervozita by se dala krájet. Emma byla nervózní ze svatby a já z toho, jak jim to zvládnu po Tomově boku odsvědčit.

Emmě jsem řekla, aby to neřešila, ale moje mysl tím byla zaneprázdněná už od rána.

Budu mu tak blízko a přitom tak daleko. Budeme tam vedle sebe stát a předstírat, že je všechno tak jak má být.

Dívala jsem se na sebe do zrcadla, když mě kosmetička líčila, abych taky jako svědkyně nějak vypadala a neustále si opakovala, že to zvládnu, že to bude prostě jako taková poslední důležitá zkouška, ve které musím obstát.

Bude to ale obzvlášť náročné nemyslet, na to co se dneska v noci stalo a nedat to na sobě ani náznakem znát.

"To zvládnu, musím to dát," mumlala jsem si pro sebe.

"Tak hotovo," usmála se na mě kosmetička do zrcadla.

"Můžete klidně konkurovat nevěstě," zasmála se.

"Tak to bych nerada," zasmála jsem se s ní a prohlížela se v zrcadle. Opravdu odvedla skvělou práci.

"Děkuju, moc se mi to líbí," usmála jsem se na ni a vydala se zkontrolovat Emmu. Stála ve svých svatebních šatech před zrcadlem a prohlížela se ze všech stran.

"Neboj, vypadáš perfektně," stála jsem mezi dveřmi a dívala se na ni. Vypadala prostě dokonale.

"Opravdu?" podívala se na mě celá nervózní.

"Jasně," usmála jsem se na ni.

"Bill z tebe nespustí oči," popošla jsem k ní.

"To doufám," zasmála se a pak zvážněla.

"Už jsem ti říkala, že jsem neskutečně ráda, že jsi tady?" dívala se mi do očí a já v nich viděla, že i přes tu nervozitu, je šťastná.

"Asi tisíckrát," zasmála jsem se a zavzpomínala.

"Nojo, kdo by to byl řekl, že se ta vždycky věčně rozjivená Emma dneska vdává? Že se našel někdo, kdo ji konečně zkrotil? Nebo ona zkrotila jeho?" mrkla jsem na ní.

"Jo, taky tomu nemůžu uvěřit," povzdychla.

"Nějak jsem nikdy na svatbu nepomýšlela a pak mě Bill najednou požádal o ruku, já řekla ano a teď tu stojím ve svatebních šatech a nemůžu uvěřit tomu, že se to doopravdy děje," řekla a já v jejích očích zahlédla slzy.

"Nojo už je to tak, bude z tebe paní Kaulitzová," zamumlala jsem a chtě nechtě jsem si na sekundu představila, že bych i já mohla nosit tohle příjmení. Emmě to samozřejmě neušlo a snažila se hned svést rozhovor na jiné téma.

"Tééda musím ale říct, že ty tvoje šaty jsou naprosto boží," sjela mě od hlavy až k patě.

"Ta barva ti neskutečně jde k vlasům."

"Vidíš a není mi to nic platné, on už se rozhodl," sklopila jsem ramena.

"Nikdy není nic ztraceno Daph," pohladila mě soucitně po dlani.

"Co ty víš, třeba se mu v té makovici rozsvítí na poslední chvíli a řekne Chantelle ne," snažila se mě povzbudit i v téhle situaci, kdy už jsem dávno všechno vzdala.

"Chtěla bych raději za švagrovou tebe než ji," mrkla na mě.

"Jsi hodná Em, že to říkáš, ale já už nevěřím, že by se to mohlo stát. Už jsem to vzdala," pousmála jsem se.

"Naděje umírá poslední," šťouchla do mě.

"No já myslím, že v mém případě je už dávno pohřbená," ušklíbla jsem se, když v tom někdo zaťukal na dveře.

"Ano," řekli jsme s Emmou obě současně, čemuž jsme se hned musely zasmát. Do pokoje nakoukl William, také už celý vyfešákovaný v obleku.

"Daphne? Tady jsi, musíš už jít na své místo. Za chvíli to vypukne," řekl jako kdybychom snad vypouštěly kometu na oběžnou dráhu a nepořádali svatbu.

"Klid, bratře, vždyť už jdu," protočila jsem oči.

"Tééééda Em, jsi krásná nevěsta," pokýval hlavou, když si Emmu prohlížel.

"Tssss a já jsem vosk nebo co?" urazila jsem se na oko.

"Neboj ségra ty taky ujdeš takovej průměr, nebo možná lehce podprůměr," chechtal se mi.

"Budu dělat, že jsem to neslyšela," ušklíbla jsem se se smíchem a otočila se na Emmu a stiskla jí pevně dlaně.

"Teď s tebou naposledy mluvím jako se slečnou, pak už budeš vdaná paní," usmála jsem se na ni, viděla jsem, že už zase začíná být nervózní.

"To jo," zakroutila hlavou.

"Jenom, jestli si to Bill na poslední chvíli ještě nerozmyslí," zavtipkovala.

"Kdyby jo, tak já si tě klidně vezmu," ozval se můj rejpavý bratr.

"Hele, Wille, tebe nikdo neučil, že se nemají poslouchat cizí rozhovory co?" rýpla jsem si zase já.

"Když mluvíš tak nahlas, tak abych váš pak neslyšel," protočil oči.

"Jeho si nevšímej," kývla jsem hlavou k bratrovi.

"Je to pako. Všechno bude dobré ano? Tak se drž a hodně štěstí," objala jsem ji, než jsem se zvedla a vydala se za Willem.

"Jo ještě Em, za chvíli tady bude tvůj táta, aby tě odvedl," zavolal ještě na Emmu a společně jsme vyšli ven.

"Už aby bylo po všem," zamumlal si Will pod vousy.

"Mluvíš mi z duše," ušklíbla jsem se.

Vešli jsme do haly hotelu, kde už se čekalo jen na mě. Ostatní svatebčané už dávno seděli na svých místech u velkého baldachýnu, kde se bude obřad konat. Zrovna jsme narazili na svého otce, který šel na své místo. Povzbudivě na mě kývl a stiskl mi rameno.

"Já vím tati, hlavně nic neříkej ano?" zašeptala jsem.

"Dobře, jak si přeješ. Uvidíme se pak," řekl a odešel.

Zhluboka jsem se nadechla, jediní kdo v místnosti byli s čekali na mou maličkost byli Bill s Tomem.

Bill byl taky maličko nervózní a Tom si z něj ještě dělal srandu, což jsem usoudila z Tomova poťouchlého smíchu a Billova protočení očí.

Neviděla jsem Tomovi do tváře, protože byl ke mně zády, ale i ze zadu mu to neskutečně slušelo.

Ty široká záda, kde jsem ještě zahlédla světlé červené čary, které jsem mu tam včera vyrobila. Jediné štěstí má, že jsem včera tolik neškrábala.

Dvojčata pojala svatbu trochu netradičně, nebudou si na sebe v takovém vedru brát kvádro, když se mohou ženit do půl těla nazí že? Když strávili tolika hodin v posilovně, tak se přeci nebudou stydět.

Jenom si nejsem jistá, jak to přežiju já, když se budu muset do Toma teď zavěsit. Budu mít srdce až v krku to vím jisto jistě. O bože, budu se moct dotýkat jeho kůže, ještě na chvilku, pomyslela jsem si ďábelsky.

"Tak tady vám vedu svědkyni," zahlaholil William a upozornil tak na nás. Bill jen natočil hlavu a usmál se, kdež to Tom se otočil celý, jako když do něj uhodí.

"Moc ti to sluší," usmál se na mě Bill. Pohled jsem mu oplatila, i když jsem cítila, jak mě Tom propaluje svým pohledem od hlavy až k patě.

"Jo moc ti to sluší," zamumlal za chvíli, když do něj Bill šťouchl.

"Tak já myslím, že můžeme jít na to ne?" popoháněl nás William.

"Bille si ready?" kývnul na prvního ženicha a ten mu to jen se smíchem potvrdil.

"Fajn, Bille jdeš první, stoupneš si vedle oltáře a chvíli po tobě vyjdete vy dva," ukázal prstem na nás s Tomem.

"Fajn," kývla jsem.

"Tak zlom vaz brácho, bude z tebe ženáč," poplácal ho Tom chlapsky po zádech.

"No ty máš co říkat, tebe to čeká pár minut po mě," ušklíbl se Bill.

"Jdeme," zavelel William a div Billa neodtáhl.

Jenom jsme se s Tomem zasmáli. William vzal tu organizaci opravdu vážně. Když za nimi zaklaply dveře v místnosti jsme s Tomem osaměli. Dívala jsem se radši na dlaždičky na podlaze, abych se nemusela dívat na jeho hříšně sexy tělo, které bylo ještě včera v mé moci.

"Měli bychom taky jít," řekla jsem do ticha.

"Lituju toho," řekl najednou Tom.

"Lituješ čeho?" zeptala jsem se.

"Že jsem vůbec kdy souhlasil s touhle svatbou," zamumlal.

"Na to je pozdě Tome, sám si mi to říkal ne?" ušklíbla jsem se.

"Už s tím nic nenaděláš. Asi to tak být mělo."

"Jo asi máš pravdu," potvrdil mi a nabídl mi rámě.

Dee :-*