Sometimes dreams become real *05

Tak než si pořádně rozvrhnu konec YBTM, tak si dáme Dreams :D Doufám, že se vám bude líbit :-*

"Já ale nepřišel za Lucasem, ale za tebou," řekl jako by se nechumelilo a díval se na mě s úsměvem na rtech.

Snažila jsem se ovládnout a dělat, že mě to nevykolejilo, i když se tak stalo. Zhluboka jsem se nadechla a přemýšlela co udělat. A hlavně, o čem se mnou k sakru může chtít mluvit? Dám ruku do ohně, že se to týká toho včerejšího večera.

"Ehm, tak pojď dál," poodešla jsem ze dveří, aby mohl vejít.

"Dík," usmál se a prošel kolem mě. Snažila jsem se zadržet dech, ale ta jeho dokonalá podmanivá vůně, v jejíž přítomnosti jsem strávila celý včerejší večer si ke mně stejně našla cestu. Jen jsem polkla.

---

Zavřela jsem dveře a následovala ho. Mohla jsem se snažit sebevíc, ale stejně jsem nakonec pohledem zastavila na jeho širokých ramenou v kožené bundičce, úzkých bokách a malinkatém zadečku nacpaném v upnutých červených kalhotách. Nevědomky jsem si skousla ret. Nemohla jsem si pomoct. Když někoho obdivujete a milujete tolik let, tak když ho potom potkáte nemůžete se prostě chovat, jako když je vám absolutně lhostejný.

"Kudy?" otočil se na mě najednou, což jsem absolutně nečekala, takže jsem sebou trhla jako nachytaná školačka.

"Co-cože?" zeptala jsem se zmateně.

"Kudy mám jít, nebo se budeme bavit tady v chodbě?" rozmáchl rukou kolem sebe.

"Ne, jasně že ne, sedneme si do obýváku," usmála jsem se.

"Fajn, a to je kudy?" zvedl laškovně obočí.

"Tady na konci chodby doleva….ehm ne doprava. Jo doprava," zmatkovala jsem a vypadalo to, že se nevyznám ve vlastním domě.

"Doprava, fajn," smál se a pokračoval. Když se otočil, zhluboka jsem se nadechla a zakroutila zběsile hlavou. Bože, chovám se jako magor.

Vešla jsem za ním do našeho obývacího pokoje, hned jsem se vydala ke kuchyňskému koutu s barem, který na obývací pokoj navazoval.

"Dáš si něco kafe,víno nebo něco ostřejšího?" usmála jsem se a podívala se na něho jak se rozhlížel po našem domě.

"Jo kafe díky," stočil pohled na mě.

"Hned to bude," otočila jsem se ke skřínkám a z horní police vyndala kafe.

"Mimochodem moc pěkný dům," ozvalo se za mnou.

"Děkuju, ale já ho nezařizovala, když jsem se stěhovala k Lucasovi, už měl dům kompletně zařízený," objasnila jsem mu, že já nemám podíl na designování našeho domu.

"Dáš si něco k tomu kafi? Sušenky nebo tak něco?" usmála jsem se na něj. Navenek jsem se sice usmívala, ale ve skutečnosti ve mně byla malá dušička.

"Jo třeba sušenky," odpověděl mi a usadil se do křesla. Otočila jsem se k lince a sypala kafe do dvou hrníčků. Rozdává úsměvy na všechny strany, tak to nevypadá, že by byl za ten včerejší večer naštvaný. A nebo je jen dobrý herec, čemuž bych se nedivila.

Zalila jsem připravené kafe vodou a na tácku i se sušenkami, to všechno donesla na stůl.

"Posluš si," pokynula jsem mu mile a sama jsem se usadila na pohovku naproti němu.

Hned se natáhl a vzal si sušenku, která ležela na vrchu. Nejistě jsem se na něj podívala, sklopila jsem pohled na své nervózně propletené ruce. Už jsem to čekání dál nevydržela a musela jsem se zeptat sama.

"Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit?" zeptala jsem se přímo a čekala, až dochroupá sušenku a odpoví mi.

"No, kvůli tomu včerejšku," řekl, když dojedl sušenku a podíval se mi svým spalujícím pohledem do očí. Cítila jsem, jak mi srdce začalo bít zběsile strachy jako o závod. Co chce proboha řešit? Doufám, že si nemyslí, že bychom jako my dva? To ne v žádném případě. Nebudu Lukase podvádět. I když je Bill opravdu přitažlivý, tak prostě taková já nejsem.

"Aha, ehm a co..co konkrétně chceš řešit?" snažila jsem se z něj dostat.

"To jak jsme se málem..no políbili," řekl a mírně zčervenal. Pousmála jsem se byl u toho opravdu roztomilý.

"Nevím, co na tom chceš řešit," řekla jsem klidně, jako by vůbec nerozrušilo, o čem se mnou chce mluvit.

"Byli jsme opilý a tak se nám to trochu vymklo no, ale nic se nestalo, takže není důvod to nějak řešit," usmála jsem se na něj, když ke mně zvedl svůj pohled, který předtím upíral na své propletené prsty. Snažila jsem se zůstat nad věcí a rovnou mu navrhnout svůj názor na ten "náš problém".

"Ani nevíš, jak jsem rád, že to bereš takhle," usmál se jak sluníčko. Uff, opravdu se mi v tu chvíli ulevilo.

"Úplně mi spadl kámen ze srdce," praštil se dlaní do hrudi. To mi povídej, pomyslela jsem si v duchu.

"Takže kamarádi?" vyskočil najednou na nohy a natáhl ke mně ruku.

"Kamarádi," vstala jsem taky a stiskla mu ji. Dívala jsem se mu do tváře. Smál se od ucha k uchu.

"Jasně," musela jsem se smát taky. Svým úsměvem a dobrou náladou mě nakazil.

"Nemusel sis s tím vůbec lámat hlavu a vypij si už to kafe, nebo to budeš mít studené," pobídla jsem ho. Jen se pousmál a hned se natáhl pro svůj šálek s kávou.

"Je výborná," pochválil mi, hned po prvním loku.

"Děkuju," olízla jsem si rty a napila se ze svého.

"Mimochodem, to Lucas chodí každý víkend do práce?" zeptal se zvědavě.

"Dřív ne, ale poslední dobou čím dál častěji," pokrčila jsem rameny.

"Nebojíš se tady sama v tak velkém domě?" rozpřáhl ruce, aby mi názorně ukázal jak velký dům vypadá.

"Abych byla upřímná, tak někdy ano," přiznala jsem se.

"Proč si nekoupíš psa?" zeptal se Bill.

"Dělal by ti společnost a nebála by ses tu tak sama," mrknul na mě.

"Jo, ani nevíš, jak bych ráda měla psa, ale Lucas je na zvířecí srst bohužel alergický.

"Aha, tak to je škoda, já bych bez svých psů asi nevydržel," pousmál se, jen co si na své čtyřnohé mazlíčky vzpomněl.

"Dáš si ještě kafe nebo sušenky?" zeptala jsem se po hodině, povídání kdy Bill neustále mlel jako kolovrátek a já jen sem tam něco řekla, nebo okomentovala.

"Ne děkuju, možná přístě," uculil se.

"Příště?" zbystřila jsem.

"Jo, příště, až zas Lucas nebude doma a ty se budeš doma bát," vysvětlil mi a začal něco lovit ve své tašce.

"Á tady je," usmál se vítězoslavně a vylovil svůj telefon.

"Až se zase budeš doma bát, nebo nudit, klidně mi zavolej," řekl a už mi diktoval své telefonní číslo.

Dee :-*