You belong to me ♥ 52

Asi před hodinou jsem měla jakýsi blok, ale pak najednou voilá a já věděla přesně co psát. Jsem zvědavá, jak se Vám to bude líbit. Byla to čistě spontální reakce, tahle scéna na konci opravdu nebyla plánovaná...Ten konec no...co říct..asi to, že doufám, že až to Báři dočte a nebude moct usnout, tak mě nepříjde v noci strašit :D:D:D:D

EDIT: Přidala jsem ještě obrázky šatů, pro lepší představu :-*

---

52.

I přes to, jak jsem šla včera pozdě spát, jsem se vzbudila relativně vyspaná. Bylo by to opravdu hezké ráno, protože hned jak jsem vyšla na terasu, sluníčko už bylo vysoko na obloze a nebe jako bez mráčku, ale hned jak jsem si vzpomněla, že zítra je ten den D, dobrá nálada ze slunečného dne byla ta tam.

Dala jsem si rychlou ranní sprchu, oblékla se do svých oblíbených džínových kraťasů a tílka a mohla jsem vyrazit.

Měly jsme sraz v jídelně a abychom po snídani hned vyrážely.

Přicházela jsem do jídelny s dobrou náladou, která mi v mžiku klesla na bod mrazu, když jsem zjistila, že Emma nesedí u stolu sama, nýbrž ještě s Tomem.

Zhluboka jsem se nadechla a sama sebe předvědčovala, že to mě nemůže vyvést z míry.

Svým rázným krokem jsem se blížila ke stolu kde seděli.

Emma seděla čelem ke mně, takže mě viděla přicházet a usmála se. Tomovi to asi neuniklo a otočil se, aby se podíval, na koho se Emma usmála.

Když mě zahlédl, pousmál se a naše oči se setkali, snažila jsem se klidně dýchat, proč mu to musí k sakru tak strašně moc slušet? Proč?

Na době měl jen volné džíny a bílé tílko, které na jeho opálené pleti vypadlo naprosto perfektně.

Ovládla jsem všechny své touhy nevrhnout se na něj a jen jsem našpulila rty, jako kdybych právě spatřila nepříjemný hmyz. Jo jsem fakt dobrá herečka.

"Dobré ráno," pozdravila jsem především a hlavně Emmu, na kterou jsem se přitom dívala, Tom byl vzduch. Ještě jsem mu totiž neodpustila, to co mi řekl a asi jen tak neodpustím.

"Dobré ráno," oplatila mi úsměv Emma.

"Dobré," zamumlal Tom. Och bože, slyším jeho hlas a málem se mi podlomily kolena. Dost dost dost. Tohle musí přestat.

Došla jsem k jejich stolu a na židli vedle Emmy jsem si dala kabelku a chystala se jít si pro něco dobrého na snídani.

Vzala jsem si talířek, nandala si ovoce, jogurt a s tím jsem se vrátila ke stolu.

Zajímavé, že oba mlčky jedli a ani jeden z nich nic neříkal.

Když jsem přicházela přišlo mi, že jsem je vyrušila z nějakého rozhovoru.

Ale jestli mluvili o těch svých pobavených svatbičkách, tak jsem jedině ráda. To jsem slyšet fakt nepotřebovala.

Lžičkou jsem se rýpala v broskvovém jogurtu a nějak mě přešla chuť na snídani. Najednou jako bych měla trému se před Tomem i najíst. I když jsem měla pohled zabodnutý ve svém jogurtu, pořád jako bych na sobě cítila jeho pohled.

Odložila jsem jogurt před sebe a naschvál zvedla hlavu jeho směrem. A samozřejmě, že se nenápadně díval.

Dívala jsem se na něj tak, že kdyby můj pohled zabíjel, Chantelle už by svému snoubenci, mohla začít kopat hrobeček. Udržovala jsem s ním vražedný oční kontakt, dokud on zbaběle neuhnul pohledem.

Ach, bože, pomyslela jsem si. Ať už jsem od něj tisíce kilometrů daleko.

"Jdi připravená vyrazit?" zeptala se mě Emma, zatímco jsem Kaulitze propalovala svým pohledem na uhel.

"Cože?" otočila jsem se na ní. Nevnímala jsem, že na mě promluvila.

"Jestli jsi připravená vyrazit?" zasmála se.

"Ty mě neposloucháš," drkla do mě.

"Jo, jasně že jsem," otočila jsem se na ní.

"Kam vyrážíte? Nějaká akce? Nezapomeň, že se zítra vdáváš," ozval se hned Tom, aby mu nic neuniklo.

"To říká ten pravej," ušklíbla se Emma.

"Opovaž se Billa dneska večer někde ztřískat, tak že mi zítra k oltáři nebude schopen dojít po svých," varovala ho se smíchem.

"Jestli narážíš na to, jak jsme se ožrali minule, tak to není moje vina, Bill chlastal sám," bránil se Tom.

"No mě je to jasný, ty jsi vždycky svatý," kroutila Emma hlavou.

"Tak půjdeme?" ozvala jsem se, protože mě tahle jejich slovní přestřelka k smrti nebavila poslouchat. Nějakou nedojedenou snídani jsem neřešila, najím se ve městě, protože v Tomově přítomnosti bych už asi nic pozřít nemohla.

"Jo jdeme, nebo ho budu muset přerazit," zasmála se Emma.

"Hele a nechcete na mě počkat? Taky musím ve městě ještě něco zařídit," ozval se Tom za námi, když už jsme se otočily k odchodu.

"To jsi uhodl nechceme," zpražila jsem ho a táhla Emmu pryč.

Půjčili jsme si auto, jako když pro mě jel Bill na letiště a za pár minutek už jsem parkovala u nevelkého nákupního centra, které se zde nacházelo.

"Teda ty jsi jela jako drak," dívala se na mě Emma kapánek v šoku.

"Potřebovala jsem se trochu vyřádit, mám spoustu nevybité energie" pokrčila jsem rameny. Nebudu jí říkat, že jsem si představovala, jak na té dálnici leží Tom a nebo ještě lépe Chantelle.

"Tak kam nejdříve?" zeptala jsem se jí, když jsem zamkla auto.

"Vyzvednout šaty. Už jsem si je zkoušela v Německu, ale musely je ještě dodělat, ale doufám, teda že přišly. Jinak jsem ztracená," pousmála se Emma. Jsem opravdu zvědavá, jaké si vybrala. Nepochybuju o tom, že nějaké překrásné. Emma má opravdu skvělý vkus. Ne nadarmo je rozená Pařížanka. A ty mají vkus a šmrnc prostě v krvi.

Vešly jsem do velkého svatebního salónu, který se nacházel hned na náměstí a velkou tabulí s nápisem na sebe upozorňoval tak, že ho nešlo přehlédnout.

"Dobrý den, přejete si?" usmála se na nás mladá sympatická žena, která právě urovnávala neviditelné nedostatky na sněhobílých šatech figuríny.

A že byly překrásné, kdybych se někdy vdávala já, tyhle bych bez váhání brala. Zůstala jsem si prohlížet ty kouzelné šaty, které mě jednoduše okouzlily na první pohled a nechala Emmu, aby si zařizovala své.

Kamínky vyšívaný korzet a dlouhá sukně až na zem. Přesně takhle měly vypadat moje svatební šaty. Jenže já se nikdy vdávat nebudu, protože ten jediný, o kom jsem někdy uvažovala že bych si ho vzala se zítra žení.

Přejela jsem bříšky prsty po hebké látce a jen na sekundu si představila, že bych tam zítra přicházela k Tomovi v těchto bílých šatech já. Zavrtěla jsem hlavou o proboha už mi haraší.

"Daphne," zavolala na mě naštěstí Emma a odpoutala moji poblázněnou pozornost.

"Jo?" otočila jsem se a vydala se k ní.

"Líbí se ti?" usmála se lišácky a kývla k šatům nad kterými jsem se rozplývala.

"To víš, že ano," usmála jsem se a ještě jednou se na něj ohlédla.

"Jednou si takové oblékneš uvidíš!" pohladila mě po dlani.

"No to nevím," ušklíbla jsem se a pobídla jí ať mi ukáže ty své.

"Tradááááá koukni na ně, jak se ti líbí?" pozvedla šaty z veliké krabice a podržela si je před tělem.

"Nechtěla jsem nic takového toho princeznovského, jako se líbí tobě," rýpla si. Jen jsem protočila oči.

"Chtěla jsem něco více netradičního a né moc nazdobeného, prostě přesně jako tyhle," usmála se pyšně.

"Jo jsou krásné, určitě se v nich budeš Billovi líbit," usmála jsem se.

"Ale teď si je hned musíš zkusit a ukázat se mi v nich. Na tom trvám," ukázala jsem na ní prstem.

"Dobře, ale já zase trvám na tom, že ty si zkusíš támhle ty," kývla hlavou k mým vyvoleným šatům.

"Ne, ne to ne Emmo, zbláznila ses?" odmítala jsem její nesmyslný návrh.

"Ale no tak Daphne, chci aby sis je zkusila," stála si tvrdohlavě na svém.

"Chci tě v nich vidět a jestli si je nezkusíš, tak si ani já nezkusím ty svoje a neuvidíš mě v nich," dupla si. Povzdechla jsem si.

"Vidím ti na očích, že si je chceš zkusit, no tak Daphne," dělala na mě psí oči.

"Fajn," povolila jsem.

"Ale jen proto, že chci vidět, jak vypadáš ve svým šatech jasné?" smála jsem se. Někdy byla tak paličatá, až to bylo roztomilé.

"Já to věděla," smála se a zatleskala.

"Přineste nám prosím do kabinek ještě támhle ty pro kamarádku ano?" zaúkolovala hned slečnu, co jí její šaty podávala.

"Hned to bude," usmála se mile a hned šla šaty sundat z figuríny.

Vlezly jsme s Emmou každá do jedné kabinky vedle sebe a začaly se soukat do šatů. Emma to ale měla podstatně jednoduché. Já potřebovala pomoc se do šatů navléknout, slečna ale byla milá a hned mi ochotně pomohla a za chvíli jsem je měla na sobě.

"Opravdu vám moc sluší slečno, ženichovi se v nich určitě budete líbit," lichotila mi prodavačka. To bych ještě Toma musela mít, pomyslela jsem si smutně. Ozval se zvonek nově příchozího zákazníka a prodavačka se s omluvou vzdálila.

Dívala jsem se na sebe do zrcadla a nemohla jsem uvěřit, že je opravdu mám na sobě. Byly nádherné. Až se mi chtělo brečet. Nějak mě to dojalo.

"Emmo? Už jsi?" zavolala jsem na ni a vyšla zpoza kabinky před velké zrcadlo před nimi.

"Máš jednodušší šaty než já a ještě nejsi?" smála jsem se jí.

"Nějak jsem se tady do toho zamotala," smála se.

"A nechceš pomoct?" nabídla jsem se.

"Ne, ne už to skoro mám," jenom jsem nakrčila čelo, když jsem slyšela jak se tam s těmi šaty pere.

"Ok, okej," zamumlala jsem si pro sebe a prohlížela se ve velkém zrcadle. Přejela jsem dlaněmi po heboučké látce a zase jako bych se ocitla ve svém snu. Viděla jsem uličku, kterou prochází nevěsta a kterou jsem právě procházela já. Neviděla jsem kde to bylo. Hlavní pro mě bylo jediné, na konci uličky u oltáře čekal Tom. Usmíval se a díval se jenom na mě……

Zavrtěla jsem hlavou a sklopila hlavu. Okamžitě, ale okamžitě musím na něco takového přestat myslet, protože je to nereálně asi jako že přiletí ufoni. Nadechla jsem se, zvedla hlavu a podívala se znovu na sebe do zrcadla.

Jen co jsem to udělala, tep se mi zvýšil na nejvyšší možnou frekvenci.

Za mým odrazem v zrcadle stál Tom. Očima přejížděl po mém těle, kousek po kousku a na rtech se mu usadil kouzelný úsměv.

Nebyla jsem schopna pohybu, jen jsem tam stála a čekala co udělá.

Po chvíli se jeho pohled střetl v zrcadle s tím mým. Díval se mi upřeně do očí, neuhýbal a já absolutně nevěděla, co má v plánu. Sledovala jsem v odrazu zrcadla, jak se několika kroky ocitl těsně za mými zády.

Přivřela jsem oči a nadechla se jeho vůně, která mě v tu chvíli odklopila. Cítila jsem jak se svou vymakanou hrudí natiskl na má skoro holá záda a jeho teplé paže se obmotaly kolem mého pasu.

"Jsi krásná," zamumlala mi do ucha. Rty jako by se otřel o mé ucho a mě hned naskočila husí kůže, ne proto, že by mi byla zima, ale kvůli jeho blízkosti.

"Ani nevíš, jak strašně moc ti to v těch šatech sluší," zašeptal a znovu se rty otřel o mé ucho.

Dee :-*