You belong to me ♥ 51

Ouuuu jak jsem slíbila, dneska další díl! :D:D Potřebovala jsem ještě jeden takový napínací, ale zítra už bychom mohly díl ukončit trochu napínavěji :D:D:D Svatba se blíží :D

---

51.

Opalováním, válením se na pláži a občasným rácháním v moři jsem strávila celý den. Večer jsem se vrátila unavená k sobě a hned se vydala na večeři. Byla jsem už pěkně hladová. Bylo už naštěstí docela pozdě, takže jsem v jídelně narazila jen na otce s Williamem. Byla jsem ráda, že přijel. Už jsem ho zase dlouhou dobu neviděla.

"Tati," usmála jsem se.

"Ahoj holčičko," vstal a objal mě.

"Jaký si měl let?" zeptala jsem se, aby hned nezačal o Tom jak snáším to, že se žení i Tom, i když mi bylo jasné, že na to taky dřív nebo později dojde.

"Bylo to dlouhé, ale šlo to," pokrčil rameny.

"Jo to je fajn," mávla jsem rukou.

"A co jste si dali dobrého?" stočila jsem řeč zase na jídlo.

"Nějaké místní speciality, ani nevím, jak se to jmenovalo," odpověděl mi William.

"Aha, tak to riskovat nebudu," zavrtěla jsem hlavou a vydala se k výběru jídel.

Chvíli jsem uvažovala o lasagních, které vypadaly opravdu dobře, ale zase aby mi nebylo na noc těžko. Lasagne jsou opravdu syté.

Chvíli jsem ještě váhala a pak jsem si prostě udělal obložený talířek z různých druhů sýrů plus nějaké olivy a to mi jako večeře stačilo. Zbožňovala jsem sýry. Vrátila jsem se ke stolu k tátovi a k Willovi a pustila se do toho.

"A jak se ti líbí tady na ostrově tati?" zeptala jsem se, aby řeš nestála a táta se náhodou nezeptal na Toma.

"Je to tu jako v ráji," usmál se.

"Jo to je," pokývala jsem hlavou.

"William říkal, že pak hned odjíždíš na Nový Zéland?" zeptal se táta.

"Jo, máme tam točit reportáž," usmála jsem se.

"Už se tam nemůžu dočkat, takže hned jak bude po svatbě, odlétám," usmála jsem se, na každou další cestu za poznáváním cizích krajů jsem se neuvěřitelně těšila.

"Když mluvíme o té svatbě, kvůli které jsme tady, co Tom? Nebo spíš co ty a Tom?" obrátil se na mě táta a já bys si nejradši nafackovala, za to že jsem zmínila slovo svatba. Polkla jsem.

"Nic, co by. On se pozítří žení a s tím já nic nenadělám," pokrčila jsem rameny jako by se nechumelilo.

"William se zmínil, že tě to docela sebralo," řekl táta a já myslela, že svého bratra na místě zabiju.

"Fakt děkuju Wille," řekla jsem ironicky směrem k Willovi.

"A co si jako myslíš tati? Že prostě jen tak mávnu kouzelným proutkem a Tom mi bude ukradený? Tak jednoduché to není," řekla jsem nasupeně a vstala od stolu, aniž bych svou večeři dojedla.

Mířila jsem naštvaně zpátky k sobě. Nesnáším, jak se na mě tady všichni soucitně dívaj. Teď a myslím všichni co ví, že k Tomovi pořád něco cítím. Procházela jsem okolo bungalovu Emmy a Billa, když zorvna Emma vycházela ze dveří a hned si m všimla.

"Daphne," usmála se vesele. Proč by taky ne, ona si za dva dny bere toho, koho miluje, nemusí se koukat, jak si nějaá cizí flundra bere muže jejího života.

"Ahoj," zamumlala jsem a chtěla dál pokračovat v cestě. Neměla jsem na nikoho náladu.

"Celý den jsem tě neviděla, kde jsi byla?" zeptala se.

"Byla jsem celej den na jedné odlehlé pláži, abych tam měla klid," řekla jsem otráveně. Všimla si otrávenosti v mém hlase a prohlédla si mě.

"Stalo se něco? Tom ti zase něco řekl?" zeptala se starostlivě.

"Ne tentokrát ne Tom, tomu se úspěšně celý den vyhýbám," ušklíbla jsem se.

"Tak kdo?"

"Táta, dneska přijel. Bavili jsme se před chvíli u večeře a ať jsem se snažila sebevíc, samozřejmě přišla na Toma řeč," zakroutila jsem očima, jako by všechno ostatní už bylo jasné.

"Aha," pochopila Emma, aniž bych něco dalšího dodávala.

"Chceš si o tom popovídat nebo tak?" zeptala se opatrně.

"Děkuju Em, ale raději ne, musím se s tím vším hlavně nejdřív sama vypořádat a poprat."

"Dobře, jak chceš, ale přece bych s tebou chtěla na chvíli mluvit, ano? Sedneme si třeba tady do parku na lavičku?" kývla směrem k exotickému parčíku s množstvím palem a všelijakých exotických květin, že si tam jeden připadal, jako v botanické zahradě.

"Proč by ne? Můžem," pokrčila jsem rameny a následovala ji.

"Tak o čem chceš mluvit?" zeptala jsem se, jakmile jsme se usadily na jedné lavičce.

"No, vlastně jsem se tě chtěla zeptat jestli by jsi se mnou nešla zítra do města, potřebuju zařídit poslední věci okolo svatby a tak, když už to pozítří vypukne. A s Chantelle se mi tam jít nechce ani náhodou," podívala se na mě a čekala, co já na to.

"Ale jak to? Jsem myslela, jak si rozumíte, když jste si předevčírem tak hezky notovaly o těch vašich svatbách," řekla jsem jízlivě.

"Daphne, přestaň," osočila se na mě.

"Řekni mi, co tě zase žere? Že se s ní bavím? Asi budu muset, když to bude moje švagrová."

"No právě, to mě celou tu dobu žere, každou každičkou minutu chápeš? Že ona bude tvoje švagrová a Tomova žena," vyjela jsem na ní a hned jsem toho litovala. Ona za to nemůže.

"Promiň, já už jsem z toho hotová. Ty, táta, Will se na mě pořád tak soucitně díváte a to mě deptá snad ještě víc," sklopila jsem pohled.

"A taky ti trochu závidím," přiznala jsem.

"Bereš si muže, kterého miluješ, budeš mít krásnou svatbu na pláži. Něco takového jsem si taky vždycky přála," zamumlala jsem.

"Ale no tak Daph," objala mě. Takovéhle chlácholivé objímání děláme nějak často.

"Víš, že bych byla raději, kdybys ty byla moje švagrová," zašeptala.

"Určitě, se pro tebe také někdo objeví, uvidíš a příště půjdu na svatbu, já tobě," zasmála se.

"No tak to fakt nevím," zasmála jsem se spolu s ní.

"Já tam s tebou zítra půjdu a pomůžu ti," řekla jsem polohlasně a obtáhla se z jejího objetí.

"Ani nevíš, jak jsem ráda," usmála se.

"A nebude tě Bill postrádat?" zeptala jsem se.

"Neboj ten bude mít co dělat s pořádáním loučení se svobodou, které zejtra večer s Tomem mají," protočila oči.

"Aháá, tak to bych pro tebe, taky měla nějaké zorganizovat ne? Spousta striptéru a…," zasmála jsem se.

"Tak to se opovaž," ukázala na mě prstem.

"Na to nejsem ani trochu zvědavá, takhle ať se loučí Chantellka," ušklíbla se.

"To jo, to by jí bylo podobný," souhlasila jsem.

"Mě by stačilo, kdybychom zítra večer zkoukly pár filmů a tím bych měla rozlučku odbytou," navrhla.

"To zní jako dobrý nápad," přikývla jsem.

"A teď už půjdeme na kutě, nebo se zítra do toho města nedostaneme, ani odpoledne," vytáhla jsem jí na nohy a mířily jsme k bungalovům.

Dee :-*