You belong to me ♥ 49

Uf, tenhle mi dal zase zabrat, psala jsem ho snad od šesti hodin :D:D:D Dnešní test z práva se mi taky "povedl" takže za týden čekám svojí první šestku v životě! :D:D:D:D ale ať se vám díl líbí :D

---

49.

Seděla jsem na posteli snad celé odpoledne a stále zírala do jednoho bodu. Už jsem ani nebrečela, nemohla jsem se, ale pořád smířit s tím, co se tady před chvílí odehrálo. Před očima se mi neustále vracely vzpomínky, když všechno bylo fajn. Když jsme byli spolu.

Vzpomínala jsem na to, jak mi říkal, že mě miluje, na jeho dravé a vášnivé polibky, na jeho něžné doteky a chtivé pohledy. Když jsem si uvědomila, že tohle všechno už mi nikdy patřit nebude, bylo mi zase do breku.

Zkrátka Tom tvořil významnou část mého života, kterou nemůžu jen tak zapomenout a smazat. To prostě nejde. A ani jsem nechtěla.

Můj pohled znovu padl na podlahu, kde se teď válelo už jen moje oblečení, protože si Tom své už odnesl. Ušklíbla jsem se. Tohle mu moc do karet nehraje.

Když tvrdí, že jsme spolu nic neměli, tak jak by mi teda vysvětlil to oblečení? To se mu trošku nepovedlo. Vstala jsem a oblečení ze země sesbírala. Kdyby někdo přišel a viděl to tady takhle, ještě by si myslel bůh ví co. A kdyby to viděla taková Emma, tak by to vůbec nebylo dobré. Zase by začala s tím svým kázáním a to je to poslední, na co mám náladu.

Sakra, tak jsem se stejně nedověděla, jestli něco bylo nebo ne. Kdybychom teď nebyli na smrt pohádaní, tak bych se ho šla zeptat znovu a znovu, než bych z něj nevytáhla pravdu.

Ale za těchto okolností, rozhodně ne. Když mi řekl, že pro něj nejsem dost dobrá.

Jak jenom něco takového může říct. Povzdychla jsem si a usadila se znovu na posteli. Chytla jsem do ruky první polštář, který mi přišel pod ruku a přitiskla ho k sobě. Cítila jsem se hrozně. Jako už dlouho ne. Jestli to chcete přesněji, naposledy jsem se takhle cítila, když mi drahoušek Chantelle mezi dveřmi u nás doma řekla, že hledá broučka Toma. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a strašně moc jsem si přála, být někde jinde než tady. Kdekoli jinde. Nebo se probudit a nebýt v téhle realitě, kde si Tom bere ji.

Moje prosby, ale nebyly vyslyšeny. Jak by taky mohly. Připadalo mi, že co jsem přijela sem, se mi nic nevede, tedy kromě opětovného shledání s Emmou.

O kom se mluvívá, nedaleko bývá. Jak jsem na Emmu pomyslela, v tu chvíli stála ve dveřích. Zvedla jsem k ní pohled, který hovořil za vše. Ona si jen povzdechla, založila si ruce na prsou a přisedla si ke mně na postel.

"Co se stalo?" zamumlala.

"Ztratila jsem ho," hlesla jsem a oči se mi automaticky zalily slzami.

"Řekl mi..," polkla jsem.

"Řekl mi, že pro něj nejsem dost dobrá, že s ní mu bude líp," vzlykla jsem.

"Ach Daphne," řekla a pevně mě objala. Utřela jsem si první várku slz, které se mi valily po tvářích a pevně se k ní přitiskla. Potřebovala jsem obejmout a chlácholit, jako tehdy, když zemřel Phill.

To mi ale náruč poskytl Tom.

V tuhle chvíli jsem proklínala celý svět a přála si, aby moje maminka byla naživu a aby mě teď mohla obejmout ona. Ne že bych si nevážila toho, že mě chlácholí Emma, to ne. Ale matčina náruč, je matčina náruč. Jedině tam se cítíte maximálně v bezpečí a milovaní.

"Daphne, možná by bylo lepší, kdyby ses vrátila domů, já už to tady nějak zvládnu ano? Nechci, aby ses kvůli mně tady takhle trápila. To si nemůžu vzít na triko," řekla po chvíli.

"Ne, to nejde," řekla jsem chraplavým hlasem.

"Jsme nejlepší kamarádky ne? A já ti chci jít za svědka!" řekla jsem odhodlaně a věnovala jí uslzený pohled.

"Nedá se jinak, Toma prostě musím chtě nechtě vytěsnit z hlavy," vzdychla jsem a natáhla se po kapesníku, který ležel na stole na kraji postele.

"Ale tvojí svatbu si ujít, rozhodně nenechám!" ukázala jsem na ní varovně prstem.

"Jo ale..ehm je budou oddávat hned po nás," řekla Emma.

"Jo s tím počítám, jakmile vy dva budete oddaní, tak já odejdu, protože na to koukat rozhodně nebudu," zavrtěla jsem hlavou a musela jsem zase rozehnat slzy, jen jsem si připustila tu myšlenku jí a jeho ve svatebním.

"Daph, nemůžeš tu pořád být zavřená. Vsadím se, že jsi tu celý den že? Tak co říkáš tomu, že bychom šli na pláž co? Jen my dvě hm?" lákala mě.

Moc dobře věděla, že mě na pláž naláká. Tu si nenechám ujít ani kvůli Tomovi.

"Tak dobře," souhlasila jsem.

"Super," zajásala a zatleskala. Jen jsem pozvedla obočí. Vsadím se, že tohle má od Billa.

"Jdu si vzít plavky a ručník a pak tě tu vyzvednu ano? A opovaž se lehnout si zpátky do postele, nebo uvidíš," varovala mě se smíchem a odešla k sobě.

Nejdříve jsem se musela trochu opláchnout, protože pohled na moji opuchlou tvář nebyl zrovna úchvatný. Sice jsem na pláži nikoho oslňovat nechtěla, ale i tak. Můžu vypadat jako lidská bytost a ne jako strašidlo. Pak jsem se vrátila do pokoje a vytáhla z kufru plavky.

Hodila jsem je na sebe, chytla osušku a krém a byla připravená vyrazit. Jen co jsem si nazula žabky Emma stála připravená mezi dveřmi.

"Tak si ready?" usmála se.

"Jo, jo jdu," pousmála jsem se na ni a jakmile jsem zahlédla sluneční brýle zasunuté v jejích vlasech, hned jsem věděla, na co jsem zapomněla.

"Moment, ještě si vedle brejle," otočila jsem se na podpatku a hledala je. Naštěstí ležely na stole, takže jsem nemusela vyhlásit sáhodlouhou pátrací akci.

Vyšly jsme s Emmou na pláž, sluníčko už bylo maličko nakloněné k obzoru, protože taky bylo už šest hodin, ale stále pálilo. I písek byl vyhřátý až moc, tak jsem se jím raději brodila v žabkách až k lehátkům, i když to bylo krajně nepohodlné.

Usadily jsme se na dvou lehátkách jen pár kroků od moře, abychom přece nemusely chodit tak daleko, to dá rozum.

Hodila jsem osušku a krém na lehátko a hned jsem se chystala do moře. Jen ta cesta přes pláž mě pěkně vypekla. Bylo mi neskutečné vedro a musela jsem se jít zchladit.

"Jdu hned do vody, jdeš taky?" mrkla jsem na Emmu.

"Že váháš," mrkla na mě a aniž bychom se dohodly obě jsme se naráz rozběhly do vln.

Je vidět, že mě zná a ví, jak mi tu náladu zvednout. Zbožňuju vodu a moře ještě víc. Vlétly jsme do vln a začaly na sebe stříkat hlava nehlava, až jsme hned byly obě mokré od hlavy až k patě.

"Hele, jak si věděla, že se hned rozeběhnu?" ptala jsem se jí se smíchem a zaclonila si dlaní oči,abych na ní přes prudké sluníčko viděla.

"Vzpomněla jsem si na naši poslední dovolenou v Tunisu, dělala si to vždycky," pokrčila rameny.

"Jo jo to byly časy," kývla jsem a znovu ji postříkala. Emma na nic nečekala s hned mi to obratně vrátila.

Za pár minut jsme z toho našeho vyvádění ve vodě byly totálně unavené. Vyrazily jsme z vody zpátky na lehátka a v tu chvíli jsem myslela, že budu vraždit. Samozřejmě se hned vedle nás musela položit Chantalle s Tomem. Proč by také ne, že? Komu to vadí?

Zatnula jsem zuby a snažila se na sobě nedat vůbec nic znát.

Nahodila jsem úsměv jako doposud, co jsme s Emmou blbnuly ve vodě a co nejladnější chůzí jsem se vydala ke svému lehátku, aby Tom viděl o co přišel.

Nevěnovala jsem mu ani pohled, jen jsem na půl huby pozdravila tu jeho nádheru, když na nás začala mávat, jako smyslu zbavená.

Jaké štěstí, že jsem ležela na úplně opačné straně než Tom, vedle něj byla ona a vedle mě zase Emma. Trochu jsem Emmu litovala, protože hned jak jsme si lehly, začala do ní něco hustit, kolem těch jejích povedených svatbiček. Což jsem poslouchat absolutně nechtěla.

Protočila jsem oči a zvedla se, abych si došla pro něco k pití. To vedro se nedalo vydržet.

Došla jsem k baru a objednala jsem si džus, chvíli jsem váhala jestli s vodkou, ale raději jsem chtěla zůstat dneska střízlivá. Nehodlám riskovat, že si zase nebudu pamatovat, co jsem dělala.

Vzala jsem od číšníka skleničku a otočila se, abych se vydala zpátky k lehátkům.

Na sekundu se ale můj pohled střetl s tím Tomovým, hned nato, ale zase otočil hlavu a vrátil se ke svému časopisu.

"Tak on mě sleduje?" vrtalo mi hlavou, celou cestu až k lehátku. Senzorovala jsem ho, ale ani jednou se na mě už nepodíval.

Ty dvě se stále bavily o svatbách, teda spíše Chantalle stále něco řešila, takže jsem si v klidu natáhla, nandala sluneční brýle a opalovala se.

Za pár minut už jsem byla úplně přehřátá. Napadlo mě, že bych se zase měla jít zchladit do moře. Protáhla jsem se a pohled stočila směrem k Emmě a Chantelle.

U nich dvou se nic nezměnilo. Ale zahlédla jsem za nimi Toma, jak se na mě uhrančivě dívá. Jo tak, ty takhle pomyslela jsem si. Takže když jsem si šla pro pití, tak mi čuměl na zadek. Ne že by mi to nebylo příjemné, ale proč to dělá? Po tom co se mezi námi stalo včera? A vůbec proč si neokukuje tu svojí nádheru?

Stočila jsem pohled na moře, ale stále mi připadalo, že na sobě cítím jeho pohled. Po chvíli jsem se jakoby náhodou znovu otočila a on se na mě znovu díval.

Tentokrát si všiml, že jsem si všimla jeho pohledu a sklopil hlavu zpět ke svému časopisu. Ale tohle já mu nežeru. Když jsem se zase za chvíli podívala znovu, ležel na bok, zády ke mně. Och, jenom pohled na jeho záda mě dostával do kolen.

A vědět, že už ho nebudu moct obejmout a dotknout jeho kůže, mi připadalo jako ten nejhorší trest. I přesto, že jsem se ničím neprovinila. Nebo snad ano? Ach. Povzdechla jsem si. Dokážu na něj někdy zapomenout?

Dee :-*