Sometimes dreams become real *03

Prostě jsem neodolala, já starej závislák :D I když jsem flashku s povídkama nechala v Německu, tak jsem vám díl napsala. YBTM sice ne, to mám rozepsané na té flashce, kterou jsem tam nechala, ale tuhle jsem rozepsanou neměla, tak jsem mohla v pohodě navázat. :D

Vrátila jsem se zpátky na místo, kde jsem s Billem před chvíli seděla, vzala si svou skleničku s vínem a zmizela znovu v davu. Chtěla jsem najít Lucase a dělat to, co bych jako správná přítelkyně dělat měla, a to podporovat svého přítele v jeho úspěšném projektu.

Když jsem se k němu blížila, zase jsem si to rozmyslela. Seděl tam obklopený svými kolegy a řešili samé pracovní záležitosti, kterým já stejně ani za mák nerozumím a jen bych tam seděla, nudila se a občas se usmála.

Místo toho jsem zamířila k baru a sedla si na poslední volnou sedačku. Když se u mě objevil číšník objednala jsem si místo vína vodku s džusem. Byla jsem sama ze sebe naprosto zmatená.

Nechápala jsem, jak jsem se mohla nechat takhle unést a málem Billa políbit. Možná to bylo tím, že si mě dneska večer Lucas skoro vůbec nevšímal a pořád řešil něco kolem práce.

---

Připadala jsem si prostě sama, tím to je. Namlouvala jsem sama sobě. Poděkovala jsem, když přede mě číšník postavil skleničku s vodkou a džusem. Přejela jsem prstem po orosené skleničce a pak si vzala do ruky a napila se. Mm, vodky i džusu tam bylo tak akorát.

Nevím, proč na mě najednou padl takový splín. S Lucasem mám to klapalo, práci jsem měla taky dobrou, tak nechápu, kde se ve mně berou takovéhle myšlenky. Možná mi chybělo trocha toho dobrodružství. Každý všední den jsem šla jako vždy do práce, odpoledne z práce, někdy na nákup a pak jsem doma čekala, až se Lucas večer vrátí domů. A takhle to šlo už hodně dlouho, pořád stejný stereotyp.

Povzdychla jsem se a pootočila se, abych viděla, co se kolem mě děje. Lucas se stále vesele bavil se svými kolegy a já mu rozhodně nechyběla. Už už jsem se otáčela zpátky, když mi pohled padl na Billa.

Tomu jsem evidentně taky nechyběla. Tančil s nějakou ženou, kterou jsem neznala a stále se usmíval, když do něj pořád něco hustila a sem tam se uchechtl. Zatnula jsem dlaň v pěst, nejradši bych urvala ty její hnusné pazoury obmotané okolo jeho krku. Neměla jsem chuť se na ně dále dívat a otočila se k baru. Poručila jsem si další vodku s džusem a přemýšlela o svém životě, který mi připadal jeden den perfektní a druhý den úplně na hovno.

Někdo by mohl říct, že jsem marnivá. Že si nevážím toho co mám. Miluju ho, to ano, ale chybí mi jaký byl, když jsme spolu začali chodit. Často jsem si povídali, chodili ven, do kina, do restaurace, na výlety.

Teď si popovídáme jedině večer, kdy přijde utahaný z práce a jediné o čem je schopný se bavit je zase tak jeho práce a když má dobrou náladu tak dojde i na sex.

Vyklopila jsem do sebe zbytek vodky a skleničku s lehkým cinknutím postavila na bar. Už jsem toho měla pro dnešek dost a jediné na co jsem se těšila bylo, až si lehnu do své postele a vyspím se z téhle té depky. Vstala jsem a musela jsem se hned chytnout baru, abych sebou neflákla o zem.

Několik vodek s džusem, několik skleniček vína s Billem, bylo znát. Chvíli jsem postála, než jsem se pomalým krokem rozešla směrem, kde seděl Lucas. Přišla jsem k němu zezadu a objala ho kolem krku.

Dala jsem mu pusu na tvář a naklonila se k jeho uchu. "Půjdeme už domů zlato? Jsem unavená," zašeptala jsem mu do ucha.

"Už chceš jít?" podivil se a propletl své ruce s mými. "Chci," zamumlala jsem a políbila ho znovu na tvář. Natočil se tváří ke mně a políbil mě na rty. Pousmála jsem se a polibek mu oplatila.

"Fajn, jen se tady rozloučím s několika lidmi a půjdeme ano?" cvrnknul mě do nosu a usmál se.

"Dobře, jdu si napřed pro kabát ano? Sejdeme se dole," usmála jsem se a vydala se směrem k východu. Začínala mě bolet hlava a strašně moc se mi chtělo spát.

Dneska v noci jsem toho taky zrovna moc nenaspala, nejdříve jsem nemohla usnout a pak mě vzbudilo Lucasovo chrápání. Vešla jsem do šatny, vzala si kabát a u zrcadla se oblékla.

Vzala jsem do ruky psaníčko a vyšla do chladného podzimního večera. Chladný vzduch trochu pomohl mé bolavé hlavě, ale stejně to nebylo ono. Nejraději bych si teď dala cigaretu, ale skončila jsem s tím před třemi roky. Nesnášela jsem, když mi všechno oblečení smrdělo od kouře.

Čekala jsem jenom chvíli, než se objevil Lucas.

"Tak pojď ty moje unavená," řekl a dal mi ruku kolem ramen. Byl v opravdu dobré náladě jako už dlouho ne. Úspěch jeho firmy pro něj byl vším, někdy mi připadalo, že pro něj práce začínala být důležitější než já.

"Mimochodem mám tě pozdravovat od Kaulitze," řekl Lucas, jako by se nechumelilo. Překvapilo mě to, já uhnu před jeho polibkem a on mě ještě nechá pozdravovat, kroutila jsem nad tím hlavou.

Když mi Lucas jeho pozdrav vyřídil, určitě se k němu ještě nedoneslo, že jsem s ním strávila, skoro celý večer. Přešli jsme společně na parkoviště a nastoupili. Promnula jsem si zkřehlé prsty, což Lucasovi neuniklo.

"Jestli je ti zima, tak já zatopím," nabídl mi. Jen jsem pokývala hlavou, opřela si hlavu o okénko a zavřela oči. Vzpomínala jsem na setkání s Billem. Pousmála jsem se. Kdyby mi před několika lety řekli, že ho potkám, nebo že si s ním dokonce zatancuju a on mě málem políbí, žila bych jen čekáním na dnešní den.

Měla bych mít ještě někde ve skříni schovanou krabici, do které jsem si ukládala všechny výtisky časopisů, kde byla o Tokio Hotel jen zmínka, všechny možné plakáty, cédečka, hrnečky a podobné věci. Musela jsem asi na chviličku usnout, protože jsem procitla, až když Lucas bouchl dveřmi od auta.

"O promiň, nechtěl jsem tě vzbudit, když si tak rozkošně spala," omlouval se hned. Už se stalo, ušklíbla jsem se v duchu, ale nahlas nic neřekla.

"To je dobré, jen jsem na chvilku zavřela oči," zamumlala jsem a potlačila zívnutí.

Přemýšlela jsem jestli si dát sprchu teď nebo až ráno. Přikláněla jsem se spíše k té ranní sprše, protože jsem dneska byla totálně unavená. Vystoupila jsem z auta a mířila k vchodovým dveřím. Lucas mezitím parkoval a já šla napřed do domu. Odemkla jsem a za dveřmi s i zula vysoké boty a promasírovala prsty u nohou.

Já a podpatky asi nikdy nebudeme kamarádi. Vyšla jsem po schodech nahoru do naší ložnice, psaníčko odhodila na židli a svlékla ze sebe šaty, které jsem hned pověsila zpátky na ramínko. Převlékla jsem se do noční košilky a zamířila do koupelny, vykoupu se až ráno, ale musím se alespoň odlíčit. Nechci mít od řasenky zaflákaný celý polštář. Pečlivě jsem si odlíčila obličej a vatový tamponek odhodila do koše.

Vešla jsem do ložnice a Lucas se právě svlékal.

"Dneska jsem utahaná jako kotě," zívla jsem a vlezla si pod deku. "Ale no tak zlato, co si dát takhle ještě jedno číslo, když se ten den dneska tak povedl?" mrknul na mě.

"Ne opravdu ne, jsem hotová," a na důkaz svých slov jsem zívla na celé kolo.

"Třeba si to ještě rozmyslíš, než přijdu ze sprchy co ty na to?" přemlouval mě, ale já jsem neměla absolutně náladu. Jen co zmizel v koupelně, jsem se zavrtala do peřin a když se vrátil, předstírala jsem hluboký spánek.

Dee :-*