Sometimes dreams become real *02

Wow, mám dost zase dneska. Nějak mě ta škola z máhá, přivalim domů a hned zas na nákup. Zítra budu zase jako mátoha, ale hlavně že si Báři počte před spaním že? :D:D:D Doufám, že se vám povídka líbí :D

Lucase jsem celý večer neviděla, ani v nejmenším mi to nevadilo. Bill byl rozený bavič a celý večer jsme se spolu skvěle bavili. Nepamatuji, že bych se někdy na Lucasově firemním večírku takhle skvěle bavila. Většinou jsem si s nikým povídat nemohla, protože na mě všechny ty paničky koukaly, jako na Lucasovu mladou milenku a ohrnovaly nos. Ale dneska jsem se výjimečně mohla pobavit s někým, kdo byl v mé věkové kategorii.

Seděli jsme u stolu a povídali si jako staří přátelé, kteří se znají roky.

Nevím čím to bylo, ale s ním se povídalo úplně samo. Několikrát se stalo, že jsme si navzájem skočili do řeči, protože jsme oba od přírody ukecaní, nad čímž jsme se jen společně zasmáli.

Všimla jsem si, že když zrovna něco horlivě vypráví, divoce okolo sebe gestikuluje. A přišlo mi to roztomilé. Stejně tam mu vždycky svítí oči takovým zvláštním leskem, nebo jestli to bylo tím, že už jsme pili, netuším.

Další plus naší skvělé konverzace bylo to, že jsem si ho při našem povídání mohla beztrestně prohlížet.

---

Sledovat jeho ladné pohyby rukou, ve které držel skleničku, jeho roztomilé olizování rtů, jeho úsměv, díky kterém jsem se musela culit taky.

Být v jeho přítomnosti bylo prostě úžasné. Číšela z něj taková energie, až to bylo nakažlivé. To že jsme si rozuměli, bylo asi také tím, že jsme byli skoro stejně staří. S Lucasem jsem se už dlouho takhle nepobavila.

Poslední dobou furt mluví o práci, nebo na mě zkouší, že by rád dítě.

Ale to jsem mu hned rázně zamítla. Sama nevím ještě, jestli děti vůbec chci. Ale spíše se přikláním k zapřísáhlé kariéristce, než k matce. Nejsem zvědavá na nějaké utírání dětských zadků. S tím ještě musím Lucasem seznámit, že dítěte se mnou pravděpodobně nikdy nedočká. Určitě mu to taky trochu nakukala ta jeho matka. Opravdu jí nemám ráda. A ona mě taky ne. Nejradši by, kdybychom se s Lucasem rozešli. Proto mu určitě poradila tu šaškárnu s dítětem, protože tušila, že na to nekývnu. A Lucas se toho chytil a teď to na mě zkouší kdy se mu naskytne příležitost.

Nenápadně jsem se otočila, abych se podívala, kde se Lucas pohybuje. Naštěstí se vybavoval se svými kolegy a nestaral se, s kým jsem se bavila já.

Trochu jsem se obávala, aby zase nezačal žárlit, když se s Billem bavíme už skoro celý večer. Někdy dokázal být opravdu chorobně žárlivý, i když neměl na co. Nikdy jsem ho nepodvedla. I když, když mě někdy vytočí s tou svojí žárlivostí, měla jsem několikrát s to chutí ho podvést jen tak na truc.

"Dáme ještě jednu skleničku?" mrknul na mě Bill, jen co jsem se otočila zpátky k němu.

"Asi bychom už neměli, nějak mi to začíná stoupat do hlavy," usmála jsem se, na něj se nedalo neusmívat.

"Nebo mě chceš opít?" píchla jsem ho do hrudi, měla jsem už kapku upito a ztrácela jsem pomalu ale jistě zábrany a k tomu ještě se ho celý večer toužím dotknout. A jenom jsem se poťouchle usmála, když jsem narazila na pevné svaly.

"To bych si nedovolil," uculil se.

"A co tanec?" naklonil se ke mně blíž, abych ho přes hlasitou hudbu slyšela. Och, byl tak blízko. Koukala jsem do těch jeho kukadel a nezmohla se na odpor.

Jen jsem němě kývla a on hned vstal, chytil mě za ruku a táhl do davu tancujících.

Ještě jsem nestihla pobrat ten fakt, že mě držel za ruku ale to už se zastavil uprostřed davu tancujících a položil mi své dlaně na boky. Chvíli jsem na něj hloupě civěla, než jsem se vzpamatovala a rukama ho objala kolem krku.

Hráli možná k mému štěstí samé pomalé ploužáky, protože tady po většinou tancovala starší generace, která by na rychlé a moderní písničky asi těžko tancovala. Já si ale nestěžovala ani v nejmenším, protože jsem se k Billovi mohla tisknout.

Nemluvili jen jsme se pohybovali do rytmu pomalé písničky a já z něj nemohla spustit oči. Jednak proto, že jsem tancovala v objetí s někým s kým jsem si přála a jednak proto, že už jsem se dlouho netiskla k někomu mladému a tak děsně sexy.

Poslední dobou jako bych si čím dál víc uvědomovala věkový rozdíl, který mě a Lucase dělil. V posteli byl sice zkušený a uměl to, ale začínal se z něj stávat takový usedlý muž ve středních letech.

Oba dva už jsme byli v náladě, takže když po chvíli začaly jeho ruce sjíždět z mého pasu níž a níž, vůbec mi to nevadilo a ještě jsem se k němu více přitiskla. Jako by celé moje tělo toužilo přijít k doteku s tím jeho.

Hlavu jsem si opřela o jeho hruď, nadechla se jeho vůně, která mi jistojistě nedá dneska spát a ignorovala jsem opovrhující pohledy manželek Lucasových spolupracovníků. Bylo mi v tu chvíli jasné, že se to určitě hned za tepla k Lucasovi donese. Ale čert to vem. Teď jsem si chtěla užít tuhle kouzelnou chvíli, která se jen tak opakovat rozhodně nebude.

Stejně jen záviděly, že ony musejí tancovat s těmi svými páprdy a já se tiskla v Billově náručí.

Zavřela jsem oči a snažila se z téhle chvíle užít co nejvíc. Jako by se vrátily ty léta, kdy jsem do něj byla bezhlavě zamilovaná a toužila byť po jediném jeho pohledu či úsměvu.

Spokojeně jsem se zavrtěla v jeho náručí a ucítila, jak mě jemně hladí po zádech. Cítila jsem jak mi naskočila husí kůže, i přesto, že mi to bylo nadmíru příjemné.

V tu chvíli jsem si připadala jako puberťačka na prvním rande s klukem z vedlejší třídy, který se jí už dlouho líbí.

Zvedla jsem pohled k němu a až ve mně hrklo, když jsem si všimla, z jaké vzdálenosti, se na mě jeho kouzelné oči dívají. Byly jako dvě čokoládové hvězdy, které nade mnou svítily a ukazovaly mi cestu. Chytil mojí dlaň do své a přiložil si ji na svou hruď. Nervózně jsem polkla. Tahle situace se mi opravdu přestávala líbit. Najednou jako bych vystřízlivěla a věděla, že nedělám správnou věc. Nechtěla jsem mu dávat chudákovi, nějaké plané naděje. Lucas má sice své mouchy, ale jsem s ním šťastná. Pohledem jsem utkvěla na Billových rtech, které se na mě celý večer smály. Musejí chutnat úžasně, pomyslela jsem si a snažila si zachovat chladnou hlavu. Nemůžu přece začít líbat klienta svého přítele na firemním večírku, i kdyby to byl… i kdyby to byl Bill.

Nemůžu si kvůli puberťácké platonické lásce, rozkopat fungující vztah. Nejsem sebevrah.

"Bille, já nemůžu," zamumlala jsem, ještě než se začal přibližovat ještě blíže k mým rtům.

Vyvlékla jsem svou dlaň z té jeho a vydala se davem pryč.

Dee :-*