You belong to me ♥ 46

Táááák krize zažehnána, naštěstí mě hned napadlo, jak to protáhnout a ještě více napnout :D Pusťte se do toho! :D

---

46.

"No to je gól," plácla se Emma dlaní do čela.

"Vždyť ti říkám, že jsem nevěděla, že je to on, měla jsem za to, že jsi to ty," snažila jsem se jí znova vysvětlit.

"Vypadám snad jako Tom?" zakroutila hlavou.

"To ne, ale prostě, přišel zezadu a zakryl mi oči," zasnila jsem se, jen jsem si vzpomněla na jeho ruce na mých očích.

"Daphne, myslíš si, že když mám v rukách víno a dvě skleničky, že bych ti ještě stihla zakrýt oči?" zeptala se mě, jako bych byla úplný idiot.

"Posrala jsem to, já vím," povzdychla jsem si.

"Hlavně se prosím tě, přestaň zase obviňovat ano? Prostě se to stalo no," pokrčila rameny a do ruky mi podala jednu skleničku.

"Jo ale teď si před ním budu připadat ještě nejistěji než předtím chápeš. Takhle jsem třeba mohla hrát, že už mě absolutně nezajímá, což sice není pravda, ale on to vědět nemusel," posmutněla jsem.

"Co ty víš Daph, třeba zítra až vstaneš uvidíš ubrečenou Chantallu, jak za sebou táhne kufr a pakuje se pryč," pousmála se.

"Třeba když se teď dozvěděl pravdu a ještě k tobě něco cítí, tak se na ní vyprdne. Vždyť ona ti nesahá ani po kotníky, to mi veř," mrkla na mě a začala nalívat víno, které přinesla.

"Jen mi nalej, ještě mi nalej," breptala jsem už docela dost pod parou. Netuším, jak dlouho jsme tam seděly, ale cítila jsem, že mi to víno už začíná stoupat do hlavy.

Emma si dala jen asi dvě nebo tři skleničky ale za to já si nalévala, jak hrdlo ráčilo. Když se dopila první flaška, tak jsem ochotně došla pro další a pilo se dál. Teda spíš já pila a Emma jen němě přihlížela.

Někde podvědomě jsem věděla, že už bych měla přestat, protože mi ráno bude opravdu zle, ale já prostě potřebovala nutně zapít žal. A v tu chvíli mi bylo absolutně jedno, že když dopadnu dobře, tak budu mít bolehlav jako prase a když ne, tak vyzvracím asi i včerejší snídani.

"Ale řekni mi, proč mě začal líbat proč?" dolívala jsem si už kdoví kolikátou skleničku a brečela Emmě na rameni.

"Kdyby věděl, jak moc mi zase ublížil, hajzl je-jeden," koktala jsem. Víčka už mi začala těžknout a svět kolem mě se začal motat, ale to mě jako by v tu chvíli nezajímalo. Opřela jsem se Emmě o rameno a uvelebila jsem se tam jako na polštáři.

"Jak se mám teď dívat, na to jak si bere tu fůrii, když k-když," škytla jsem.

"Když mám zase v živé paměti, jak nádherně líbá," fňukla jsem a nos schovala do Emmina trička.

Emmě se asi moc nelíbilo, když jsem si rejdila ufňukaným nosem v jejím tričku a mírně se odtáhla.

"Sakra Daphne, máš dost, měla by ses jít vyspat," odtáhla mě od sebe. Nečekala jsem to a málem jsem hodila hubu na dřevěnou kládu, na které jsme seděly.

"Proč prostě jednou nemůžu být šťastná řekni mi proč?" mumlala jsem si pro sebe.

"Jednou budeš určitě," chlácholila mě Emma a sbírala prázdné flašky od vína, které se válely všude kolem.

"Ale nebudu, když nemám Toma," zavyla jsem zoufale.

"Bože nebul, to tak ještě scházelo," zoufala si Emma.

"Najdeš si jínýho Toma,"snažial se mě chlácholit Emma.

"Nechci jiného, Tom je jenom jeden," vedla jsem si stále svou.

"Jenom jeden, jenom jeden jedinééééj," mumlala jsem si pro sebe, jako blázen.

Cítila jsem, jak mi víčka vypovídají službu a byla jsem strašně moc unavená. Pokrčila jsem nohy a lehla jsem si na celou dřevěnou kládu, nebylo to sice pohodlné, ale to bylo poslední co by mě zajímalo.

Prostě jsem si tam ustlala a neřešila jsem jestli ležím v posteli ve čtyřhvězdičkovém hotelu nebo na kládě na pláži.

Jediné, co bych byla schopná ještě řešit, byla moje nešťastná láska k Tomovi.

Tohle jediné téma teď plně zaujímalo moji mysl. Od rána do večera. Prostě kdykoliv. Nevěděla jsem jestli nadávat raději sobě, za to že jsem tehdy utekla bez boje a tak vyklidila té hnusné couře pole a nebo Tomovi, že si tu hnusnou couru bere.

Řešila jsem to stále, i když to bylo neřešitelné. On už si vybral a já se s tím musela chtě nebo spíše velmi nechtě smířit. Emma šla odnést prázdné lahve, aby se jen tak neválely na pláži a když se vrátila stoupla si vedle mě jako bůh pomsty.

"Tak jdeme do postele, tady zůstat nemůžeš," šťouchla do mě.

"Jóóó k Tomovi do postele," vykřikla jsem, posadila se rychlostí blesku a snažila se vydrápat na vratké nohy.

"K Tomovi do pelíšku," mumlala jsem si, když jsem se ani na podruhé nedokázala sama postavit na nohy.

"Já ti dám k Tomovi do pelíšku," řekla Emma naštvaně, když mi pomáhala na nohy.

"Jó tak jdem, Tom už má určitě postýlku vyhřátou," usmála jsem se opile.

"No to možná, ale ty jdeš do své," snažila se mě Emma přimět k pohybu.

"Nejdu do svý, nejdu," vzpouzela jsem se.

"Chci šukat," zamumlala jsem si pod vousy a ďábelsky se usmála.

"Chci šukat Toma," zařvala jsem.

"Chci šu..," a dál jsem se nedostala, protože mi Emma přitlačila na pusu svoji dlaň.

"Říkám ti mlč, nebo toho budeš ráno, šeredně litovat," zašeptala mi do ucha.

Chvíli jsem byla potichu a nenapadlo mě nic inteligentnějšího, než ji do dlaně kousnout.

"Přestaň sakra," odtáhla se ode mě na nejmenší možnou vzdálenost, ale zároveň tak, aby mě ještě trochu podpírala.

"Jsi totálně namol," zhodnotila mojí momentální situaci.

"Jééé podívej hvězdičky," zaklonila jsem hlavu a debilně se usmívala na oblohu posetou hvězdami. Emma zaskučela a tlačila mě k mému bungalovu.

Jak jsem narovnala hlavu ze záklonu, trošku se mi zamotala půda pod nohama a já se musela chytnout Emmy.

"Sakra, vždyť mě zabiješ," zaječela, když jsem se jí zavěsila za krk.

"Ups," vypadlo ze mě a smála jsem se jako cvok. Jenom zakroutila hlavou a táhla mě dál.

"Půjdeme se dívat na hvězdičky," podívala jsem se na ni smutně.

"S Tomem jsme se taky vždycky koukali," prosila jsem. Emma jen zabručela.

"Budeš mi dělat Toma jo?" kývala jsem nadšeně.

"Tak na to zapomeň, ještě se po mě budeš plazit jako po něm ne? Podívej se na sebe, vždyť se ani neudržíš na nohách," zakroutila hlavou.

"Ale udržím, hele," pustila jsem se jí a pár sekund se udržela na svých vratkých nohách, pak se mi ale zamotala hlava a já začala ztrácet rovnováhu a padala přímo do křoví. I můj opilý mozek věděl, že to nebylo vůbec dobré.

"Áááááááá," řvala jsem. K mému štěstí jsem to vybalancovala tak, že jsem spadla na zadek, ale i tak jsem cítila jsem, jak mě větvičky palem, poškrábaly v obličeji. No to budu zítra vypadat.

"Emmoooo, já spadla," našpulila jsem rty a pořád seděla ve křoví na zadku.

"Bože můj," spráskla ruce Emma.

"Vstávej, dělej! Je skoro půlnoc. A hlavně neřvi, to poslední co si přeju je, abychom někoho zbudily," poučovala mě.

"Jen si jdi a nech mě tady," řekla jsem a prstem vyrývala v hlíně Tomovo jméno.

"Jéééééé," usmála jsem se a hrdě se dívala na své dílko. Okolo jména jsem ještě udělala srdíčko, aby to mělo ten správný efekt.

"Vstávej, nemám na tebe celou noc, Bill už na mě čeká," řekla Emma naštvaně.

"A pro něj celou noc máš co?" zamumlala jsem plačtivě.

"Jdeš si zašukat a mě tady necháš," fňukala jsem a trhala okolo sebe palmové listy na malinkaté kousíčky.

"Klidně za ním jdi, já se o ní postarám," ozval se odněkud, kam jsem nedohlédla Tomův hlas.

Napínavé konce, to je moje xD

Dee :-*