You belong to me ♥ 44

Uff, tak jsem to přece jenom stihla, aby si mohla ještě Báři počíst, než tam k ní dojedu :-* a teď valim na vlak. :D:D:D aby mito ještě neujelo :D:D:D

---

44.

"V pohodě?" zeptala se mě a pohladila mě soucitně po rameni.

"Kde jsi byla tak dlouho? Říkala jsi, že jdeš jen pro mobil?" podívala se na mě zkoumavě.

"To jsem taky měla v úmyslu, dokud mě nezačal stopovat Tom," odfrkla jsem si.

"Tom? A proč by.." zamračila se.

"To taky nechápu, musela jsem se před ním schovat ve křoví," řekla jsem naštvaně a založila si ruce na prsou.

"Ve křoví?" smála se Emma.

"Jo ve křoví," pousmála jsem se taky.

"Bože, to bych chtěla vidět. Muselo to být opravdu komické," prohýbala se Emma smíchy.

"No to teda bylo. Tom bušil na dveře a řval, že ví, že tam jsem a ať mu koukám otevřít," svěsila jsem ramena.

"Nechápu, proč se mi to snaží dělat ještě těžší," fňukla jsem.

"Daphne, nemysli už na něj," chlácholila mě Emma.

"To je ti lehce řekne," ušklíbla jsem se.

"Když jsem na něj nedokázala zapomenout za těch pět let, jak by se mi to mohlo povést tady, když ho potkávám a vím, že si bude brát tu čůzu?" vyjela jsem na ní.

Emma si povzdychla.

"Promiň, já..," nevěděla co dál.

"Nevím co ti poradit, vůbec si nedokážu představit, že bych byla v tvé kůži," podívala se na mě smutně. Věděla jsem, že jí to mrzí, a nemohla jsem být na ni naštvaná. Byla jsem tady přece kvůli její svatbě. Budu se muset sebrat a začít Toma prostě ignorovat. Bude to bolet, ale budu si muset zvyknout na to, že my nám dvěma nikdy nebylo souzeno být spolu.

"Ne ty promiň, odteď už budeme mluvit jenom o nás a o tvé svatbě ano? A žádný Tom," zvedla jsem varovně prst.

"Dobře souhlas," usmála se a vydaly jsme se na procházku po pláži.

Vyprávěla mi, jak se mě nejdříve pokoušeli najít, o tom jak zkoušeli ukecat tátu, Willia a dokonce i grandmére. Která nakonec povolila a dala jim mojí adresu.

Nikdy bych neřekla, že to byla zrovna má babička. Typovala jsem to spíš na Willa. Vykládala o tom, jak se pak dali s Billem dohromady, jak to nejdříve bylo pěkně krušné, když ona byla ve Francii a on v Americe, ale nakonec to všechno ustáli.

Přestěhovali se spolu do Německa, což mě překvapilo, protože Emma svoji milovanou Paříž, nikdy opustit nechtěla. Ale láska s ní udělala divy. A teď? Teď se budou brát.Usmála jsem se. Jak jim to hezky vyšlo i přese všechno, přes nápory fanoušků a paparazzi byla Emma s Billem šťastná. A já jsem byla ráda za ni.

"A teď ty," obrátila se na mě, když dovyprávěla, co ona dělala posledních pět let. A že to nezapomněla vykládat i se všemi detaily, takže jsem věděla i jaký je její budoucí manžel v posteli. O tom jak jim to v posteli jde mi vykládala snad půl hodiny. Jenom jsem pevně stiskla rty a přikyvovala. Nedalo se nevzpomenout si, na to jak jsem spolu pospávali my s Tomem. To byla vždycky jízda, o bože. Pamatuju, že jsem se opravdu často budila nevyspalá, jak mě Tom vždycky v noci zřídil, pousmála jsem se. Ale na to už můžu jenom vzpomínat, povzdychla jsem si.

"Daphne, ty mě neposloucháš," zamávala mi Emma rukou před obličejem.

"Ale poslouchám," zavrtěla jsem hlavou.

"Jak je Bill úžasný, dokonalý a vášnivý…," citovala jsem jí. Všimla jsem si, jak zčervenala a pak sklopila pohled.

"Promiň, asi jsem o tom neměla začínat že? Ale jsem ráda, že jsi konečně tady a chtěla jsem ti všechno říct ale…" zarazila se.

"Vzpoměla sis na Toma je to tak?"

"Nebudu ti lhát, vzpomněla, ale to neřešeš," mávla jsem nad tím rukou.

"Musím si na to prostě zvyknout, že už nikdy nebude můj,"

"Ani nevíš, jak moc je mi to líto. Strašně vám to spolu vždycky slušelo," zašeptala a objala mě.

"No díky, to mi teda pomůže," pomyslela jsem si, ale nahlas jsem nic neřekla.

Vydaly jsme se po pláži zpátky směrem k našemu hotelu. Slunce už začalo pomalu zapadat a nebe bylo zbarvené do oranžovo - červena. Tématu Tom už se Emma naštěstí vyhýbala a já jsem jí také stihla dovykládat, co se událo, od té doby, co jsem odjela do Anglie. Došly jsme zpátky před hotel, ale mě se ještě jít zpátky do prázdného pokoje nechtělo. Nerada jsem někde byla sama. Výhodou bylo, že na cestách s teamem jsem se tak nikdy necítila, ale tady ano. Ještě pomyšlení na to, co asi jen o pár bungalovů dělá na zmalovaná čubka s Tomem, mi taky na náladě zrovna nepřidalo.

"Nesedneme si tady ještě na chvíli?" kývla jsem k polomu palmy, který se válel na pláži.

"Jo to je dobrý nápad," pokývala hlavou.

"A víš co? Počkej tady přinesu víno a bude to ještě lepší," zasmála se a odběhla do bungalovu, který obývala společně s Billem. Bylo tam rozsvíceno, takže tam Bill byl. Doufám, že až ho tam Emma uvidí, že na mě rázem nezapomene a nebude se věnovat svému nastávajícímu.

Seděla jsem tam a pozorovala bouřící se vlny. Moře už bylo díky zapadlému slunci temně černé a tím pádem, také trochu děsivé. Žabky jsem držela v rukou a nohy si zahrabala do stále ještě teplého písku. Byla to jako úžasná masáž, když vám mezi prsty protékají zrnka jemného písku. Zavřela jsem oči a snažila se na nic nemyslet. A už vůbec ne na Toma.

Zaposlouchala jsem se do uklidňujícího šumivého zvuku moře, který jsem zbožňovala. Bylo to tak moc uklidňující a to jsem teď potřebovala ze všeho nejvíc. Někdy jsem si říkala, proč jsem se raději nepřestěhovala někam k moři a ne do Londýna.

Mávla jsem nad tím rukou. Třeba jednou zase zvednu kotvu a skončím někde u moře. Možné je všechno a hlavně u mě. Uslyšela jsem zapraskání větviček, otočila jsem se a nikde nikdo. Myslela jsem, že je to Emma, ale tu evidentně zabavil Bill, přesně jak jsem si myslela.

Otočila jsem se zpátky a zaposlouchala se do šplouchání moře. Ta Emma taky nepříjde, chápu jí ale. Kdyby mě třeba přemlouval polonahý Tom v posteli, abych nikam nešla, tak bych taky asi nedokázala odolat. Sakra! Zase Tom. Dala bych si facku, že na něj pořád myslím.

Povzdychla jsem, zaklonila hlavu a pozorovala nebe poseté hvězdami. Byly odtud opravdu nádherně vidět, jen co je pravda. Nebyla jsem nějaký expert přes hvězdy, ale má to svoje kouzlo se na ně jednou za čas podívat. Povzdychla jsem si. Kdybych tady teď byla s Tomem. Nejde to, popírat si, že mi nechybí. Když mi chybí a moc. Budu se přes to muset prostě přenést jako přes všechno co jsem doposud zvládla. Musím. Zamrkala jsem a přejela si dlaní po tváři. Proč je jenom všechno tak těžké? Najednou mi někdo dlaněmi zaclonil výhled na hvězdy. Hebké, teplé ruce. Tak přece jenom Emma dorazila. Zasmála jsem a její ruce držela na svých očích.

"Ty Emmo, víš, že tohle vždycky dělal Tom?" zamumlala jsem. Neodpovídala, ale slyšela jsem, jak vzdychla.

"Já vím, že jsem říkala, že už o něm nebudu mluvit, ale nejde to, když ho pořád miluju," zašeptala jsem, ale byla jsem si jistá, že Emma to slyšela, protože sebou cukla.

"Děje se něco?" zeptala jsem se, protože mi bylo divné, že mě ještě nenadávala, že bych na něj měla rychle zapomenout. Sundala jsem si její ruce z očí, podívala se nad sebe a málem jsem dostala infarkt, když jsem se dívala do Tomových temných jiskřících očí.

Dee :-*