You belong to me ♥ 43

---

43.

Bylo to, jako by mi někdo vyrval srdce a strčil ho do mixéru. Viděla jsem jak své nechutné ruce obmotala kolem jeho pasu a políbila ho.

Políbila mého Toma. Teda vlastně už svého. Trhalo mi srdce je vidět, jak se líbají. A Tom se nechal. Nevypadal dvakrát šťastně, ale nebránil se. Proč by taky ne, když si tu ženu za pár dní bere.

Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy, ale musela jsem se ovládnout před nimi. Neuvidí mě brečet ani Tom natož ta čubka.

Když ho konečně documlala a odtáhla se od něj, schválně si mu položila na rameno ruku, na které se vyjímal drahý diamantový prsten. Polkla jsem. Ten musel stát balík.

Chtě nechtě jsem jí ve skrytu duše záviděla. Odpoutala jsem pohled od překrásného prstenu a zírala pro změnu na vzor Emminy sukně. Nedokázala jsem se podívat na Toma, aniž bych mu jednu nevrazila, nebo ho neulíbala k smrti. O ní už ani nemluvím. V hlavě jsem jí vymýšlela tu nejbolestivější smrt na světě.

"Tebe znám," řekla Chantelle, tím svým hnusným hlasem, který jsem z duše nesnášela a nesnáším snad ještě víc než před lety.

"Ty musíš být Daisy ne? Viděli jsme se jednou, když jsem Toma hledala v Německu?" řekla a nepřestávala se vinout po Tomovi jako svlačec.

V duchu jsem se obrnila aspoň pro tuto chvíli, co jsem byla schopná a podívala se jí zpříma do očí.

"Daphne," řekla jsem a stiskla pevně rty.

"A není to jedno?" zahihňala se. Protočila jsem oči. Ta má snad IQ tykve. Jak s takovou může proboha Tom být? O čem se s ní Tom baví? O rtěnkách a lakách na nehty? To asi těžko.

"Není, je to Daphne," ozval se Tom pevným hlasem. Zvedla jsem pohled a podívala se mu do očí. Díval se na mě a já se snažila v jeho očích vyčíst odpověď.

Proč si ji bere? Miluje jí? Miluje ji víc než tehdy mě? A proč mi tedy zároveň celou tu dobu psal zprávy? Byly to stále ty stejné čokoládové oči, do kterých jsem se zamilovala, ale zároveň byly jiné, ale nedokázala jsem vyčíst v čem byly jiné, protože uhnul pohledem.

Otočil se k ní a ona toho hned využila a zase políbila ho. Nemohla jsem se na to dívat a radši jsem na tu chvíli zavřela oči, protože jinak bych jí ty její hnáty, kterýma ho objímala, zlámala a odtáhla jí od něj, jak nejdál by to šlo. Úplně se ve mně vařil vztek, musela jsem zatnout ruku v pěst, jinak bych jí doopravdy ublížila.

"My tady potřebujeme ještě něco dořešit takže…," odkašlala si Emma a zachránila nás všechny z téhle nepříjemné situace.

"Jasně necháme vás tady že jo, Tome? Musíme taky ještě dořešit, co budeš mít na ten náš velký den na sobě," usmála se na Toma a pohladila do po tváři.

Tom nic neříkal, jenom pokýval hlavou a sledoval špičky svých bot. Když ho ta mrcha zatahala za ruku, ještě zvedl pohled ke mně a zamumlal něco ve smyslu, že se uvidíme a následoval jí pryč z haly. Já mu dám, že se uvidíme. Jak jenom mohl? Psal mi takové zprávy a přitom…

Zhroutila jsem se na sedačku a dala si hlavu do dlaní. Je to hajzl. Nevěděla jsem jestli se dřív vztekat, nebo brečet a nebo obojí dohromady. Proč to jenom tak strašně moc bolelo vidět ho s ní? Popotáhla jsem a proud slz se spustil naplno. Cítila jsem, jak se sedačka vedle mě zhoupla a za chvíli jsem na zádech ucítila Emmino soucitné pohlazení.

"Myslela jsem, že už k němu nic necítíš," zašeptala.

"I Billa jsem zaúkolovala, aby se tě zeptal a říkalas prý že…" zlomil se jí hlas.

"Jo, říkala. Říkala jsem to i tátovi i Willovi, všichni si to myslí, jenže pravda je jiná…," polkla jsem.

"Nikdy jsem na něj nedokázala zapomenout," vzlykla jsem a jen co jsem to řekla nahlas, jsem se zase rozbrečela. Čekala jsem, že až ho uvidím, že to nebude jednoduché, ale že si bude brát tu čubku, to byla podpásovka.

"Daphne," zašeptala Emma.

"Já, kdybych to věděla, byl to blbej nápad pozvat tě sem a nic ti neříct, promiň," zamumlala a objala mě.

"Ale strašně jsem si přála, tě mít na své svatbě," vzdychla.

"Ty za to nemůžeš to já," pohladila jsem jí po dlani.

"Já jsem blbá, že ho pořád miluju," setřela jsem si hřbetem dlaně proud slz, který se mi valil po tváři.

"Ach Daphne, přála jsem si mát krásnou svatbu, se všema, které mám ráda ale v žádném případě jsem nechtěla, abys takhle trpěla, tak moc mě to mrzí," odtáhla se ode mě a svými jemnými prsty mi setřela slzy.

"Pochopím, když budeš chtít hned odjet, já asi bych tady nedokázala zůstat, kdyby si Bill bral jinou," smutně se pousmála.

"Ne, to ne," popotáhla jsem.

"Je to tvůj den, a kvůli tobě jsem přijela a taky tady kvůli tobě zůstanu," snažila jsem se usmát, ale šlo to jen velmi těžko.

"A Toma se budu snažit ignorovat, jak jen to půjde," pokývala jsem hlavou.

"Děkuju Daphne, moc si toho vážím," stiskla mi pevně dlaň.

"A ehm," začala jsem.

"Jaká je? Je s ní šťastný?" zeptala jsem se.

"No jak to říct, víš, ona je takový ten typ pipky, která se stará jen o to co má na hlavě a ne to co má v hlavě. Pořád do něj jenom něco hučí a on se vždycky jen usměje a odkývne jí všechno, o co si řekne. Přijde mi, že jediné co umí je, se s ním vyspat a tahat z něj peníze. Ale to je čístě můj soukromý názor. No možná i trochu Billův," pokrčila rameny. To byla přesně Emma, co na srdci, to na jazyku. A takové pipky jako byla Chantalle, ty přímo nesnášela.

"Ale Tom nevypadá, že by zrovna strádal, sexu s ní má určitě dost a jindy se taky celý den culí a usmívá, asi jenom dneska ho trochu zaskočil tvůj příjezd," řekla a zkoumavě se na mě podívala.

"Aha, hlavně že je šťastný," sklopila jsem hlavu.

"Ale nemušíš mi vyprávět story z jejich milostného života, dělá se mi z toho na blití," ohrnula jsem nos, jen jsem si představila, jak se ta děvka Toma dotýká.

"Víš co?" zaklapla Emma notebook.

"Půjdeme se projít a povykládáme si všechno co jsme za ty roky zameškaly co ty na to?" mrkla na mě.

"Jo to bychom mohly," souhlasila jsem. Oceňovala jsem, že se mi snažila zvednout náladu, ale to se nikomu jen tak nepovede.

"Jen si ještě zajdu pro mobil ano? Nechala jsem ho v pokoji na stole," vstala jsem, abych byla co nejrychleji zpátky.

"Jo jasně, já jsi taky odnesu notebook a věci do pokoje a sejdeme se u pláže jo?"

"Fajn," otočila jsem se a vydala se ke své chatce.

Jen co jsem vyšla z recepce, všimla jsem si, že Chantelle s Tomem sedí na lavičce opodál. Ona mu něco děsně důležitého vysvětlovala, ale on byl jako by duchem nepřítomný a zíral před sebe. Vzhlédl a jako na potvoru si mě hned všiml. Hned jsem uhnula pohledem, aby to nevypadalo, jako že jsem je dva snad špehovala a vyrazila k sobě. Udělala jsem jen pár kroků a zaslechla jsem ještě její ječivý hlas.

"Tome, kam jdeš? Snad tady něco vysvětluju ne?"

Nenápadně jsem natočila hlavu a všimla si, jak Tom rázným krokem míří za mnou. Sakra. On je ten poslední, s kým bych teď chtěla mluvit. A navíc teď chci jít s Emmou na pláž.

Zrychlila jsem krok, abych byla co nejrychleji v pokoji, vzala si mobil a hned zase vypadla. Jenže to už asi nestihnu. Tom už mi skoro dýchal na záda. Sakra. Sakra. Nakonec jsem zahučela za nejbližší křoví s velkou palmou a schovala se tam, dokud kolem mě Tom s dupotem neprošel, nebo spíše neproběhl, jak se mě snažil dohnat.

Nechápu, o co mu jde. Bude se ženit, tak ať mi dá konečně pokoj. Nechci s ním mluvit, bylo by to pro mě ještě těžší, než to je teď. Za pět dnů si ji vezme a já budu zase jen tiše trpět, jako do teď.

Potichu jsem vylezla ze svého úkrytu a jen jsem slyšela, jak Tom buší na dveře mého bungalovu, abych mu otevřela, že stejně ví, že tam jsem. Šla jsem na opačnou stranu zpátky směrem k pláži, kde už na mě čekala Emma.

Dee :-*