You belong to me ♥ 42

Tak jsem se na to vrhnula a tradáááá skoro třístránkový díl! :D Konečně jsem přesně tam, kam to od samého začátku směřuje. A teď to bude teprve jízda. Těším se na vaše reakce! :D

---

42.

Až k hotelu, jsme nemluvili, ticho přerušovalo jen Billovo pobrukování. Pořád mi vrtalo hlavou, proč se ptal, jestli k Tomovi něco cítím. Raději jsem je ho na to už neptala, stejně se to dřív nebo později dozvím. Setkání s Tomem se nevyhnu, i kdybych sebevíce chtěla.

Bill zastavil na malém parkovišti u hotelové recepce. Skrz palmy, které rostly okolo bylo už vidět azurově modrou hladinu moře. Usmála jsem se, moře už mi chybělo. Vystoupili jsme, Bill vyndal z kufru auta moje zavazadla a pak šel vrátit na recepci klíče od půjčeného auta. Mezitím co jsem tam na něj čekala, jsem se rozhlížela okolo a musím říct, že si Emma lepší místo na svatbu opravdu vybrat nemohla. Bylo to tu jednoduše jako v ráji. Teploučko, sluníčko, moře. Co víc si přát. Já bych věděla, ale takovéhle myšlenky si musím zakázat. Teď se všechno bude točit okolo Billa a Emmy a ne bych tady řešila svoje milostná dramata, až uvidím Toma. Pořád jsem ale nevěděla, jak se k němu mám chovat. Nedám na sobě před ostatními znát, že jsem četla nějaké jeho smsky, budu prostě dělat jen že jsme se po letech setkali jako staří přátelé. Jako jsem se přivítala s Billem. No dobře raději bez toho objímání, protože to bych asi nezvládla.

"Daph, to už jsi tady?" ozval se za mnou velmi dobře známý hlas. Otočila jsem se na patě a hleděla do tváře svému vysmátému bratrovi v plavkách a s barevným koktejlem v ruce.

"Williame, co ty tady děláš?" ukázala jsem na něj výhružně prstem.

"Já? Já jsem tady na svatbě svého kamaráda," zachechtal se.

"A ty taky," ukázal prstem on na mě.

"A že by jsi mi třeba řekl, že tady budeš?" založila jsem si ruce na prsou.

"Emma chtěla aby to bylo překvapení," zamumlal a napil se ze své sklenice.

"Sakra, moc dobře víte, že nesnáším překvapení," dupla jsem si vzteky. Takhle všechno naplánovat za mými zády.

"Ještě mi řekni, že je tady i táta a…"

"Ne," zakroutil hlavou.

"Ten přiletí s Inez až zítra k večeru," informoval mě. Že mě to vůbec ještě překvapuje, vždyť naše rodiny, se stýkali už dlouho, mohlo mě napadnou, že je na Billovu svatbu pozvou.

"Aha, hezký že to vím," pokývala jsem naštvaně hlavou.

"Ale no tak Daph, užijeme si to tady v tom ráji, když už nás pozvali, co říkáš?" mrkl na mě.

"No jasně," řekla jsem ironicky a sedla si na svůj kufr.

"Á tady ho máme ženicha," zasmál se William, když se k nám Bill blížil. Začala jsem pochybovat, že je můj bratr střízlivý.

"Kolik si toho do sebe nalil?" zeptala jsem se ho a kývla hlavou k již poloprázdné skleničce, kterou držel.

"Dva nebo tři drinky," protočil oči.

"Kecá, měl jich nejmíň pět," ušklíbl se Bill, když k nám dorazil.

"Když to všechno platíš, tak proč bych si nenalejval," zachechtal se a vyrazil směrem k pláži.

"Nepřehání to trochu?" pozvedla jsem obočí.

"Jen ho nech, není žádný alkoholik, jenom se trochu napil no," pokrčil Bill rameny.

"Tak pojď, ukážu ti tvůj bungalov," řekl a vzal mi kufr, abych se s ním nemusela tahat. Vyrazil stejnou cestou jako Will k pláži, akorát jsme zahnuli dříve a vydali se po cestičce mezi bungalovy.

Bylo to tu opravdu krásné. Cestičky byly lemovány, všelijakými exotickými květinami a palmami, zahlédla jsem i pár malinkých jezírek v parčíku opodál. Och, to se to bude tady relaxovat. Na jedné straně moře a pláž a na druhé takový krásný palmový parčík, pomyslela jsem si. Následovala jsem Billa až k jednomu z posledních domečků. Ještě že tak, budu tady mít klid a kdykoliv se tady budu moct zašít, abych se třeba vyhnula Tomovi.

"Je to tu fakt krásný, lepší místo jste vybrat nemohli," rozplývala jsem se.

"Viď? Mě se to tu tady strašně líbí, tak že když jsme vybírali místo na svatbu, bylo to jasné," usmál se.

"A kdepak máš ženušku," rýpla jsem si, když jsme stoupali po schůdkách k mému obydlí.

"Ještě něco zařizuje okolo šatů nebo co a u toho já prej nesmím být nebo co," protočil oči.

"To se nedivím, že tě vyhodila," smála jsem se mu.

"Nesmíš přece vidět nevěstu ve svatebních šatech před obřadem," vykládala jsem a následovala ho do prostorného obýváku s už na pohled pohodlným obřím gaučem a ještě větší televizí naproti.

"Wow," hvízdla jsem.

"Tady je to dokonalý," rozhlížela jsem se kolem.

Bylo vidět, že si mohou dovolit cokoli, tenhle hotel musel být opravdu ale hodně drahý.

"To jsi ještě neviděla tu ložnici s výhledem na moře," navigoval mě Bill.

Jen co to dořekl, už jsem otevírala dveře do ložnice a naskytl se mi opravdu nádherný výhled. Och, to se to tady bude probouzet. Prosklené posuvné dveře vedoucí na terasu. Tady se to bude po ránu snídat.

"Já nevím, co mám říct, je to tu jednoduše skvělé děkuju," byla jsem ještě v šoku z té krásy a luxusu všude kolem.

"Nemáš za co, Daphne. Já jsem rád, že si přijela a Emma ještě víc," mrknul na mě.

"Tak se tady hezky zabydli a tak za půl hodiny se stal u nás jo? První bungalov od cesty, jak jsme sem přicházeli. Emma se na tebe strašně těšila a do té půl hodiny se už snad vrátí," usmál se a odešel z ložnice. Za chvíli jsem slyšela, jak za ním zaklaply dveře a hned na to jsem s rozběhem žuchla do měkoučké postele. Vždycky jsem si to přála udělat a tahle postel byla tak prostorná a prostě sváděla ke skoku na ní. Ještě chvíli jsem se v posteli válela a pak jsem si do ložnice dotáhla kufr a vybrala si něco letního na sebe. Sáhla jsem po květované sukni a bílému tílku. Vytáhla jsem si ještě žabky a vyrazila k Emmě a Billovi.

Zaťukala jsem na dřevěné dveře a pak si sama otevřela a vešla dovnitř.

"Emmo?" zavolala jsem zkusmo a vešla do velké obývací místnosti s gaučem a televizí jako jsem měla já.

"Není tady, říkala, že na tebe bude čekat v hale u recepce," ozval se Billův hlas odněkud z ložnice a za chvíli se objevil ve dveřích.

"Zase asi nějaký tajný záležitosti, které bych neměl slyšet," protočil oči a zasmál se.

"To víš, musíš si počkat až na svatební den," smála jsem se mu.

"To je ještě pět dní," zakroutil hlavou.

"Neboj, dočkáš se a pak už budeš pod pantoflem," popichovala jsem ho.

"A Emma ti dá co proto."

"Tsss spíš já jí a vůbec nech si těch keců jo? A padej za mojí nastávající už tam na tebe čeká," pakoval mě pryč.

"Neboj neboj, ji bych čekat nenechala," mávla jsem mu ještě na pozdrav a vydala se směrem k recepci.

Vešla jsem do jak jinak než luxusní haly, po pravé straně byla malá recepce a vlevo několik gaučů a bar. Prolétla jsem několik málo lidí, které tam seděli a hned si všimla Emmy.

Seděla až v zadu skoro u baru v letních šatech a s notebookem před sebou na stolku. Chvíli jsem tam jen tak stála a chvíli ji pozorovala. Změnila se.

Z té rozjivené holky kterou jsem znala, se stala elegantní žena. Přesně taková vhodná pro Billa. Najednou zvedla hlavu od počítače a podívala se mým směrem. Jakmile si mě všimla, její úsměv se rozzářil, stejně jako můj. Teprve teď jako by mi došlo, jak moc mi chyběla. Jak moc jsem postrádala svoji kamarádku. Na nic jsem nečekala a vydala se směrem k ní.

Padly jsme si do náručí po té dlouhé době a první co mi má drahá kamarádka řekla bylo, abych jí to už nikdy nedělala, zmizet na takovou dobu.

"Neboj Em, to už ti neudělám," usmála jsem se na ní, když jsme se od sebe odtáhly a já po takové době mohla pohlédnout do tváře.

"Nemáš nějaké kratší vlasy?" zkoumala jsem, kde kterou maličkost, která se na ní změnila.

"Jen trochu jsem je zkrátila byly až moc dlouhé," pokrčila rameny.

"Za to ty je máš o dost delší, než si pamatuju," zkoumala zase ona mě.

"Jo to je fakt, nechala jsem si je trochu narůst no," uznala jsem. Pořád jsme tam tak stály a prohlížely si jedna druhou, když mě z přemýšlení vytrhlo otevírání dveří.

Automaticky, bez přemýšlení jsem se otočila a jako kdyby v tu chvíli do mě uhodil blesk. Bylo to jako ve zpomaleném filmu, když vcházel do dveří a ladně si sundával sluneční brýle.

Nemohla jsem dělat nic jiného než na něj zírat. Byl snad ještě hezčí a svalnatější, než jsem si ho pamatovala. A na sobě měl jenom plavky. Zhluboka jsem se nadechla.

Tak na to, že až se po pěti letech setkáme a on na sobě bude mít jenom plavky jsem připravená rozhodně nebyla. Úplně jsem zapomněla jak strašně sexy má tělo.

Chvíli se rozhlížel kolem sebe a pak se pohledem zastavil na nás. Na mě. A naše oči se po pěti letech znovu setkaly. I na tu vzdálenost, která nás dělila jsem si všimla, že se zarazil. Nikdo mu asi neřekl, že přijedu. Chvíli jsme si oplácely pohledy z očí do očí a pak se pomalu chůzí vydal k nám. Cítila jsem jak mi začínala slábnout kolena.

"Halo, já jsem tady taky," strčila do mě Emma a zkoumavě si mě prohlížela. Byla jsem si jistá, že moc dobře viděla, co se mnou dělá jeho přítomnost a to ještě ani nedošel k nám.

Snažila jsem se zhluboka dýchat a dívat se třeba na ty velice zajímavé dlaždičky na podlaze, než na jeho dokonalé a hříšné tělo, které bylo jako magnet.

Jeho pevné, ploché břicho, och. A ty ruce.

Néééé to nedávám. Měla jsem sto chutí, zahrabat se někam pod zem a nebo se stát neviditelnou. Jeho tučňáci chůze, ale stále zůstávala stejná, pousmála jsem se. Udělal ještě pár kroků a stál vedle nás. I když bylo neskonalé vedro, cítila jsem husí kůži na celém těle. Díval se mi do očí a já se utápěla v těch jeho čokoládových. Jakoby Emma vedle nás ani nebyla. Jakoby neuběhlo ani těch dlouhých pět let, stále jsem ho milovala stejně, ne-li ještě víc.

"Daphne," vyslovil mé jméno, tak jak to umí jedině on.

"A-ahoj Tome," vykoktala jsem ze sebe a uhnula pohledem, jinak bych se na něj musela vrhnout.

"Nevěděl jsem že….tady budeš," řekl a podíval se na Emmu.

"Tradááááá překvapení," usmála se.

"Rád tě zase vidím," řekl a zhluboka se nadechl a s tím se mu zvedla i jeho svalnatá hruď, která mě neustále sváděla, abych na ní koukala. Co koukala, tak strašně ráda bych se jí chtěla dotknout.

"I já tebe," polkla jsem a podívala se mu znovu do očí. Nemohla jsem si pomoct a stále si ho prohlížela a zírala na něj a on na mě. Rysy na jeho tváři byly mužnější než si pamatuju. Nebyl zas tolik fousatý jako Bill, měl jen několikadenní strniště.

"Ehm" odkašlala si Emma, aby na sebe upozornila, protože my jsme měli oči jen sami pro sebe. Hned na to se ale ozval hlas, který jsem doufala, že už v životě neuslyším.

"Uuuu Tomí, kdepak jsi?" Protrhl tu krásnou atmosféru naše shledání, její nechutný přeslazený hlas.

Ona je tady. Je tady s ním. Proto se mě Bill vyptával, jestli k Tomovi něco cítím. Blížila se k nám jako lavina na svých vysokých podpatkách, krátké sukni a tílku s výstřihem, že jí bylo vidět až do žaludku.

"Áááá tady je můj budoucí manžel," zaskřehotala a její slova se během té krátké vteřinky do mého srdce zabodly jako nůž. Doufala jsem, že jsem jenom přeslechla, ale když jsem se podívala Tomovi do očí a viděla jeho omluvný pohled, věděla jsem že je to pravda.

Dee :-*