Sometimes dreams become real *01

Tak jsem se jednou pro změnu vrhla zase na tuhle povídku, abych to trochu rozjela. Doufám, že se Vám prolog líbil a bude se vám líbit povídka i nadále. :D

Už mi nějak chybělo psaní o Billovi :-* když jsem teď dlouho psala jenom s Tomem. Chtěla jsem začít i s Attractive danger, ale stále mě nenapadá žádná pořádná zápletka, taková kterou by povídka potřebovala. Ale až mě jednou něco napadne, hned to tady budete mít, to se nebojte. :D Ať se vám líbí první díl. :-*

Nadechla jsem se a stále zírala do jeho pohledné tváře. Srdce mi začalo zrychleně bít, i když jsem toho člověka, který přede mnou stál, viděla osobně poprvé v životě.

A stejně mi připadalo, že jsem ho znala. Bylo to jako potkat starého kamaráda, kterého jste roky neviděli. Věděla jsem o něm úplně všechno. Jeho oblíbenou značku oblečení, oblíbený parfém, sledovala jsem veškeré dění kolem něj a skupiny. Před několika lety nebylo dne, kdybych nesnila o setkání s ním. A teď tu přede mnou stál v celé své kráse.

Zavrtěla jsem hlavou, abych se trochu probrala a olízla si vyprahlé rty.

"Tak to mě moc těší, že Vás poznávám. Jsem Bill," řekl svým úžasným hlubokým hlasem, za jehož zpěvu jsem nespočetněkrát usínala a natáhl ke mně ruku.

"A-Adele," zamumlala jsem a jemně vložila svou dlaň do té jeho. Byla tak teplá a heboučká. Přesně takhle jsem si to představovala ve svých nejdivočejších snech. Jemně mi ji stiskl a stále se mi díval do očí. Nedokázala jsem uhnout pohledem a jeho uhrančivý pohled mu oplácela. Doslova jsem se v jeho očích topila. Jako bych si právě plnila svůj sen o setkání s ním.

---

Po celém těle mi naskočila husí kůže, i přesto, že tu bylo nehorázné horko. Hřála mě jen jeho teplá dlaň, ve které pořád svíral tu moji.

"Ehm, takže připijeme si?" snažil se na sebe Lucas upoutat pozornost, protože já měla oči jen pro Billa a nějaký Lucas pro mě v tu chvíli přestal existovat.

" Jistě," přetrhl Bill první náš oční kontakt a natáhl se po jedné skleničce, kterou držel Lucas. Druhou podal mě. Natáhla jsem se pro ni a naše prsty se lehce dotkly na stopce skleničky. Bylo to jak rána elektrickým proudem.

"Nějak to mezi námi jiskří," zavtipkoval Bill a usmál se, až se mu kolem rtů objevily droboučké vrásky. Můj bože. Ten jeho úsměv je ve skutečnosti ještě dokonalejší než na fotkách a v televizi.

"Jo už to tak vypadá," usmála jsem se a vzala si od něj skleničku.

"Tak na naší úspěšnou spolupráci Bille," vložil se mezi nás hned Lucas.

"Na spolupráci," pozvedla jsem i já s Billem sklenky a všichni jsme si navzájem ťukli.

Když moje sklenice cinkla o tu Billovu, naše oči se zase střetly a připadalo mi to takové zvláštní, magické. Že se to prostě muselo stát a my dva jsme se měli potkat. Ale hned jak mě to napadlo, tak bych si dala pár facek. Asi to ve mně vyvolalo to, že jsem byla dlouhá léta jeho zapřísáhlá fanynka. Nebo pořád ještě jsem? Sakra už mi není náct, abych se mu tady plazila u nohou a škemrala o podpis. Ale když on je tak neodolatelný, vzdychla jsem.

Lucas se s Billem začal bavit o něčem pracovním a já byla stále ve svých myšlenkách. Jako by mi teprve teď došlo, kdo stojí jen kousek vedle mě.

Po kradmu jsem po něm pokukovala. Černou koženou bundu měl hozenou přes ruku. Hnědé triko s krátkým rukávem obepínalo jeho vypracovaný hrudník. A ty ruce. Ach bože. To už rozhodně není ten malý hubený kluk.

Ale opravdu velmi přitažlivý muž. Právě o něčem s Lucasem vášnivě debatovali a já pozorovala, jak si nevědomky olízl své plné rty. To vždycky dělával, pousmála jsem se.

"Ach Adele, drahá, moc ti to sluší," nachomítla se ke mně Yvonne, Christianova žena a já musela chtě nechtě odpoutat oči od Billa Kaulitze.

"Á děkuji moc Yvonne," usmála jsem se na ni. Ona jediná se se mnou na těchto akcích někdy bavila. Byla sice snob a někdy pěkně nafoukaná, ale zase jsem oceňovala, že se mnou prohodí nějaké to slovo a nekouká na mě skrz prsty jako Heike, Uweho žena.

Yvonne sice byla asi o sedm let starší než já, ale stejně mi v této společnosti byla věkově nejblíže.

"Jak se Vám tu dnes večer líbí?" zahájila společenskou konverzaci stejně jako vždy.

"Když přehlédnu to, že je tu opravdu hrozné vedro, tak to není tak špatné," pokrčila jsem rameny a podívala jsem se směrem, kde stál Lukas s Billem.

Lucas do chudáka Billa stále něco hustil a ten ze slušnosti přikyvoval a sem tam něco prohodil.

"Máte opravdu krásné šaty," pokračovala dál v konverzaci Yvonne. Jak jsem někdy byla ráda, že se mnou prohodila pár vět, tak bych jí teď nejraději poslala ke všem čertům.

"Děkuji," usmála jsem se na ni a tím to jsem náš rozhovor považovala za ukončený. Stále jsem ale jedním okem pozorovala Billa.

Každý jeho pohyb, nebo sebemenší gesto mi připadalo tak sexy, sklousla jsem si ret. Ten by za hřích rozhodně stál.

Ach bože, na co já to zase myslím, napomenula jsem se v duchu. S Lucasem máme skvěle fungující vztah, tak nechápu proč takhle smýšlím o Billovi.

Zavrtěla jsem hlavou a odtrhla od něj pohled. Vydala jsem se ke stolům s občerstvením a vzala si na talířek chlebíček. Sedla jsem si k jednomu z volných stolů a pustila se do toho. Ukusovala jsem malá sousta a dívala se na lidi okolo sebe.

"Ještě šampaňské?" zastavil u mě číšník s plným tácem plných skleniček se šumějícím vínem.

"Ano děkuji," natáhla jsem se po jedné ze skleniček. Když už jsem jednou tady, tak co bych si nedala že?

Ať jsem se koukala kolem sebe, jak jsem chtěla s nikým jsem si neměla co říct. Sklopila jsem pohled a ukousla si další sousto a napila se šampaňského. V tu chvíli jsem za sebou ucítila pohyb a obklopila mě dokonalá svěží mužská vůně. Hned na to se židle vedle mě posunula a někdo si na ni sedl.

Otočila jsem hlavu a znovu jsem se setkala s jeho čokoládovým pohledem.

"Nevadí?" kývnul.

"V pohodě, jen se divím, jak jste se dostal z Lucasovým spárů. Když mluví o práci, dokáže mluvit hodiny," usmála jsem se.

"Vymluvil jsem se, že příroda volá," zamumlal, tak abych to slyšela jenom já.

Nečekala jsem to a vyprskla jsem smíchy. Nejen děsně sexy, ale i vtipnej. To má u mě plus.

"Aha, to jediné asi zabírá," smála jsem se.

"Až někdy začne o práci, tak to zkusím," pokývala jsem vesele hlavou.

"Jo," přitakal mi.

"Když se chci zbavit svého bratra, funguje to dokonale. Na záchod se mnou jít ve dvojci nechce. Není přece holka, aby chodil chcát po dvou."

Vykulila jsem oči.

"To jsou jeho slova," bránil se, když jsem se na něj překvapeně podívala. Neubránila jsem se úsměvu. Ve skutečnosti byl ještě více fajn, než jsem si ho představovala, žádná nafoukaná hvězda, která má rypák až kdo ví kde. Normální vtipný a moc milý muž.

Ve světlech, které všude okolo blikaly, byly jeho oči jako dvě lesknoucí se čokolády. Nejraději bych se mu do očí dívala pořád. Po chvíli jsem to ale nevydržela a uhnula pohledem.

Na chvíli mezi námi zavládlo ticho a dívali jsme se oba na dění kolem nás. Hned mě to ale přestalo bavit a nenápadně jsem zase pohledem zabloudila k němu a mohla si ho tak prohlédnout z profilu. Jeho tvář byla jednoduše dokonalá. A ty rty, ty my dávaly opravdu zabrat. Znovu se na mě otočil a něco řekl. Mě ale dalo velkou práci odtrhnout pohled od jeho rtů a podívat se mu zase do očí.

"Co jsi ehm chci říct, co jste říkal?" opravila jsem se, my si vlastně ještě netykali. Rty se mu roztáhly do úsměvu, když mi odpovídal.

"Říkal jsem zrovna, jestli bychom si nemohli tykat. Věkově musíme být tak stejně," olízl si rty. Jen jsem němě polkla, tohle mě neskutečně rajcuje. Asi musím být fakt opilá, jinak si to vysvětlit nedokážu.

Nechápu, co to do mě vjelo, že přemýšlím, nad takovými věci, možná jsem toho už dost dnes vypila, nebo nevím. Nebo za to může to nesnesitelné vedro tady?

"Jo jasně, ráda," neubránila jsem se úsměvu. O tom se mi ani nesnilo, že by mi sám Bill Kaulitz nabídl tykání.

"Bill," natáhl ke mně ruku.

"Adele ahoj," vložila jsem svou ruku znovu do té jeho a ucítila jeho pevný stisk. Kdyby bylo po mém, nejradši bych se jeho ruky už nepouštěla. Jako kdyby moje dlaň odjakživa do té jeho perfektně pasovala. Pořád jsem ještě zírala na naše ruce, a ani jsem si nevšimla, že se ke mně přiblížil. Teprve až když jsem ucítila jeho měkké rty na své tváři.

O. Pane. Bože. Dotkl se svými rty mé tváře. Chybělo jenom několik málo centimetrů, aby se dotkl mých rtů. Stačilo se jen natočit. Ach.

Než jsem si to pořádně přebrala ve své opilé hlavě, co se děje, seděl zase v dostatečné vzdálenosti vedle mě a usmíval se.

"Tak fajn a na to bychom se měli napít" zamrkal, až se mu dlouhé řasy o sebe otřely. Otočil se a mávl na procházejícího číšníka, který před nás hned postavil dvě sklenky s vínem.

"Tak na co se napijeme?" pozvedl svoji skleničku a oči mu šibalsky zajiskřily.

Dee :-*